Rakousko - Taury či něco lepšího
Napsal: 31. 08. 2015, 02:43
Tak vám děkuji za ujištění, zas mám chuť tomu dát šanci, zvlášť po přečtení příspěvku Franty.
Přidám ještě pár praktických poznámek k oběma stanovištím. Co tu bylo napsané již dříve, neopakuji.
Jel jsem sám v osobním autě. Měl jsem s sebou zásobu potravin a pitné vody na několik dní a plynový vařič. Spal jsem v autě na sedadle spolujezdce.
Při příjezdu na Sölkpass jsem nemohl najt tu správnou odbočku, dost možná protože jsem neměl pořádnou mapu. Odbočuje se v městečku Stein an der Enns vedle informačního centra (je poznat z dálky). Nahoře je to samá kráva. Řidiči musí často zastavit a počkat, až jim kráva uvolní cestu. To se stalo i mě. Na troubení kráva nereaguje. Nakonec mi uhnula sama. Měl jsem pocit, že je to takový dobrosrdečný tvor, že se jí mě zželelo a proto mi uhnula. Nahoře je několik odstavných ploch a dokonce stoleček s lavičkami a pramen s dřevěným korytem. Všude spousta krav. Při večeři na mě jedna žebrala chleba. Od krav je tam země všude rozdupaná a rozbahněná. Technika se tedy dá rozbalit jen na odstavných plochách (pozor ať po tmě do "něčeho" nešlápnete). V případě delšího pobytu se dá v korytě trochu umýt. U kapličky je veřejný záchod zdarma v přiměřeném stavu. Nebo jde snadno někam zajít z roh. Přes den tam je provoz jak na hlavní silnici a spousta turistů. V noci projede občas nějaké auto. V okolí vedou dvě turistické stezky. Výhody proti Edelweissu: je to o něco blíž, vjezd zdarma, zdroj vody, je možné si vařit na vařiči, jižní polovina sedla není národní park, v noci je tam větší klid, teoreticky méně světelného znečištění.
Odbočka na Edelweiss je jasně označená (Hochaplenstrasse). Vjezd stál 24,5 Eur. Při vjezdu a výjezdu se nikdo neptal, jak dlouho jsem nahoře strávil. Asi se počítají jen průjezdy vrátnicí směrem nahoru. Vršek Edelweissu je jedno velké parkoviště. Přes den je plno. Někdy musí auta chvíli čekat, až se pro ně uvolní místo. Večer se parkoviště pomalu vyprazdňuje. Jelikož tam přes den bylo tolik aut a lidí, nemohl jsem zapálit vařič. Večer to už šlo, tedy jen ten první, kdy nefoukal vítr. Pozorovatelé nahoře neumí svítit, samé modré šajny a i ti s těmi červenými svítilnami je měli pěkně silné. Nebo svítili v autech. Trochu je problém, kam dojít na záchod. V chatě je jeden pěkně udržovaný za půl eura. Přes den do přírody se musí alespoň půl hodiny pochodovat, jinak si vás budou zezhora prohlížet turisti dalekohledem. V noci stačí zajít pár metrů za nejbližší zatáčku. Stejně tak je problém se někde umýt, to nejde ani v té chatě. Jednou za svítání jsem si myl nohy vodou z kanystru a vtom zespoda přijela kolona pěti aut dívat se na východ slunce. To je zřejmě vyhlášená atrakce. Spát nahoře na parkovišti v autě je asi jako spát na Václaváku. Po několika probdělých nocích mi to ani moc nevadilo. Jen mi bylo trochu hloupé, že já na parkovišti vyspávam a někdo jiný nemá kde parkovat. Edelweiss mě potěšil i jako skalničkáře. Co mi tu pěstujeme na skalkách, toho je tam plný kopec. A těch druhů a většinou i v květu. Nikde jsem nenašel v okolí trasu na pěší turistiku. Tedy asi dvě tam byly, ale neznačené, takže je na ně možná vstup omezen. Den lze strávit na výstavách v chatách v blízkém okolí. Jsou popsány v letáku, který se dostane po zaplacení vjezdu. Výhody proti Sölkpassu: vyšší nadmořská výška, kruhový rozhled, pevný asfalt pod přístroji, horské scenérie v okolí stojí samy o sobě za vidění, viděl jsem tam sviště a slyšel jsem ho svištět!
