Astronomické fórum

Pořád ale neznám odpověď, jak často se využije plně rozlišovací schopnost velkého průměru. Čím větší průměr, tím větší sloupec vzduchu, takže špatný seeing ruší víc i při stejném zvětšení.

Aj keby to bolo raz za rok, neľutovali by ste že ten priemer nemáte?

mitovka

P.S. Začal som pracovať na štatistike pozorovacích nocí na mojom stanovišti, poraďte mi ako objektívne (a rýchlo) posudzovať kvalitu seeingu, tiež by ma výsledok za dajme tomu jeden kalendárny rok zaujímal

to mitovka: V tu chvíli jistě ano. Ale také bych litoval, kdybych si pořídil dalekohled, jehož vlastnosti využívám na méně než 1%.

U většího průměru na těch planetách i Měsíci vadí přebytek světla, a s tím je nutno se vypořádat - přebytečné světlo odfiltrovat.
Jinak při špatném seeingu používám na 400-ce Dobsonu mimoosou clonu o průměru 165 mm. Při tom je obraz naprosto skvělý. Ale zhruba při 1/2 pozorování clonu sundávám a používám plný průměr, protože se ukáže více podrobností. Myslím, že ve většině těchto případů by stačil průměr nějakých 300 mm. Průměr 400 mm se využije několikrát do roka, ale i pro větší průměr se někdy vytvoří podmínky.
Popisuju ale zkušenosti v oblasti se špatným seeingem

No to Ti seeing pořád ještě mohu závidět. Na 400mm díru je optimální zvětšení 400x - 800x, to si ani neumím představit. Sám 270x (tedy 2D) používám jen velmi zřídka a jsem rád, když je obraz klidný při 160x.

Z vlastní zkušenosti mohu říci, že dobrý seeing není ani v našich končinách až takovou raritou. Mně spíš připadá, že pověst špatného obrazu v Newtonech vzniká tak trochu díky neschopnosti uživatelů s Newtonem "správně pracovat". Jednak je to věčně omývaná kolimace, kdy faktem zůstává, že jedině správně zkolimovaný Newton poskytuje obraz kvalitou dosahující svého potenciálu. No a pak je to podle mě i problematika temperace a teplotního vyrovnávání u zrcadel a uložení.

Připadá mi například, že spousta pozorovatelů nemá tu trpělivost třeba až hodinu čekat na vytemperování a hodnotí obraz v Newtonu mnohem dříve, což je zásadní chyba. Když teď v tom mrazu vynesu ven svého dobsona a dám do něj okulár, obraz bude tak na úrovni zrcadla s lamda 1/2. Navíc je třeba vzít na vědomí, že třeba takový 12 kg blok skla bez nějaké aktivní pomoci nemusí stíhat reagovat na náhlé změny teploty okolí ani v průběhu noci.

Přijde mi, že takový Newton s Paracorrem je vynikající optická sestava (samozřejmě s dostatečně kvalitně uloženým primárem, s dostatečně přesným primárem i sekundárem, v dostatečně vytemeprovaném stavu a dobře zkolimovaný). Osobně bych si moc přál, aby mi nějaký 100mm APO ukázal více, než 350mm dobson. Okamžitě bych do něj šel, ušetřil spoustu místa všude (v bytě, v autě) a pravidtelně s ním každý rok někam lítal za Bortle 1, ale já takový prostě nenacházím.

Vloni začátkem jara jsem natrefil na noc, kdy se seeing ani nehl. S mým 350mm zrcadlem, onehdy uloženým na 18 bodech, jsem po důsledné temperaci dokázal perfektně zaostřit kombinaci 4mm okuláru s 2,5x Powermatem, což dávalo zvětšení něco málo pod 1000x. Tenkrát jsem hodiny pozoroval Saturn a Měsíc. Na Měsíci jsem například viděl, že spousta oblastí, které se normálně zdají monolitě šedé, ve skutečnosti obsahují snad tisíce miniaturních mikro-kráterů. To je něco, co jsem nikdy před tím neviděl a nevěřím, že by mi to nějaký 200mm APO takto ukázal.

