MilAN píše:Udávaná čísla dosahu jsou vždy velký problém. Závisí jak na podmínkách, tak na očích. U hvězd záleží i na spektru a u plošného objektu je to ještě složitější . Tuhle hranici si každý u svého dalekohledu musí určit sám pro sebe z pozorování.
Je to obecně problém poměřovat. Co se týče hvězd, tak vidím 14m v 127mm refraktoru. Ale ono co to znaměná "vidět"? Někdo to má tak, že musí hvězdu vidět přímým pohledem 100% času, někdo při 50% času bočním pohledem prohlásí hvězdu za viděnou (tak to mám já). Navíc u bodových zdrojů hodně pomáhá nasadit pořádný zvětšení , třeba 2D. Plošný objekt se mi rozplizne a s vyjímkou planetárek a některých hvězdokup přínos zvětšení nad 1D nevidím.
Samo to platí u malých průměrů, co používám já. U těch půlmetrů to bude asi jinak, přece jen to asi bude s 2D zvětšením problematičtější...
ES ED127/952, TS ED96/575 na koukání; RC203/1624, TS72/432 APO, N150/600 na focení; ASI174MM Cool, ASI533MC Cool
Já mám poměrně často možnost srovnávat vedle sebe 2 půlmetry, jeden z nich je Taurus, a 40tky. Jediný markantni rozdíl, co jsem pozoroval, byl na Hickson 61 - The Box. V noci na posledni sobotu jsme zrovna srovnávali M76. V 50tce mě přišel výběžek vnější obálky lehce delší než v 40tce. Taktéž si vybavuju srovnání s Taurem 50 na M1, kde jsme dost dlouho hledali, v čem je 50tka lepší. Jinak na 40tce používám vždy rukáv a velký shield, tím 50tky nebyly při porovnávání vybaveny, takže je docela možný, že je to tímto. Schválně zkuste koukat na nějaký hraniční objekt s tím, že vám někdo bude sundávat a nasazovat rukáv... Můj osobní názor je ten, že největší průměr, u kterého se pohodlně pozoruje je 40tka - sedím na židli skoro až do zenitu, u 50tky jsou pro tyhle polohy potřeba schůdky. Balancovat na žebříku me donutí průměr 60 a víc.
dvader píše:Já mám na stáří jasno:
Až neuzvednu Bertu, pořídím si 100 nebo 120 APM bino
Tu 100ku má teď hvězdárna na astrobusy, málem jsem jim to poslintal Je to fakt super věc, ani to neni tak drahý a je to fakt skladný.
Parkrát jsem jí měl půjčenou ze Supry a fakt je to návykový! Navíc tento kousek je výborně zkolimovaný a i zvětšení 100 bylo v pohodě...
Projíždět tím Pannu a Vlasy Bereniky na tmavé obloze je zážitek, na který se nezapomíná.
Tlustá Berta (Celestron CPC-1100 XLT), Lunt LS60TC, WO ZenithStar 73 III APO, Lacerta Herschel, binohlava MaxBright II, okuláry Vixen LVW 42, Baader Eduiascopic 35, Hyperion 31 a Click Zoom, TV Apollo 11 a Nagler Zoom 6-3, triedr Kowa XD 8x33 Genesis
Zdravím všechny nadšence. Já byl 16. a 19.8. u Zachotína a měl jsem tu možnost, kouknout se Honzovým Taurusem. Ze začátku jsme pozorovali Jupiter a Saturn. Seeing umožňoval jít do zvětšení až 275 (9 mm TV Delite + paracorr 1,15x(?)). Užíval jsem si hlavně Jupiter s výraznou "rudou skvrnou" a viditelnou strukturou dvou nejvýraznějších oblačnostních pásů. Takové detaily jsem nikdy před tím neviděl. Saturn - hezká 3D planeta v prostřed se stínem od prstence a asi 6 viditelných měsíčků v blízkosti planety, Cassiniho dělení a obraz stabilní. M22 ve Střelci, Laguna M8 perfektně výrazná, přes celé zorné pole. Srpková mlhovina a Řasy v Labuti také.
Jak lidi postupně odpadávali a skupina asi 6-ti nadšenců se přesunula do ležící polohy snažíc se systematicky počítat všechno vesmírné smetí hořící v atmosféře (Perseidy), zbyl jsem u Tauruse skoro sám a kochal jsem se různými známými vypalovačkami jako M13, M92, M11, M57, M27, M31 a M110, planety Uran, Neptun a Mars. Ještě nikdy jsem na Marsu neviděl tolik detailů. Jednak byla krásně vidět fáze (odhadem 85 %), jižní polární čepička byla vidět celá, krásně ohraničená a jasně zářivě bílá na oranžovém pozadí planety. A v horní polovině jsem viděl velký modrý výrazně klínovitý útvar. Mars vypadal přibližně takto: https://www.reddit.com/r/astrophotograp ... s_7182020/. Byl jsem příjemně překvapený, jak dobře Taurus zobrazuje planety. Na DSO samozřejmě velký průměr zrcadla uděla své. Ovladatelnost stroje, vyváženost, stabilita perfektní.
