Rozpínání vesmíru

[Stanislavxyz]

(...)
To není otázka víry v Boha, ale stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. I člověk jako tvůrce postupuje podle předem daného plánu. Nepřiveze na louku cihly, cement, písek a vápno a nečeká, že dům postaví sám od sebe.

Ten příměr se mi líbí, avšak závěr mi z něj snadno vyjde i opačný- budu-li mít na louce cihly, cement, písek a vápno a budu-li mít opravdu hodně pokusů na to, abych to vše - naprosto bez jakéhokoliv záměru - různě přeskupoval, promíchával a přeskládával, jednou prostě (zcela náhodou) může vzniknout dům. Proč by to nešlo takto?

Já netvrdím, že Bůh neexistuje. To by se těžko potvrzovalo i vyvracelo. Dokonce netvrdím, že to nikdy nemůžeme poznat, ale kde vezmeme jistotu, že jsme to opravdu poznaly? V "sousedním" diskusním vlákně jsem dříve napsal, že "primitivní" národy jsou zřejmě Bohu blíže než my, možná ho i dobře znají, vědí jaký je smysl života atp., nebo si to alespoň myslí. Věří tomu, protože jejich život je tím pádem mnohem snazší. Snazší je i jejich umírání. Nemůže to tedy být jen nějaký obranný mechanismus mozku?

Také jsem o sobě napsal, že jsem nejspíš agnostik. Asi ano.

[seestar]

To bys musel nechat působit nějaké chaotické síly a čekat, až ti ten dům postaví. Člověk je tvor myslící, takže by nebyl schopen náhodného jednání, protože by se z každého neúspěchu poučil.
Cimrmanova metoda slepých uliček řídí celý vesmír.
Právě tak to funguje i v přírodě. Vše živé je spojeno s dimenzí vědomí (tvůrce) a veškerá činnost je vyhodnocena a následně vylepšena. To zajišťuje vývoj druhů. Darwinismus, který je postaven jen na náhodě nemůže fungovat. Ani ta opice za psacím strojem by nenapsala všechny romány, jak si někteří myslí. Nic není dokonale náhodné a ve všem je nakonec nějaká zákonitost, která brání tomu, aby se realizovaly všechny možné kombinace. To ví každý, kdo někdy programoval generátor náhodných čísel.
Princip víry máme v genech. Vyhnáním z ráje se člověk musel spoléhat jen na ten svůj získaný rozum a tak potřeboval nějakou oporu. Tu mu poskytuje víra. Víra často dokáže víc než vůle, i když bohužel vede i k tomu, co nám předvádějí fanatičtí muslimové. Důležitým produktem víry je i pokora a vědomí, že někam patřím, proto má víra ve společnsti své místo, i když je naprosto iracionální. Rozum ne vždy na všechno stačí sám. Dokazovat, či vyvracet existenci Boha nemá naprosto žádný význam. Drtivá většina vědců, kteří přijali Boha rozumem, nebyli věřící. Dojdu-li rozumem k poznání, že musí existovat Bůh tvůrce, je to čistý akt rozumu nikoli víry. Dokázat neexistenci čehokoli nelze.

[Jaryman]

Dnes jsem přemýšlel o tom, jestli je vůbec možné žít ve skutečné rovnováze. Jestli války a chaos nejsou jednoduše nevyhnutelné. Pokud je vesmír tvořen kombinací řádu a chaosu, pak my lidé nejspíš jen kopírujeme jeho povahu — a z toho mi vychází, že to vlastně ani jinak nejde a nikdy nepůjde.

Co by nás vlastně motivovalo, kdyby se celý svět usmířil a žil v harmonii? Možná se skrze nás vesmír pokouší spojit tyto dva stavy dohromady, nicméně evidentně se mu to zatím sakra nedaří. A možná je to právě proto, že vesmír harmonii ani nepotřebuje. Možná mu nejde o konečný klid, ale o neustálý proces hledání — o věčný pohyb mezi chaosem a řádem, který sám o sobě dává existenci smysl.

Jaký na to máte názor vy?

