Přesná CCD fotometrie
Napsal: 06. 11. 2006, 02:44
Ahoj,
dnes jsem shodou okolností narazil na několik stravitelných článků a odkazů, které rozebírají způsoby. jak dosáhnout co nejpřesnější CCD fotometrie hvězd.
http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-b ... .113.1428E - pomocí relativně běžné CCD kamery a aperturní fotometrie dosáhli přesnosti 0.002 mag na jednu expozici. Způsob zpracování a kalibrací je kompletně zveřejněn. Článek je volně dostupný.
Jedním z principiálních omezení na přesnost fotometrie daného dalekohledu na daném místě je scintilace atmosféry (krátce diskutovaná i v článku výše). Utilitka na http://www.skywokker.com/scintillation.htm umožňuje vypočítat si toto omezení z parametrů dalekohledu, nadmořské výšky a délky expozice.
http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-b ... .115.1340H - popisují fotometrii pomocí "orthogonal transfer CCD", což je speciální druh kamery umožnující velice rychle "šoupat" nábojem po čipu. Je tedy možné klidně používat on-chip guiding - malý kousek čipu se rychle vyčítává a přes software je napojen na montáž. Ještě zajímavější je ale možnost umělého rozmazání PSF hvězdy do čtverečku rychlým posunováním náboje po čipu. PSF je tak všude po čipu stejná a docela hezká, na rozdíl od rozostřování, při kterém vznikají různé hrboly, které se navíc liší podle vzdálenosti od optické osy. Tímto způsobem dosáhli autoři přesnosti 6x10-4 mag (umožňuje třeba detekci exoplanet velikosti Země nebo prstenců u exoplanet).
Tenhle druh CCD bude základ detektorů PanSTARRS a nové mozaiky na WYIN teleskopu a třeba se jednou rozšíří i mezi amatéry.
(tenhle článek sice není volně k dispozici, ale zájemcům ho můžu poslat na email)
dnes jsem shodou okolností narazil na několik stravitelných článků a odkazů, které rozebírají způsoby. jak dosáhnout co nejpřesnější CCD fotometrie hvězd.
http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-b ... .113.1428E - pomocí relativně běžné CCD kamery a aperturní fotometrie dosáhli přesnosti 0.002 mag na jednu expozici. Způsob zpracování a kalibrací je kompletně zveřejněn. Článek je volně dostupný.
Jedním z principiálních omezení na přesnost fotometrie daného dalekohledu na daném místě je scintilace atmosféry (krátce diskutovaná i v článku výše). Utilitka na http://www.skywokker.com/scintillation.htm umožňuje vypočítat si toto omezení z parametrů dalekohledu, nadmořské výšky a délky expozice.
http://adsabs.harvard.edu/cgi-bin/nph-b ... .115.1340H - popisují fotometrii pomocí "orthogonal transfer CCD", což je speciální druh kamery umožnující velice rychle "šoupat" nábojem po čipu. Je tedy možné klidně používat on-chip guiding - malý kousek čipu se rychle vyčítává a přes software je napojen na montáž. Ještě zajímavější je ale možnost umělého rozmazání PSF hvězdy do čtverečku rychlým posunováním náboje po čipu. PSF je tak všude po čipu stejná a docela hezká, na rozdíl od rozostřování, při kterém vznikají různé hrboly, které se navíc liší podle vzdálenosti od optické osy. Tímto způsobem dosáhli autoři přesnosti 6x10-4 mag (umožňuje třeba detekci exoplanet velikosti Země nebo prstenců u exoplanet).
Tenhle druh CCD bude základ detektorů PanSTARRS a nové mozaiky na WYIN teleskopu a třeba se jednou rozšíří i mezi amatéry.
(tenhle článek sice není volně k dispozici, ale zájemcům ho můžu poslat na email)