Jiri_Skalský: Tak samozřejmě záleží na každém jak to vyřeší a zmíněno to je tady taky včetně odkazů na hotová díla.
Z mého pohledu, ale hlavně cítění to prostě není ono. To bych radši snad šel do většího dobsna anebo hodně dlouhého Newtona. Dlouhej refrák je z velké části historie a ta dlouhá roura k tomu tak nějak patří. Nacpat tam dvě zrcadla a ještě zenitové zrcátko, (které bych taky nejradši nepoužíval ale...) tak to by mně už snad ani nelákalo tím koukat. Taky de trochu o kontrast. Achromát má své vady a ještě zhoršovat jeho výhodu, to né. A každá optická plocha ubere světlo a to je škoda.
Většina lidí má delší refrák na pevném stanovišti a těch, kteří jsou ochotni ho tahat, je naprosté minimum. Někdo taky třeba nemá odhad, co se ještě dá tahat.
A tohle tu právě trochu řešíme.
Největší problém není ani tak délka, ale hmotnost. Co se týče průměru roury, tak to taky není velká překážka. Ta moje má průměr 200mm a mohla by mít klidně 220 možná i 250mm.
Důležitý je dalekohled bezpečně unést. Jistě by nebyl problém vytvořit atrapu zamýšleného refráku a pořádně to vyzkoušet.
Bohužel Artabane,
kvůli bodům teď mám trď na stole práce Barnarda, Pickeringa, Ritcheye, kteří s těmi přístroji na konci 19. století pracovali a když došlo na dokončení 60", tak už všichni z nich věděli, jaké přístroje se v budoucí astronomii budou vyrábět.
I Rusko, které mělo objednaný 1030 mm objektiv, po revoluci zakázku odřeklo.
Já sám patřím ke kritikům přílišné kompaktnosti přístrojů, jako jsou dnešní Maky, SCT, Newtony...
Nikdo mi nevysvětlí, že do svého Fordu či Favoritu nemůže naložit dalekohled o 150-250 mm delší, který má výhodu v aplanasii nebo v anastigmatické korekci, za kterou musí v případě sofistikovanější moderní soustavy zaplatit mnohem víc.
Ale taky se nesmějí přehlížet hlavně mechanické problémy příliš dlouhých potvor.
Každá optická součástka v přístroji může fungovat různě, některé je potřeba vyrobit s extrémné přesností, aby vůbec správně fungovaly a u některých vyjdou výrobní tolerance mnohem volnější.
Viz, nedávno se tu psalo o tolerancíchj na newtonovské sekundáry.
Tohle by lidé měli znát a při konstrukci svých miláčků poznatky aplikovat.
Kdysi tu jeden expert psal, jak mu jeho refraktor umožňuje mít vztah s nebem, když se dívá směrem nahoru, zatímco v Newtonu se dívá 90 stupňů od směru pozorování.
Měl jsem Cassegrain, u kterého vycházela ohnisková plocha těsně za primárem a nebylo možné použít zenitové zrcátko. Taky se s tím nedalo od 45 stupňů nad obzor koukat, aby to člověk na krčních svalech dva dny necítil. Ta námaha při snaze vidět co nejvíc určitě nestála zato, i když přístroj ukazoval pěkně.
Vždycky je potřeba u všech přístrojů vidět plusy i mínusy a nějak se vyvarovat použití přístroje v oblasti, ve které přístroj funguje hůř.
Zdar,zdraví a čisté nebe
J.S.