Astronomické fórum

Newton má na ose lepší kresbu bez Paracorru, tedy není nutné jej používat na planetární astronomii.

Tohle u Paracoru tak nějak neplatí. Ale obraz na ose neudržíš, pokud se mi Jupiter posune o svůj průměr od osy, je koma na jemných detailech už patrná. Proto Paracorr.

Abych nebyl nespravedlivý k výrobcům dalekohledů, dal jsem si práci a udělal tabulku nejběžněji používaných dalekohledů, která vychází z testů p. Rohra. Je seřazena podle RC indexu. Jak je vidět, najdou se i vyjímky u výrobců Vixen a WO, které jsou velmi slušné.

Tohle u Paracoru tak nějak neplatí. Ale obraz na ose neudržíš, pokud se mi Jupiter posune o svůj průměr od osy, je koma na jemných detailech už patrná. Proto Paracorr.

V případě dobsona souhlasím. U světelnosti F6 na montáži nic takového nehrozí.

Vím, to foto, co jsem sem vložil, není přímo relevantní. Ale myslím, že je to krásný příklad toho, že kresba f/5,4 Newtonu může být naprosto vynikající. Často se totiž stále setkávám s názory, že v Newtonů jsou hvězdy chlupaté a podobně :).

Já osobně plně respektuji preference každého a nikomu achromát/APO nerozmlouvám a chápu, pro co je lidi mají rádi a kde excelují (například astrofoto). Jenom ale mi připadá, že refraktoristé dost často kolem sebe budují auru, že kvalitou obrazu jsou jejich přístroje někde nad zrcadly, k čemuž mi ale zatím nikdy nikdo nedodal skutečné důkazy.

No a pak mě až mrzí to, že se Newtony často berou jako ne příliš vhodné dalekohledy pro planetární pozorování. Což si myslím, že není vůbec opravněné.

Ale obraz na ose neudržíš, pokud se mi Jupiter posune o svůj průměr od osy, je koma na jemných detailech už patrná. Proto Paracorr.

Právě, psal jsem o dobsonu. V držet při velkém zvětšení objekt ve středu pole prostě není možné (a i kdyby u dokonalé konstrukce bylo, stejně by to nebylo pohodlné).

No a pak mě až mrzí to, že se Newtony často berou jako ne příliš vhodné dalekohledy pro planetární pozorování. Což si myslím, že není vůbec opravněné.

Naopak, jsou speciální planetární Newtony, proti kterým nemá APO šanci.

To sDobsonovou montáží a velkým zvětšením je také takový folklor. Je pravda, že při pozorování nekreslím, ale při zvětšení 800x to ještě bylo v pohodě. No a ani s binokulárem to přeci není zdaleka žádný problém

Milane věřím, že cvikem se toho dá dosáhnout hodně. Ale držet planetu poblíž středu zorného pole znamená šťouchat do dalekohledu skoro pořád. Pak je problém, aby se nerozechvěl. Na okraji pole už bude obraz horší. U mého refraktoru si můžu klidně mezi pozorováním dojít na večeři a když se vrátím, objekt je pořád uprostřed zorného pole.

Cetl jsem v jedne knize o astronomicke optice (jmenovalo se to The Telescope, na jmeno autora si nemuzu vzpomenout, vyslo to poprve nekdy ve tricatych letech v Americe, od te doby ixkrat), ze tenkrat udelali takovy test. Slo prave o to zjistit, jake prumery mohou dlouhodobe nejlepe vyuzivat svych mezi. Natahali nekam do mist s vynikajicim seeingem radu dalekohledu (pokud vim, tak same refraktory) od jednoho do asi deseti palcu, to uz si presne nepamatuju, nekde bych ale tu knizku nasel. A po roce sledovani a testu se ukazalo, ze svych mezi nejcasteji mohou vyuzit objektivy mezi 4 a 6 palci. Samozrejme to ale nijak neznamena, ze pri idealnich podminkach je proste vetsi dalekohled lepsi nez mensi. Jinak musim zcela souhlasit s Milanem, ze nejdulezitejsi je prakticka zkusnost, ne nejaky vypocty nebo domnenky. Zrovna tak souhlasim s tim, ze mnohdy se newtony co se tyce kvality zobrazeni podcenuji. Jsem presvedcen o tom, ze takovy newton 200mm 1:8 nebo i 10 by od tech vzyvanych apochromatu nikdo nepoznal, kdyby ho jen postavili k okularu. Co se pak zvetseni a seeingu tyce, tak temer vzdycky mohu pouzit zvetseni kolem 200x a ackoli mam azimutalni montaz, pri takovych zvetsenich kreslim mesic a planety. Netvrdim, ze je to srovnatelne s pohanenou paralaktikou, ale jde to. A kdyz bude dobson skvele udlanej - jako treba ten Milanuv - verim tomu, ze ani velka zvetseni nebudou nepohodlna a nesikovna.

