Příspěvek #69 od VK » 19. 09. 2006, 05:55
Pluto (málem jsem napsal "planeta Pluto" ;D) měl v dřívějších letech jasnost běžně 13,7 - tedy větší, než v době objevu, kdy měl 15 mag. A celkem se dal pozorovat mimo jiné i díky větší výšce nad obzorem. Nachází se blízko nebeského rovníku a v jeho těsné blízkosti není žádná velmi jasná hvězda. Proto byl, resp. je "pozorovatelnější, než se obecně soudí".
Problematiku spatření slabých bodových objektů popisuje Roger N. Clark v článku How Faint Can You See? ve Sky and Telescope, myslím že 6/1994 (odkazuji na něj ze Souvislosti fyziologické optiky s amatérskou astronomií, tam je odkaz přesný). Přeložil jsem tento článek (téměř celý) do češtiny, takže kdo bude chtít, tomu ho můžu poslat.
Článek ovšem nedává odpověď, zda to, co PPos spatřil, jsou skutečně Uranovy měsíce. Abys prokázal, že Uranovy měsíce dokážeš pozorovat, musel bys je sledovat několik dní a zaznamenávat změnu jejich polohy (na základě vlastních pozorování). Na rozdíl od objevitelů Ty to máš snadnější, protože si to můžeš ověřovat v počítačových programech, které polohy Uranových měsíců předpovídají. Ale úplně se vykašlat na to, co jsem tedy teď napsal a nechat to jen na tom programu taky nemůžeš. Už jen proto, že při jediném uskutečněném pozorování sis vlastně nebyl stoprocentně jistý identitou pozorovaných objektů (měsíce nebo náhodné hvězdy?).
V. K.