Planetární speciál

[MilAN]

On bude ale přeci jen dost znatelný rozdíl v tom , co uvidíš při zv. třeba 250x průměrem 200 mm a průměrem třeba 450 mm.

[stana]

JJ. Ono pro oko takové je normální vstup něco kolem 1 mm a víc..Takže cca 1D zvětšení..Pak už při snaze o 2-3D zvětšení to je docela tma a ..a není to to pravé ořechové
P.S. Moje možná subjektivní ale rozhodně zkušenost..

[michal.b]

Sice nejsem lovec planet, ale zvetseni >400x se u nas parkrat za rok urcite pouzit da. Reknu to takhle - mam 250ku newtona s celkem slusnou optikou a uz se mi parkrat stalo, ze me neomezoval seeing, ale prumer.
Navic jak uz psali Milan a Stana, vetsi prumer je proste poznat i kdyz jses pod 2D. Nedavno jsem mohl porovnat obraz Jupitera za slusneho seeingu pri zvetseni cca 300x v newtonech 200, 250 a 350 a s kazdym zvetsenim prumeru byl obraz lepsi (jasnejsi, kontrastnejsi, barevnejsi).

[stacer]

Teď jsem na Jupiteru zkoušel možný zvětšení s binokulárem 100/500, obě vstupní čočky přicloněný na 50 mm. K dispozici jsem měl okuláry 6, 9 a 14,5 mm, tedy zvětšení 83x, 56x a 34x. Určitě nejvíc jsem toho viděl s největším zvětšením, přestože velikost výstupní pupily už činí jen 0,6 mm. A vlastně ani nemůžu říct, že by se mi s těmi nejsilnějšími okuláry koukalo nějak hůř než s těmi slabšími. Tak nevím...

[Artaban]

Však jó, protože zv. 83x ukáže na Jupíku už nějaké podrobnosti. Ohledně seeingu to je ale zv. malé. Rozlišovací schopnost je 2.28''  a seeing byl určitě lepší, než aby rozmazal tak velké dataily. Dnes nebo včera se dalo naložit i 200x. Možná tě rušila barevná vada, ale seeing asi moc né.  

PS: Debata od příspěvku č. 22 už patří do jiného vlákna.

[stacer]

Artaban: Ta zvětšení jsem uváděl v kontextu předchozích úvah o průměru optiky a možných zvětšení, tzn. s optikou 50 mm bezproblémově 83x, tedy 1,66D a pupila jen 0,6 mm. Ale třeba to při koukání oběma očima vychází nějak líp, netuším. Každopádně když koukám jen jedním nebo druhým, vidím toho výrazně míň, o pohodlí ani nemluvě.

A s tou barevnou vadou máš pravdu, při sledování Měsíce nebo třeba Jupitera už ruší, ale přiclonění ten problém prakticky bezezbytku řeší. Koneckonců ten binokulár není zrovna planetární stroj  ;)

[Jiri_Skalsky]

Vážení,
líbí se mi též konstrukce planetárních dalekohledů od Lazzarotti Optics v příspěvku č.6.
Taky se připojuji k diskusi o italských planetárních speciálech.
Na německém fóru k této krásné konstrukci mají plno závažných připomínek,zvláště od pan Rohr.
Chtěl bych Vám jen připomenout jeden závažný parametr,který se týká dvojzrcadlových soustav: Je to koeficient prodloužení nebo taky podíl ekvivalentní ohniskové vzdálenosti soustavy k ohniskové vzdálenosti primárního zrcadla./Snad mi tu prominete,že se někdy udává i jeho převrácená hodnota./
I dvojzrcadlovou soustavu lze navrhnout tak,aby ji bylo možné vyrobit velice snadno a po fyzikální stránce u ni dosáhnout ideálních optických vlastností podle výpočtů. Nebo si na sebe vyrobit bič.
Tak vznikne něco,co třeba bude sice pěkně ukazovat,ale na setkáních zjistíte,že jsou přístroje mnohem lepší.
U dvojzrcadlových soustav bych považoval za ideální hodnoty koeficientu prodloužení zhruba od 2,7 do 4,5.
Proč? Musíte si uvědomit,že veškerá odražená energie z primárního zrcadla dopadá na sekundární a že jakákoli chybička na něm má velký vliv na výsledný obraz. /Vlastně to platí i o primáru,který je základ soustavy a pokud není vpořádku,sekundár systém nezachrání.../
U italských Dall-Kirkhamů je primární zrcadlo F/4 a ekvivalentní systém má F/25. To je koeficient prodloužení 1/6,25. Sice průměr sekundáru je 2 palce u 12 palcového dalekohledu.
Tenhle fakt znamená pro optika enormní pečlivost a náročnost při výrobě zrcadel,avšak je třeba posoudit,zda by podobných výsledků nešlo dosáhnout nějak snadněji.
Myslím,že mnoho lidí nadále straší strašák centrálního stínění.
Avšak nikdo se už tolik nezajímá o zbytkové optické vady-sférickou vadu,zbytkový astigmatismus či sekundární spektrum u refraktoru. Ty přece taky zhoršují a často podstatnou měrou obrazy-kontrast v dalekohledu a často víc než rozumně velký sekundár.