[hades]

Můj názor je že to už je hodně mimo téma o Rozpínání vesmíru

[Jaryman]

Souhlasím, klidně to smažte, pokud uznáte za vhodné. Jen jsem chtěl sdílet myšlenky, ke kterým mě dovedla předchozí debata. Hezký večer

[seestar]

V nedávném rozhovoru nabízí fyzik Gerard 't Hooft přesvědčivou kritiku konvenční interpretace kvantové mechaniky.
Tvrdí, že přijetí teorie jako ze své podstaty pravděpodobnostní a nakonec záhadné, je omezující myšlení. Podle 't Hooftova přesvědčení teze, že kvantová mechanika nikdy nemůže poskytnout více než statistické odpovědi, vedlo vědu na úzkou cestu.
Namísto toho vyzývá výzkumníky, aby udělali filozofický a intelektuální krok zpět, aby zpochybnili předpoklady, které jsou základem moderní fyziky, a představili si, jak by mohly vypadat základní zákony přírody, aniž by odmítaly „Pochopíme“ a trvá na tom, odmítá myšlenku, že kvantový svět je navždy mimo naše plné chápání.
Jeho perspektiva stojí v kontrastu s dominantními názory, jako je Kodaň a interpretace mnoha světů, z nichž oba považují kvantovou mechaniku za konečný rámec. 't Hooft volá po hlubším přehodnocení toho, co kvantová mechanika vlastně je, místo aby ji považovali za neotřesitelný základ.
Jeho poselství sice kontroverzní, ale rezonuje jako připomínka, že vědecký pokrok často vychází ze zpochybňování status quo. Někdy, jak říká, cesta vpřed vyžaduje odvážný krok zpět.

Tak co s ním? Umlčet, nebo následovat? Reálný odborník to asi bude, když dostal Nobelovku a je profesor, ale zpochybnit základní tezi kvantové mechaniky? To si dovolil hodně.

[dvader]

Není samozřejmě špatně pochybovat a mít “otevřenou” mysl. Nicméně pouze zpochybnit něco, co v nějaké míře funguje a dává správné předpovědi, bez toho, aniž by se řeklo co místo toho, to také není řešení…

To tady mohu klidně napsat i já, že zpochybňuji kvantovku, protože se mi nelíbí její neurčitost!
Pokud to má být seriózní, tak musím dát na stůl něco, čím to nahradím.

Např. Einstein ukázal, že Newtonův popis selhává v případě velmi hmotných objektů, ale dal místo toho jiný popis, který byl v souladu s Newtonem, ale navíc to rozšířil o popis v extrémním situacích…
A tohle třeba časem někdo dokáže i s tou kvantovou, ale opět to bude “rozšíření”, nikoliv úplné popření, to si prostě nemyslím…

[vicky79]

A tohle třeba časem někdo dokáže i s tou kvantovou, ale opět to bude “rozšíření”, nikoliv úplné popření, to si prostě nemyslím…

Tohle už pěkná řádka lidí dávno dokázala, ale jejich názory jsou přehlíženy.
Postačí google a pravda vyteče ven. Dokud budou ale ve ,,vědě" dál na sílu protěžovány cirkusové hypotézy o tom, že dvě částice o sobě ví, protože byly před velkým třeskem spolu v jednou bodě tak k žádnému posunu vpřed nedojde.

Ty částice o sobě ve skutečnosti ví jen proto, že jsou propojené energií - jak jednoduché pro začátek.
Žehlička také ví, že na druhé straně drátu je nějaká elektrárna - žádná záhada se tedy nekoná.
Ale chápu že energie není v modě - ted frčí propagace záhadné exploze nicoty a tajemná kouzla.
S kvantovou teorií jako takovou ve skutečnosti vůbec žádný problém není - funguje skvěle.
Problém je s těmi, kteří jí špatně intepretují a upřednostnují ve vědě své soukromé náboženství.
Vždyt to byl i Einsteinův názor:

Can Quantum-Mechanical Description of Physical Reality Be Considered Complete?“, kde argumentoval, že kvantová teorie vede k paradoxům (a tedy že je neúplná jako popis „fyzické reality“). Toto je klíčový text, kde Einstein formuluje svůj požadavek na „úplný“ realistický popis.

Takže za mě platí: KDO SI SPLETE PRVNÍ KNOFLÍK, TEN UŽ SE POŘÁDNĚ NEZAPNE.

[seestar]

Co vy si, Kefalím, představujete pod takovým slovem jako energie? Když pominu školní definici, že energie je shopnost konat práci, která dle Engelsovic Bédi polidštila opici, je energie v kosmickém slova smyslu elektromagnetické vlnění, které ale nemůže být pojítkem kvantového zapletení, protože je pomalé. Musí to být nějaká jiná forma enegrie, ale jaká?