Abych nebyl nespravedlivý k výrobcům dalekohledů, dal jsem si práci a udělal tabulku nejběžněji používaných dalekohledů, která vychází z testů p. Rohra. Je seřazena podle RC indexu. Jak je vidět, najdou se i vyjímky u výrobců Vixen a WO, které jsou velmi slušné.

Pekne (skoda ze tam chybi muj Astreya/W.O. 98/629mm ;)).
Z vysledku Takahashi FSQ 106 ve treti ctvrtine startovniho pole mi vlastne indikuje, ze ten RC index nebude az tak dulezity. Nebude dulezitejsi spise ten Strehl? Co mi v takovem porovnani chybi vice je velikost "rovneho" pole a pripadne spotu... dalekohledu samotneho pripadne vcetne doporuceneho rovnace...

Jsem presvedcen o tom, ze takovy newton 200mm 1:8 nebo i 10 by od tech vzyvanych apochromatu nikdo nepoznal, kdyby ho jen postavili k okularu.

Kvalitou obrazu asi ne. Ale do refraktoru by se díval pohodlně, třeba z křesílka, kdežto u newtona 20cm 1:10 na paralaktice by stál na štaflích

Když všechno klapne technika a hlavně seeing, tak asi moc nema cenu řešit velky pruměr (nad 400mm) dobsonu. Leda by byl pruměr refra. 300-350mm běžny což bohužel neni. V přispěvku 595 jsem uvedl APO TMB 203mm. Achromat to už pravda neni ale čočkáč ano. Tento přistroj ma dle majitelů špičkovej kontrast a pruměr 203mm je za běžnych podminek idealni. Diky tomu mu (ti šťastní) davaj přednost před např. 300mm dobsonem a to nejen na planety, ale dokonce i na DSO. Mě samotneho zajima co je na tom pravdy, ale že by každy majitel takoveho přistroje lhal vymyšlel si, tomu moc nevěřim. Na oběžne draze by pruměr vyhral pokaždy, ale v podminkach atmosfery to už nemusi byt tak jednoznačny.

Mně by třeba zajímalo, jestli za podmínek, kdy seeing prostě není ideální (třeba supeň 4 podle Antoniadiho stupnice), dojde k situaci, kdy například ve 150mm APO je možné vizuálně vidět na Jupiteru více detailů, než přes 400mm dobsona (vytemperovaného, zkolimovaného atd.). Tohle jsem totiž v terénu osobně neměl nikdy možnost pořádně srovnat.

Zkrátka jestli lze říci, že za určitého seeing je úbytek množství detailů ve 400mm dobsonu díky jeho větší náchylnosti na seeing tak velký, že nad ním 150mm dalekohled s citelně nižší rozlišovací schopností díky své větší "imunitě" oproti neklidu vzduchu vítěží.

Mně se nějak nechce věřit, že by tomu tak bylo (praxe mě v tom neutvrzuje, i když jak říkám, přímo tohle jsem netestoval).

Navíc jak se změní situace, když na ten velký dobson nasadí nějaká vhodná offsetová maska?

Z vysledku Takahashi FSQ 106 ve treti ctvrtine startovniho pole mi vlastne indikuje, ze ten RC index nebude az tak dulezity. Nebude dulezitejsi spise ten Strehl? Co mi v takovem porovnani chybi vice je velikost "rovneho" pole a pripadne spotu... dalekohledu samotneho pripadne vcetne doporuceneho rovnace...

naprosty souhlas. Podle me je barevna vada zcela marginalni problem (pokud je tedy v relacich definice APO (semiAPO ci tak)) pri pouziti mono kamery, kde lze kvalitni data nasnimat preostrenim pres kazdy filtr zvlast (coz je podle me stejne nutnost a to i u FSQ-106 (byt se jedna o mnohonasobne nizsi rad v posunu vytahu). Pri foceni OSC kamerou (timpadem i DSLR) muze barevna vada opravdu vadit a byt na skodu a zpracovanim neopravitelna.

Milane věřím, že cvikem se toho dá dosáhnout hodně. Ale držet planetu poblíž středu zorného pole znamená šťouchat do dalekohledu skoro pořád. Pak je problém, aby se nerozechvěl. Na okraji pole už bude obraz horší. .

Na světelného Newtona patří Paracorr. To není potřeba držet planetu zrovna uprostřed. Postrkuji Dobsona po 30s i při zvětšení 270x. Obraz se kazí až na okraji zorného pole - a to ještě hlavně kvůi okuláru.

Už jsem to nedavno psal ale neva. Na Měsic a nekdy i na planety jsem daval přednost Zeiss AS 80/1200 před dob. 300/1500. Až tak byl špatny seeing. Nekdy taky ale rozhozeny dobson :-/ Tady neporovnavam!! To jen pro zajimavost.