Edelweissspitze: kde každá jasná noc je malá starparty!
Chtěl bych předně poděkovat Myzerovi za jeho cenné rady, které nás vedly k rozhodnutí tam nakonec jet. Na místě nás čekala nejlepší obloha, jakou sjem v Evropě viděl, která se (pokud se člověk nedíval na sever
) mohla v klidu měřit s Argentinou. O věcech, co jsme tam viděli, se rozepíšeme postupně, Cassi má pěkný seznam toho, co jsme pozorovali. (Jen tak namátkou mě nadchly třeba další neznámé části Řas a detaily v Pickeringově trojúhelníku, relfexní mlhoviny u gammy Cas, Sh2-157 viditelá na první pohled, otevřená hvězdokupa NGC 6231 v deklinaci -41.5 a emisní mlhovina NGC 6537 v deklinaci -34
)
První ze dvou nocí ukazovalo SQM až k 21.6, druhá byla viditelně horší a i SQM nepřešlo přes 21.5. To, že první noc bude lepší, asi taky vyčíhli místní amatéři, takže se na vrcholku sešlo minimálně 5 skupin lidí, byly tam dva Dobsony okolo 40cm a jeden šílenec až ze Švédska s celooblohovkou, také se u nás zastavilo pár laiků a nechali si ukázat nějakou tu zajímavost. Místní sem jezdí skutečně často, takže tady každou dobrou noc lze někoho potkat a pěkně si popovídat. Světelně to není na vrcholu zcela dokonalé, i v noci po silnici někdo jezdí, a vidíte občas dálkovky, ale jinak paráda.
Pár praktických postřehů:
- je torchu problém, kde zůstat po pozorování. Já se v našem autě nevyspím ani sám, natožpak 4 lidi, a na vrcholu je od rána rušno a není tam žádné místo. Stanovat se nikde nesmí - bylo by možné si někde prostě kus pod vrcholem lehnout, ale bude na vás od rána pražit Slunce. My jsme sjeli skoro úplně dolu, kde je nad "Kehre 1" takové pěkné místečko, které je celý den ve stínu, ale je to blízko silnice a je tam hrozný hluk, hlavně od pomatených motorkářů. Tohle chce ještě vychytat.
- o volném vjezdu večer pochybuju, odjet se asi dá celkem snadno, ale oni stejně otevírají v 5, takže v tom není žádná krize. Ta mýtnice ale není největší překážka, tou je totiž silnice samotná. Je to nejstrmější kus asfaltu, jaký jsme kdy viděl, nahoru jsem musel jet velkou část za 1 a topit si, abych neuvařil, při cestě dolu musím alespoň jednou stavět a nechat chladnout brzdy (a i tak pěkně zasmrdí).
Pokud byste tam byli na víc dní, tak kvůli oběma výše zmíněným důvodům má docela cenu uvažovat o ubytování v chatě, i když je cena velká. Je totiž otázka, zda při cestách za volným spaním neutratí víc za benzín a nové brzdové destičky ...
Myslím, že jsme se s Petrem shodli, že mise byla splněna. Našli jsme ultimátní pozorovací místo, které, i když se zmíněnými logitstickými problémy, je snadno dosažitelné (i s nějakou tou zácpou jsme z Prahy byli za 8 hodin na vrcholku), a už nemáme moc motivaci zkoušet znova Rumunsko něbo něco podobného - tedy minimálně v létě, protože mimo pár měsíců je silnice neprůjezdná, takže něco na zimu si ještě najít musíme. Docela se klukům líbil Weinsberger Wald, kde jsme strávili jednu noc na cestě zpět (já jí prospal, bolela mě hlava).