Včera jsem se po cestě z práce samovyhecoval a rozhodl se v krutém mrazu postavit na zahradu vše co mám a kouknout na Měsíc. Byla to řehole, Od šesti do půl osmý jsem nosil věci ven, pak jsem na dvě a půl hodiny zalezl ke kamnům a nechal kov a sklo chladnout. Mezitím jsem si připravil zásobu svařáčku neboť teplota po 22 hodině u nás na kopci klesla na -12st a já byl doma označen za idiota. Jelikož se blíží úpravy mého největšího newtona - větší sekundár, tlustší pavouk - které asi pro pozorování nebudou znamenat posun vpřed, chtěl jsem se podívat dalekohledy za stejných podmínek a trošku si srovnat v hlavě jak to vlastně všechno je.
Použitá technika:
1) Newton 130/650, vysametkovaný, zacloněný okraj zrcadla na průměr 126mm, tříramenný pavouk. Zvětšení 130x (omegonLE 5mm), 216x (omegon LE 3mm). Montáž azimutální, obdoba AZ3.
2) Newton 200/1000, vysametkovaný, čtyřramený pavouk. Zvětšení 149x (ES 6,7mm 82deg), 250x (Ts planetary HR 4mm), montáž NEQ6
3) Achromát 127/1200, zvětšení 136x (ES 8,8mm 82deg), 240x (omegon LE 5mm), montáž HEQ5
Celkový dojem
Malý newton mě překvapil, už jsem zapomněl jak ukazuje. Je pravda, že když jsem ho používal na pozorování nebyla v něm ještě sametka, možná to vliv má. Společné pro oba newtony byla hodně bílá barva měsíce, což je asi přirozenější. Ve větším newtonu už tahle bílá dost oslňovala, přeci jen toho světla je nasbíráno víc. Měl jsem pocit, že se občas malé detaily trochu ztrácely - kontrast mimo terminátor se rychle zmenšoval.
Achromát dával odstín jemně do žluta, což je asi nepřirozené, ale musím přiznat že pro moje oko to bylo příjemnější. Barevná vada byla kupodivu pozorovatelně větší při menším zvětšení u okuláru ES, projevuje se nazelenalým lemem na ostré hraně Měsíce. V omegonu LE jsem ji téměř nevnímal navzodry většímu zvětšení. Všiml jsem si toho už několikrát, nevím čím to může bát způsobeno.
Dalším zjištěním byl rozdíl v poklesu kontrastu směrem od terminátoru k plně osvětlené části Měsíce, zde jednoznačně vedl refraktor. Asi zde "pomáhá" barevná vada na měsíčních útvarech a "vytahuje" je trochu ven. Ale nevím, je to jen můj odhad, každopádně na plně osvětlené části Měsíce šlo achromátem vykoukat možná i více, nejhůře však stejně jak s o 3 palce větším newtonem. Což jsem nečekal, čočka mě opět překvapila. Chápu ale, že za excelentního seeingu by zřejmě průměr válcoval...
Krátery v Plato
Začal jsem malým newtonem, jakožto outsiderem testu. Malý chudák byl také penalizovaný montáží, kdy bylo nutné při větších zvětšeních plynule jemnými pohyby držet obraz v zorném poli, což je pro mně nepohodlné. Nicméně podařilo se při 216x přesvědčivě vykoukat kráter A a při rozkoukání kupodivu nevylezl B ale náznaky C+D (dohromady jako jeden objekt). Obraz byl ostrý, ale byl docela problém toho dosáhnout, dalekohled má hřebenový 1,25" výtah který není rozhodně bezvůlový a to při F5 opravdu vadí.Nicméně prcek obstál se ctí, nečekal jsem od něj nic. Původně jsem ho chtěl někomu nechat na blbnutí, ale nakonec u mně zůstane jako malý "cesťák".
Větší newton a refraktor podali výsledky téměř shodné, při větším zvětšení jsem dobře viděl jak krátery A, B, tak i skupinu C+D, tu se ale nepodařilo "rozložit" ani osmipalcem, což bych docela čekal. Seeing byl ale mizerný...
Obraz byl v refraktoru klidnější. To může být mírně vyšším zvětšením u newtona nebo možná onen pověstný vztah průměr - seeing? Temperováno bylo v době pozorování přes 3 hodiny u obou optik. U refraktoru jsem ocenil celkem pohodlný posed v polstrované židli s vyhřívaným podsedákem, newton se mi na paralaktice nepodařilo natočit do zcela pohodlné polohy, vždycky to bylo trochu na "quasimoda". Asi by to bylo pohodlnější u dobsonovy bedýnky.
Výhodu měl newton v dvourychlostním crayfordu oproti jednorychlostnímu hřebenu na refraktoru. Bohužel, výtah u achromátu nejde bez větších úprav vyměnit, tak se s tím budu muset naučit žít. Je to nejslabší část celého dalekohledu, výtah má i po přitažení malé vůle, hřeben je hrubý a ostří se nepohodlně.
Chtěl bych stihnout ještě jedno porovnání na DSO, tam předpokládám newton přesvědčivě povede. Snad bude nějaká jasná noc po úplňku. Pak už newton půjde na rozborku, chtěl bych na jaro mít připravené delší ohnisko na focení galaxií...
Odnáším si zjištění, že na "měsíčné" noci je pro mě čočka lepší, lépe se s ní pozoruje a detailů mi dá +- stejně jako větší newton. Posezení v křesílku, termoska se svařákem v ruce, atlas a mapy vedle na stolku, tak se mi to líbí a donedávna jsem si to nedokázal představit. Závidím pánům Artabanovi větší průměr, Kavkovi chromacor,...
Ale i smým málem jsem spokojen. Pokud refraktor obstojí i na Jupiteru, nebudu mít žádný důvod k výměně, snad za Cztwercův triplet.

PS Snad to neodmarodím. Při stěhování zpět domů nějak po půlnoci bylo již -15st, v šest ráno když jsem vstával, jsem naměřil -18,5. Cesta do práce byla labůžo.