A když si k tomu připočtu výkon při pozorování DSO, schopnost pozorovat slabé galaxie na hranici 16 mag... Prostě mi připadá, že pro vizuální účely nelze o výkonu Newtonů pochybovat. Ve prospěch achromátů či apochromátů může podle mě mluvit jejich skladnost, provozní nenáročnost, kvalita zobrazení u APO (což se nerovná "výkon"), "citové argumenty", ale nikoliv výkon.

to : kafka :
To s tím zvětšením taky přeci není tak jednoznačné. Při dobrém kontrastu stačí D/2, aby se využila rozlišovací schopnost dalekohledu. Používám  zvětšení do 270x ( ale většinou do 190x) - větší by  běžný seeing nedovolil. Ale rozdíl proti průměru 165 mm je znatelný a nezenedbatelný.
..........
Co ale považuji z nejdůležitější, upravit jas objektu  pro oko. Na přezáženém objektu  zaniknou právě ty podrobnosti a jemné detaily.

Ale také bych litoval, kdybych si pořídil dalekohled, jehož vlastnosti využívám na méně než 1%.

Jenom aby bylo jasno. Takovým dalekohledem nemyslím velký světelný newton na dobsonově montáži, který je primárně předurčen na DSO, ale velký planetární dalekohled v mých podmínkách.

to Milan: to D/2 je dost hraniční. Předpokládá rozlišovací schopnost oka 1´ , to je hodně optimistické a jen za ideálních podmínek.
Osvědčuje se mi volit co největší zvětšení, které podmínky dovolí. Obzvlášť je to znát na dvojhvězdách, že se pak opravdu odlepí.
Pak jdu i nad 2D.

Chtěl bych se zeptat – třeba takový 300mm f/5 dobson s Paracorrem (s dostatečně přesným a uloženým zrcadlem), nebo klidně i větší či menší se stejnou světelností, ten je tedy vnímán jako nevhodný planetární dalekohled? Jaké jsou přesně důvody?

Chtěl bych se zeptat – třeba takový 300mm f/5 dobson s Paracorrem (s dostatečně přesným a uloženým zrcadlem), nebo klidně i větší či menší se stejnou světelností, ten je tedy vnímán jako nevhodný planetární dalekohled? Jaké jsou přesně důvody?

Neodpovídám na Tvůj dotaz, pouze to cítím stejně. Vykorigovaný a vytemperovaný newton je výborný nástroj - i na planety. Pouze se přicloní.....

Jako příklad vkládám snímek Jupiteru přes 13,1" Newtona. Mně osobně připadá úplně dokonalý :).

třeba takový 300mm f/5 dobson s Paracorrem (s dostatečně přesným a uloženým zrcadlem), nebo klidně i větší či menší se stejnou světelností, ten je tedy vnímán jako nevhodný planetární dalekohled? Jaké jsou přesně důvody

Netvrdím, že s ním není možné planety úspěšně pozorovat, ale primárně pro jejich pozorování bych si ho nepořizoval. Dobsonova montáž není ideální pro velká zvětšení, paralaktika na takový "kousek" už bude velmi nákladná a pozorovatel stráví hodně času na štaflích. Světelný dalekohled si také žádá dražší okuláry.
Refraktor např. umožňuje použít binokulární hlavici stočenou do nejpohodlnější polohy

to kafka: zvětšení 2D nelze přeci brát jako dogma.  Já  nepoužívám  přeci zvětšení podle optiky, ale podle toho , co dovolí seeing.  Takže sice nemám ani 1D, ale  zvětšení je větší než Tvoje 2D. S tím se je nutno smířit, že u takhle velkého průměru už  běžně nevyužiju teoretické možnosti optiky .  ale to přeci neznamená, že uvidím méně, než Ty pokud u svojí optiky využiješ 2D
................
To s Dobsonovou montáží a velkým zvětšením je také takový folklor. Je pravda, že při pozorování nekreslím, ale při zvětšení 800x to ještě bylo v pohodě. No a ani s binokulárem to přeci není zdaleka žádný problém.Je v pohodlné pozici, je možno u něho stát nebo sedět v jakékoliv poloze.Uvidíš, až se s Dobsonem sžiješ.

to Tharos: Asi jsme si úplně nerozuměli. Měl jsem na mysli vizuální použití. Výhoda velkého průměru (krátkých exposic) na foto je nesporná.

Chtěl bych se zeptat – třeba takový 300mm f/5 dobson s Paracorrem (s dostatečně přesným a uloženým zrcadlem), nebo klidně i větší či menší se stejnou světelností, ten je tedy vnímán jako nevhodný planetární dalekohled? Jaké jsou přesně důvody?

Newton má na ose lepší kresbu bez Paracorru, tedy není nutné jej používat na planetární astronomii.