[vicky79]

DOBRÝ POSTŘEH.
Myslím, že věda se neposouvá směrem, aby nám vysvětlila přesný mechanismus tohoto zapletení - škoda, musíme si počkat až je to fantazírování přejde a nebo až dorazí někdo kdo bouchne do stolu.
Musí tam docházet k nějaké formě okamžité řetězové reakce - něco jako když hrajeme na obří vesmírnou kytaru: - Informace přenášená strunou je skoro okamžitá.
Struna rozpínajícího se vesmíru by se přetrhla, zrovna tak jako když přepneme strunu u skutečné kytary.

Co zatím víme:
Energie je hmotná substance, která se šíří ze všech stran a všemi směry, přičemž se prolíná navzájem se všemi svými formami.
Tento princip prolínání není v přírodě ničím neobvyklým; podobné jevy lze pozorovat například u plynů a kapalin, jak je popsáno i ve školních učebnicích.

Elektromagnetické vlnění - NO...... musí být ale je jasné, co se má „elektromagneticky vlnit“. Vlnění „absolutního nic“ je třeba v technických oborech nepraktické a nefunkční.

[seestar]

Enegrie jako hmotná substance? Tak to já žiji v představě, že vše je energie superstrun a pouze určité frekvence reagují s Higgsovým polem a vytvářejí to, co nazývýme hmotou. Říkám to hodně zjednodušeně, ale snad je z toho jasné, že považovat energii za hmotnou substanci je trochu proti obecným zvyklostem.

[vicky79]

Enegrie jako hmotná substance?

Ano, přesně tak – podle Einsteinova vztahu E = mc² je energie a hmota totéž, jen v jiných formách.

V obrácené podobě tohoto vztahu – tedy m = E / c² – to znamená, že z dostatečně koncentrované energie lze vytvořit hmotu. To se děje třeba při srážkách částic v urychlovačích, kde se energie mění na nové částice, tedy zase na hmotu.
Takto vypadá zvyklost zase podle Einsteina.
Energii tak můžeme chápat jako hmotnou substanci v širším smyslu, která může mít různé „skupenství“ či snad projevy:

„Plynné“ (volná energie) – například záření, elektromagnetické pole.

„Hmotné“ (zhmotnělá energie) – částice, atomy, planety, hvězdy.

„Pevné“ (extrémně zhroucená energie) – třeba černé díry, kde je energie/hmota stlačena do extremní hustoty.

Zjednodušeně řečeno:
Hmota je jen ztuhlá energie a energie je rozptýlená hmota.
-----------------------------------------------------------------------------
Za sebe končím už sem na hraně tématu vlákna.

[seestar]

Tak jsi tu vystřihl hezkou ukázku tautologie, ale to je tak vše. V tomto duchu pokračovat opravdu nemá smysl, byť to od tématu nijak vzdálené není, neboť otázka rozpinání vesmíru je s energií a hmotou bytostně spojena.

[Jaryman]

To nejcennější na diskusi je podle mě právě to, že nikdy přesně nevíme, kam nás názory druhých dovedou. Často právě odbočky mimo hlavní téma přinesou nejzajímavější myšlenky a spojí věci, které by nás jinak ani nenapadly. Pravidla typu ‚držte se tématu‘ tomu ale dost brání — a tím paradoxně omezují hloubku a přirozený vývoj debaty.
Pak působí trochu zvláštně, když někdo řekne, že se tady ‚jen tlachá a na nic se nepřijde‘, a zároveň trvá na dodržování těchto mantinelů. Ve výsledku to spíš než přínos pro debatu dává akorát pocit kontroly adminovi.
Samozřejmě váš prostor vaše pravidla ale možná by větší otevřenost přinesla i větší zájem o diskusi samotnou. Tak hezký večer a omlouvám se za další myšlenku,,mimo téma’’

[seestar]

Ono záleží na tom, o jaké téma se jedná. V této sekci bazírování na mantinelech skutečně nemá smysl, ale ve většině ostatních to smysl má, protože když hledáš nějakou informaci a jdeš do vlákna s názvem "Montáž EQ6" a 2/3 komentářů budou mimo téma, tak strávíš mládí, než něco užitečného najdeš. Je to o tom, aby moderátor poznal, kdy to smys má a kdy ne.
Téma rozpínámí vesmíru je tak široké, že zahrnuje celou fyziku a ontologii, takže kromě nesmyslnách osbních komentářů, tam můžeš psát téměř cokoli a daleko od tématu nebudeš.
Tato témata jsou spíše motivační, než informační a podle toho by se k nim mělo přistupovat.