Příspěvek #120 od Honza Ebr (honza42) » 28. 09. 2009, 08:39
už jsem to psal jinde, ale nadchlo mě to natolik, že to ještě napíšu sem

ať je to tu koneckonců na jedné hromádce.
V ČR koukám na oblohu už dobrých 10 let a za tu dobu jsem zvířetníkove světlo nikdy neviděl - dobře, první pár let jsem o něm asi neslyšel, pak sjem si dlouho myslel, že je to haluz největší, takže jsem možnost jeho vidění nebral tak vážně, ale myslím, že po těch asi už stovkách nocí venku bych si něčeho všimnul.
V Argentině jsem vystoupil z auta a tady bylo, stálo viditelně nazelenalé, opřené o obzor, jen tak na mě spadnout. Doteď nechápu, jak je možné, že je to
tak citlivé na oblohu, když je to
TAK jasná věc. Skutečně nejde o nějaké boční vidění, ta věc tam prostě svítí a
překáží pozorování...
Tento zážitek mě naprosto vyléčil a představy, že umím jakkoliv odhadnout stav oblohy prostm pohledem - zbytek oblohy byl "hezký", ale že je ten skok takový bych prostě na první pohled neřekl. To zvířetníkové světlo (a jasně viditelný protisvit) vám to ale prostě tak nějak ... řekne :)
Taurus 500/2100, Paracorr, Eudiascopic 35, cosi 2" od Saši, 24 mm ES 82 st., TS Edge-on 16, Nagler 9, Radian 6, Kasai 4, UHC, OIII a Hbeta. 200D a 250D, Canon 24/2.8, 50/1.8, 85/1.8, 70-200/4L, 400/5.6L, Tokina 11-16/2.8, SW MAK 127 a 90, TAL MT-3S