Při pozorování planet se mi nejvíce osvědčily ED/APO refraktory, velmi dobré byly také newtony 6" F8 a 8" F6 (pokud optka dosáhla dobrý strehl ca 0,91). Příliš dlouhý tubus (150/1600) bývá náročnější na temperaci a v praxi mě nepřesvědčil. Důležitá je i šířka tubusu (temperace, i vizuální vinětace). Uvedu ještě jednou odkaz na dobrou práci
Neil EnglishKde autor cituje Peek, B.M., The Planet Jupiter:The Observer’s Handbook, zkráceně a volně přeloženo: hlavní rysy lze pozorovat 3" přístrojem, ale vážná práce začíná s dalekohledem 6", se kterým lze mít významné systematické výsledky. 8" dalekohled pravděpodobně postačuje pro všechny účely a 12" postačuje jistě. Převážná část autorovy práce byla provedena 12" reflektorem a ačkoliv neskrývá touhu po větším přístroji, necítil nikdy, že by mu chybělo něco důležitého z důvodu nedostatečnosti vybavení.
Ještě je potřeba zvážit - u refraktoru má výborný objektiv strehl řekněme 0,97. U podobného newtonu s primárem a sekundárem 0,97 je potřeba počítat s násobkem obou hodnot, kde celkový strehl dosáhne 0,96 (u sekundáru s pravoúhlým odrazem je vliv degradace poloviční).
Cassegrainův primár a sekundár po 0,97 strehl dává celkový výsledek 0,94 (0,97x0,97). U mak, sc apod. je potřeba ještě započítat korekční desku, pokud tedy bude primlár, sekundár a korekční deska vše se strehlem 0,97 - celková kvalita dosáhne 0,97x0,97x0,97=0,91, nepočítám zde vliv zenitového zrcátka. Odhlédnu-li od výborných výsledků SC ve fotografii, pro vizuál se více vyplatí jednoduchý optický systém kvalitního ED/APO refraktoru nebo newtonu.
Strehl 0,97 je skvělý a u běžných dalekohledů hodně vzácný.