Zdraví J.S.

[Cztwerec]

V tom případě mi je už ta vysoká cena - design, náročnost přesného vyhotovení jasná. Díky za osvětlení...

[Jiri_Skalsky]

Cztwerec,
i když máš krásný SCT11",na kontrastní zobrazení planet bych/máš-li výrobní možnosti/ vzal spíš nějaký obyčejný delší Newton,ale s dobrou optikou. Nepřeháněl bych průměr-okolo 200mm a světelnost bych zvolil nižší-1/8-1/9.
Kdysi se tyto přístroje pro fajnová pozorování vyráběly,protože stejný objektiv-achromát měl nezanedbatelnou barevnou vadu a byl mnohem dražší.
Takže se bralo to,co dobře ukazovalo a bylo možné si finančně dovolit. Takový Newton měl už taky eliptický sekundár o rozumném průměru.
Dnes je tato filozofie pro pozorování znehodnocena tím,že se napíše :
Chci dalekohled na planety A ZÁROVEŇ BYCH S NÍM CHTĚL FOTIT DSO.
Ještě jednu legrační věc : Nechtěl bych se seknout,ale myslím,že u těch italských dalekohledů mají nevignetované pole okolo 20mm,takže používají 1.25" okuláry. /Snad možná počítají i s 2" okuláry,ale nemohu to potvrdit/.
Zkus si takový 2" okulár vzít do vzdálenosti 7500 mm /ohnisková vzdálenost D-K dalekohledu/ a uvidíš,jakou část nebe Ti takový okulár zobrazí.
Dalekohledy 300/7500 jsou už jen pro specialisty a fachmany,ale normální smrtelník za našich podmínek je bude už těžko naplno využívat.

Jen bych se rád tady zeptal : Kdysi jsem o takovém přístroji -Cassegrainu slyšel. Měl průměr 300mm a ekvivalentní ohniskovou vzdálenost 10 000mm. Nevíte o něm něco,měl by být někde na moravsko-slovenské hranici.

Srdečně zdraví J.S.

[stacer]

Nedavno jsem mohl porovnat obraz Jupitera za slusneho seeingu pri zvetseni cca 300x v newtonech 200, 250 a 350 a s kazdym zvetsenim prumeru byl obraz lepsi (jasnejsi, kontrastnejsi, barevnejsi). však váhám, zda by větší průměr přece jen nebyl lepší. Pevně daná je přitom ohnisková vzdálenost, která by neměla přesáhnout 2000 mm. Se zvětšujícím se průměrem se tedy zvětšuje světelnost a musí se tak více než proporcionálně vůči hlavnímu zrcadlu zvětšovat velikost sekundárního zrcátka. Taky jsem někde četl, že seeing se více projevuje u větších průměrů, ale třeba je to dáno jen tím, že prostě ukazují víc a seeing tedy logicky i víc ruší. Tak nevím...

Jinak, jak už poznamenal Artaban, zde jsou tyto úvahy OT. Možná by debata o ideálním planetárním Newtonu zajímala více lidí, nemohl by to případně moderátor přesunout? Dík předem.

[Cztwerec]

Jiri_Skalsky: Někde jsem viděl tabulku s tím porovnáním kontrastu, u refra, schmidt a newtonů. Pravdou je, že u vynikající optiky newtonů jsou parametry nejen u kontrastu ale i jiných hodnot lepší než u SCT.

V podstatě se rozhoduji mezi Newtonem na vidlici - ala Libor Šmíd nebo SCT C14 na pořádné montáži. Takže pořád nevím jestli nejdu slepou uličkou s SCT.