Cesta (benzin, rakouská dálniční známka, vjezd na Edelweiss) mě vyšla na necelé 3 tis. Kč.
Přidám ještě pár praktických poznámek k oběma stanovištím. Co tu bylo napsané již dříve, neopakuji.
Jel jsem sám v osobním autě. Měl jsem s sebou zásobu potravin a pitné vody na několik dní a plynový vařič. Spal jsem v autě na sedadle spolujezdce.
Při příjezdu na Sölkpass jsem nemohl najt tu správnou odbočku, dost možná protože jsem neměl pořádnou mapu. Odbočuje se v městečku Stein an der Enns vedle informačního centra (je poznat z dálky). Nahoře je to samá kráva. Řidiči musí často zastavit a počkat, až jim kráva uvolní cestu. To se stalo i mě. Na troubení kráva nereaguje. Nakonec mi uhnula sama. Měl jsem pocit, že je to takový dobrosrdečný tvor, že se jí mě zželelo a proto mi uhnula. Nahoře je několik odstavných ploch a dokonce stoleček s lavičkami a pramen s dřevěným korytem. Všude spousta krav. Při večeři na mě jedna žebrala chleba. Od krav je tam země všude rozdupaná a rozbahněná. Technika se tedy dá rozbalit jen na odstavných plochách (pozor ať po tmě do "něčeho" nešlápnete). V případě delšího pobytu se dá v korytě trochu umýt. U kapličky je veřejný záchod zdarma v přiměřeném stavu. Nebo jde snadno někam zajít z roh. Přes den tam je provoz jak na hlavní silnici a spousta turistů. V noci projede občas nějaké auto. V okolí vedou dvě turistické stezky. Výhody proti Edelweissu: je to o něco blíž, vjezd zdarma, zdroj vody, je možné si vařit na vařiči, jižní polovina sedla není národní park, v noci je tam větší klid, teoreticky méně světelného znečištění.
Odbočka na Edelweiss je jasně označená (Hochaplenstrasse). Vjezd stál 24,5 Eur. Při vjezdu a výjezdu se nikdo neptal, jak dlouho jsem nahoře strávil. Asi se počítají jen průjezdy vrátnicí směrem nahoru. Vršek Edelweissu je jedno velké parkoviště. Přes den je plno. Někdy musí auta chvíli čekat, až se pro ně uvolní místo. Večer se parkoviště pomalu vyprazdňuje. Jelikož tam přes den bylo tolik aut a lidí, nemohl jsem zapálit vařič. Večer to už šlo, tedy jen ten první, kdy nefoukal vítr. Pozorovatelé nahoře neumí svítit, samé modré šajny a i ti s těmi červenými svítilnami je měli pěkně silné. Nebo svítili v autech. Trochu je problém, kam dojít na záchod. V chatě je jeden pěkně udržovaný za půl eura. Přes den do přírody se musí alespoň půl hodiny pochodovat, jinak si vás budou zezhora prohlížet turisti dalekohledem. V noci stačí zajít pár metrů za nejbližší zatáčku. Stejně tak je problém se někde umýt, to nejde ani v té chatě. Jednou za svítání jsem si myl nohy vodou z kanystru a vtom zespoda přijela kolona pěti aut dívat se na východ slunce. To je zřejmě vyhlášená atrakce. Spát nahoře na parkovišti v autě je asi jako spát na Václaváku. Po několika probdělých nocích mi to ani moc nevadilo. Jen mi bylo trochu hloupé, že já na parkovišti vyspávam a někdo jiný nemá kde parkovat. Edelweiss mě potěšil i jako skalničkáře. Co mi tu pěstujeme na skalkách, toho je tam plný kopec. A těch druhů a většinou i v květu. Nikde jsem nenašel v okolí trasu na pěší turistiku. Tedy asi dvě tam byly, ale neznačené, takže je na ně možná vstup omezen. Den lze strávit na výstavách v chatách v blízkém okolí. Jsou popsány v letáku, který se dostane po zaplacení vjezdu. Výhody proti Sölkpassu: vyšší nadmořská výška, kruhový rozhled, pevný asfalt pod přístroji, horské scenérie v okolí stojí samy o sobě za vidění, viděl jsem tam sviště a slyšel jsem ho svištět!
Cesta (benzin, rakouská dálniční známka, vjezd na Edelweiss) mě vyšla na necelé 3 tis. Kč.