V očekávání výjimečného astronomického úkazu a jedinečného zážitku jsem spolu s kluky z Jilemnice již snad 10 dní dopředu sledoval dlouhodobé modely počasí na Wetterzentrale a čím více se blížil den D, tím více jsem se přesouval k přesnějším modelům polským a českým.
Tyto jevily se poněkud pesimistickými, což docela odpovídalo dnům předchozím a přiznám se, že když jsem v podvečer Velkého dne viděl aktualizované české modely, měl jsem pramálo radosti.
Jakožto plachtař mám velice dobré zkušenosti se špičkovým modelem Flymet, primárně určeného pro modelování termiky k bezmotorovému létání. Když i tento ukázal po aktualizaci deku z vysoké nad námi zamýšleným stanovištěm, jediné, co mě drželo stále při víře, byli poláci. Ti modelovali okno v inkriminovaný čas přechodu.
Někdy těsně po půlnoci jsem zkouknul znovu všechny modely a pohled na družici mě docela navnadil - zdálo se, že na Vrbatově boudě v nadmořské výšce 1400m by to mohlo vyjít!
Ano, naší pozorovací destinací nebyla nic jiného, než Vrbatova bouda v Krkonoších. Bylo nám totiž jasné, že vzhledem k meteorologickým podmínkám musíme co nejvýše. Polský model dával totiž riziko kondenzace vlhkosti v nižším polohách - teplota měla jít až k rosnému bodu. Vysoká výška nám snižovala toto riziko na minimum a zároveň umožnila nejen pozorování od prvních vteřin po východu Slunce, ale též užít pocitu východu Slunce v Krkonoších, což je zážitek. Pohled na mlhou zatopená údolí hluboko pod námi byl úchvatný. Všechny tyto krásy společně s transitem Venuše v nás dnes zanechaly hluboký zážitek. Karel s Martinem mohou jen potvrdit, jak jsem nedokázal držet emoce na uzdě a prostě komentoval tu krásu, jejímiž jsme byli přímými účastníky, svědky.
Ale zpět k cestě - při výjezdu z Jičína na Jilemnici jsem nejprve při pohledu na vzdálené mraky směrem k Jilemnici trochu znejistěl, ale věřil jsem úsudku svému a mých kamarádů, že to klapne.
Z Jilemnice jsme pokračovali již jen jedním vozem a cesta byla fajn, ale všichni jsme byli ve velkém očekávání, zda počasí bude přát. Poslední kontrola družicových snímků na mobilu cestou mě jasně utvrdila v tom, že to VYJDE, že to MUSÍ vyjít!
Vyšlo to.
Po příjezdu na Vrbatovu boudu, cca 40 minut před východem Slunce, jsme se ihned dali do sestavení dalekohledů, ustavení...
Ale to již začalo to nejnádhernější divadlo, jaké nám naše krásné hory umí připravit. Svítání v horách v 1400m vysoko. Byla to krásna. Doslova duha barev nad horizontem a první paprsky Slunce, dozlatova osvětlující vše kolem nás... Zlaté návrší bylo skutečně zlaté. Obloha vymetená, jen sem tam malý cirrus, ale hlavně - jasno! Azzurro!
Od prvních paprsků jsme pozorovali, fotili, diskutovali a těšili se na 3. a 4. kontakt. Zjistil jsem, že i pomocí svého mobilu dokážu sic afokálně, z ruky a primitivně, ale přesto pořídit pár záběrů přechodu Venuše. Tyto si dovoluji nyní pro zajímavost prezentovat.
Chvíli po 3. kontaktu jsem si všiml něčeho zajímavého - prosvítající atmosféry Venuše na černém pozadí kosmu. Nechtěl jsem tomu uvěřit, skoro mi připadalo až hříšné si to připustit, ale jasně svítící úzký namodralý proužek v podobě části prstýnku na pravé straně planety jasně kontrastoval s černým pozadím vesmíru. Nádhera a vrchol celé pozorovací seance! Přirovnal bych to k ocásku, růžku či něčemu podobnému. Hned se mi evokovaly snímky naší Země z kosmu a namodrale svítící atmosféry...
Okamžitě jsem zalarmoval kluky, kteří vedle mě fotili a pozorovali přes herschelův hranol u okolních dalekohledů. Všichni jsme atmosféru viděli, popsali její podobu a užili si pohledu na něco, v co jsem ještě den předem ani nedoufal...
Rád bych se ještě zmínil o seeingu. Vysokou nadmořskou výšku 1457m jsme si totiž vybrali i kvůli lepšímu seeingu a náš předpoklad se potvrdil. První 2/3 transitu jsme měli seeing špičkový, množství detailů, viditelných ve slunečních skvrnách, náš zcela ohromilo! Obraz v okuláru jak břitva, jen kraj slunečního disku lehce kmital po směru po obvodu naší životadárné hvězdy.
Po třetím kontaktu se seeing o něco zhoršil, ale stále byl slušný a umožnil pohodlně pozorovat i při zvětšení 109x, aniž by se obraz zhoršil. Naopak při tomto zvětšení jsme viděli nejvíce detailů v 200/1200 (clona sl. folie 18cm). Však posuďte na fotografiích, které jsem nafotil afokálně z ruky mobilním telefonem...
Po skončení úkazu jsme se ještě cca 10 minut pokochali slunečními skvrnami a výhledem od mohyly Hanče a Vrbaty na celé Krkonoše i utopená údolí v dáli a tu se obloha začala velice rychle zatahovat. Do 20 minut byla deka. Tomu říkám načasování! ;)
Dnešek se vydařil doslova neuvěřitelně a jsem šťastný, že jsem spolu s kluky byl svědky krásy, kterou nám umí Vesmír připravit. Jednalo se o Velké divadlo s výjimečnými herci a dokonalými kulisami...
Pár pocitových fotek z akce (mobilem)...
http://astro.ladislavcervinka.cz/pics/V ... nsit_2012/