V úvahu pro mě ještě přichází Vixen Mak, ale zase je to catadioptr. Orion Europa Newtony jsou taky moc pěkné. Mají i světelnosti 8 a 11.

Ještě jednu věc, porovnával jsem Newtona 10" s tou mojí mrchou 11", prostě ten kontrast nebyl vůbec znát, že by klesal u SCT nějak moc, nebo spíš vůbec, myslím tím fotograficky, nejen subjektivní vizuální dojem. Dokonce bych řekl, že to centrální stínění, tolik citované a proklínané u SCT, já prostě nevidím, jediné co vnímám sklenutí pole na okrajích, u planet to nevadí, u Měsíce to mírně ruší kraje snímků, ale v podstatě neznatelně. Pravdou je, že to asi nejde takhle srovnávat. U newtona bylo jen lehčí opravdu dobře zaostřit. Za prvé tam není posun primárního zrcadla, za druhé je vyšší světelnost.

Pořád ten průměr je výhodou, bez ohledu na systém. Spíš vyladit to jakou ohniskovu vzdálenost je ještě dobré použít, jak z hlediska kontrastu, tak z toho kolik stačí na zobrazení detailů které sestava dokáže rozlišit.

[MilAN]

U SCT nebude nikdy v krajích pole dobrý, bodový obraz- není to jen sklenutím pole. Takže fotit nebo pozorovat Měsíc - to se nedá s Newtonem 1:8 a více naprosto srovnat

[Cztwerec]

to se nedá sNewtonem 1:8a vícenaprosto srovnat  V jakém smyslu? Mě to sklenuté pole vůbec nevadí, spíš by mě zajímalo x zásadních rozdílů mezi těmito systémy - Newton - SCT. Ano, stínění a s tím související kontrast, světelnost - hloubka ostrosti, sklenutí...

Osobně vidím jako největší problém v pohodě provozovat na paralaktice, tedy nám běžné ekvivalent eq6 při snímání používat 10" newton f8, Naživo jsem viděl jen 150 f11, nebo 200 f8 u pana Reichmanna, a výhodou je opět skladnost SCT i s větším průměrem, tyto dlouhé newtonovské roury jsou zase vynikajícím dobsonem a opticky vyhovující pro pozorování planet.

Takže to vlastně celkově finančně vychází hodně draze, pro Newton.

Ptám se, můžeme obejít průměr objektivu? Co na tom, že podmínky nebudou přát, zkrátka seeing je statistickou veličinou. Myslím, že se ani nedá obejít fyzika, ale přece menší průměr při vynikajícím seeingu prostě nedá to co větší. Nehledě na větší zisk světla.

[Regulus]

na kontrastní zobrazení planet bych/máš-li výrobní možnosti/ vzal spíš nějaký obyčejnýdelší Newton,ale s dobrou optikou. Nepřeháněl bych průměr-okolo 200mm a světelnost bych zvolil nižší-1/8-1/9.

Velmi podobně jsem uvažoval i já a víceméně počítal s Newtonem 250/2000. I z dalších příspěvků tady bylo zřejmé, že s dobrou optikou by měl umožnit zvětšení, jaké seeing v Čechách dovolí jen pár dní v roce. Po přečtení některých příspěvků,Poté co jsem vyzkoušel hlavně refraktory a teď mám dobsna SW, uvažuju výhledově tak, že ideální přístroj nejen na planety u kterého bych zkončil je dobson od OO a právě váhám mezi 200/1600 a 250/1600. f/8 mě láká ale zas ta 250ka mi přijde jako minimum, zvlášť pro bino kde toho světla není nazbyt... Zatím nevím
Jinak zvětšení 400x atd já osobně vůbec neřeším (pro Měsíc občas ok, ale na planety mi to přijde moc), od 150x výše je toho vidět celkem dost a většinou to i podmínky dovolí a obraz je celkově kontrastnější...

[MilAN]

V jakém smyslu? Mě to sklenuté pole vůbec nevadí, spíš by mě zajímalo x zásadních rozdílů mezi těmito systémy - Newton - SCT. Ano, stínění a s tím související kontrast, světelnost - hloubka ostrosti, sklenutí...
.Problém je , že ten SCT na okraji nikdy nezobrazí bod jako bod ( to celkem přesvědivě ukazují ty spot diagramy a zrovna tak je to vidět při dobrých podmínkách) - takže to nikdy nebude v těchto místech ostré, bez oohledu na přesné zaostření a pod.