Když se tu řeší přístroje k pozorování planet, mohl bych se podělit o dojmy z mého Planetoskopu
Je to podomácku vyrobený dobson 200/2000, zrcadlo od p. Drbohlava, zástin 15%. Víc jsem o konstrukci psal zde:
viewtopic.php?p=373379#p373379
Inspirací byly planetární newtony v tomto legendárním vláknu na Cloudy Nights:
https://www.cloudynights.com/topic/2412 ... reflector/
Hlavní zásady, které autor uvádí, jsou:
1) Tubus dalekohledu by měl být tepelně izolující. Zamezí se tím ohřívání vzduchu v optické cestě pozorovatelem. Prý také část tubusu blíže k zemi chladne pomaleji než část přivrácená k obloze, a tím vznikne, zvlášť v kovovém tubusu, nežádoucí proudění. Autor doporučuje konkrétně tubus z papírové formy na lití betonových sloupů (sonotube). Já i p. Drbohlav jsme měli obavy, že takový tubus by špatně držel kolimaci. Planetoskop ale stačí kolimovat jednou za noc. Při změně výšky na azimutální montáži stěží dokáži ztrátu kolimace detekovat.
2) Tubus dalekohledu by měl být o dost širší než průměr zrcadla. Teplý vzduch stoupající z primáru má stoupat podél horního okraje tubusu a neplést se do optické cesty. Planetoskop má odstup stěny od zrcadla 5 cm.
3) Doporučují tam foukat ventilátory vzduch od primáru nahoru. Pokud to nepomáhá, foukáme málo. Účelem má být rychlé odstranění vzduchu ohřátého od primáru z dalekohledu. To se ukázalo být ze všech doporučení to nejproblematičtější. Ve skutečnosti vzduch v tubusu vytváří vír jako voda tekoucí do odpadu. To je vidět, když se dívám na Jupiter přes barlow bez okuláru. Teplý vzduch tedy nestoupá podél horní stěny tubusu, ale dostává se do optické cesty. Zapnuté větráky stejně ale dávají obraz lepší než vypnuté. Možná jiná konfigurace větráků by fungovala lépe. Na toto téma se vedou dlouhé diskuse.
4) Pavouk sekundáru se má skládat ze 3 tenkých žeber ve tvaru kruhového oblouku opisujících 60°. Smysl má být čistě estetický, vyhnout se difračním křížům kolem planet. Kolem jasných planet vidím jen nezřetelné halo, které nijak neruší. Někdo doporučuje sekundár zavěsit na napnuté pianové struny kvůli minimalizaci difrakce.
Pár nesouvislých poznámek k technickému provedení Planetoskopu, co se povedlo a co ne.
Na používání Planetoskopu jsem zatím neměl moc čas. Když jsem ho stavěl, cílem byla spíš samotná cesta idealistického mladíka vytvořil dalekohled snů skromnými prostředky. Ale už mi ukázal úžasné věci: několikrát Sirius B, 6 kráterků v Platu, náznak detailů na Jupiterových měsíčcích. Většinu těsných dvojhvězd na běžných seznamech rozštípne okamžitě. Jsem rád, že jsem odolal pokušení a nenechal udělat ohniskovou vzdálenost ještě delší. Ohnisko 2 metry mi přijde jako maximální rozumná délka dobsonu. Skvělý je také stupínek s nastavitelnou výškou a to, jak se dá dalekohledem snadno a rychle přejíždět po zahradě. Při pozorování některých planet se ukázalo přínosným osvětlení okulárového výtahu, které redukuje kontrast mezi jasnou planetou a tmavým pozadím. Detaily ztratí o něco málo na kontrastu ale oko je mnohem snadněji zachytí. Nemůžu si vynachválit zabudovanou LED svítilničku, pod kterou mohu kreslit. Postrkávání dobsonovy montáže při třeba 250 násobném zvětšení v barlovovaném ortho okuláru není větší problém.
K tomu, co se nepovedlo. Úplně největší blbost, které jsem se dopustil, bylo požadovat těžiště tubusu v jeho polovině. Na předním konci mám kvůli tomu pás z železných destiček jako protizávaží. Záměr byl, aby dalekohled neměl sklon se ve větru otáčet jako korouhvička. To sice nemá, ale musel jsem kvůli tomu udělat vysokou spodní bednu montáže. Když fouká vítr, její velká plocha se chová jako plachta. Dalekohled na vysoké montáži velmi snadno vibruje. Překližka se při větru prohýbá. Naštestí na naší zahradě vítr příliš nefouká. Ohromná montáž je také těžká. Ze začátku jsem měl vůbec problém otáčet dalekohledem v azimutu. S pomocí CN fóra se mi to nakonec podařilo vyřešit. Příště bych asi dělal montáž z kovových tyčí a samozřejmě nedával těžiště tubusu doprostřed.
Další problémová vlastnost Planetoskopu je nepohodlná kolimace primáru. Kolimuji jednoduše pomocí víčka v okulárovém výtahu s dírkou uprostřed. Problém je, že musím mnohokrát chodit dva metry tam a zpátky od předku ke konci tubusu případně i s lezením na stupínek. Při nízké světelnosti Planetoskopu dokonalá kolimace není kritická, ale stejně ji chci mít co nejlepší. Kolimuji před každým pozorováním. Když jsem dalekohled stavěl, chtěl jsem kolimovat pomocí metody barlovovaného laseru (dám před laser barlow a snažím se vycentrovat stín vytvořený kroužkem značícím střed primáru na diodu laseru). Nevím proč, ale stín nevidím. S mým druhým dalekohledem, Dalem, to funguje. Ani na CN fóru mi neporadili.
Větráky jsou připevněné k zadnímu poklopu gumičkami. Občas některá zpuchří, tak ji vyměním. Plánuji je nahradit pružinami.
Do budoucna bych chtěl dát Planetoskoupu zrcadla od Mirro Sphere. P. Rohr je hodnotí lépe než Zambuto.