Honzo, díky moc za úžasný zážitek!
Včera jsem zjistil, že přenášet box se zrcadlem svisle neni zcela bez problému - při jedný takový manipulaci mi z jedný se mi z těch třech pacek, co drží zrcadlo, aby neopadlo, odlepila ta guma. Naštěstí to bylo doma, tak jsem jí hned našel Ale na louce by to nepotěšilo.
Shodou okolností jsem se o tom včera bavil s kolegou tu z AF, který uvažuje dát to věc na paralaktiku a zrovna jsme řešili, jestli je uložení zrcadla k tomu vhodné (na paralaktice to totiž není pořád jednou stranou dolu) - no tohle je zajímavý argument pro to, že ne zrovna moc
Taurus 500/2100, Paracorr, 24 a 14 mm ES 82 st., Nagler 9, Radian 6, Kasai 4, UHC, OIII a Hbeta. 200D a 250D, Canon 10-18/4.5-5.6, 24/2.8, 50/1.8, 85/1.8, 70-200/4L, 400/5.6L, SW MAK 127 a 90, TAL MT-3S
Po roce a něco zpětně ještě jednou děkuju Honzovi za recenzi, která mi nakonec pomohla se rozhoupat a 20" Taurus také pořídit. Zatoužil jsem po nějakém konečném řešení pro milovníka dso, a zatím (po půl roce užívání) jsem naprosto spokojený. Neprošlo mi rukama až tolik dalekohledů, takže co se týká technického provedení a optické kvality, spíše jen potvrzuji co napsal Honza a dodávám, že čistě mechanicky je to skvělá práce...zatím na mě nevyskočilo žádné ale, vše je jednoduše, funkčně a smysluplně řešeno, a co se týká přepravy a přenášení (v rozebraném stavu) je to nesrovnatelné s 12" plnotubusem se kterým jsem pozoroval dříve. Tedy nesrovnatelně jednodušší - box se zrcadlem sice váží kolem 27kg ale pronést ho dveřmi je sranda v porovnání s manévry s tou 1,5m dlouhou rourou. Dojmy z pozorování jsou úžasné... záleží samozřejmě na podmínkách a konkrétním objektu, ale většinou je ten posun oproti 16" dost znát (aspoň pocitově). Neměl jsem je ještě vedle sebe, ale plánujeme s kamarádovou 16" udělat nějaké srovnávací pozorování.
Prozatím jsem se spíš soustředil na známé vypalovačky a jen tak se kochal, takže nemůžu přispět pozorováním nějakých mezních objektů pro daný průměr (snad časem) Zatím tedy jen pár dojmů - příjemně mi vyrazily dech třeba řasy, které znám dobře přes menší průměry - když nechám stranou fakt, že s OIII jsou až nechutně kontrastní a plné neskutečného detailu, začal jsem na západním segmentu (ngc 6960) a pokračoval k východnímu (6992) který mi nějak nepřipadal povědomý... pak mi došlo, že ten jasný chuchvalec plný filamentárního detailu je pickeringův trojůhleník, z kterého vybíhá vlasově tenké vlákno jako na fotkách... Nedaleká ngc 6888, kterou jsem znal jako někdy lepší, někdy horší srpek, ukázala nejen bohatě strukturovaný lem, ale i centrální část vyplněnou jemnou mlhovinou opět s náznaky struktury. A tak dál... Obecně třeba vnímám velký posun u malých planetárních mlhovin, kde z jasných chuchvalečků bez dalšího detailu jak jsem je až na výjimky znal z 12" začínají vylézat struktury, které trvá třeba i přes hodinu vypozorovat a zakreslit. Centrální hvězda v M57 je za lepšího seeingu docela snadná, naopak jiné cs, u kterých mě Uwe Glahn přesvědčuje, že je vidět ve 14", nevidím... Další posun je pro mě ve vnímání barev - jak menší planetární mlhoviny tak třeba u M42 naprosto jasně a zřetelně vnímám barvu – nebo barevný kontrast. To se určitě dá i menším průměru, ale tady mi to přijde už úplně neoddiskutovatelné a ten kontrast fialovo-červené a modro zelené konkrétně u té 42 je úžasný. Planety zatím zůstávají spíš pozadu – od domu je teď mám hodně nízko nad obzorem a když už vyjedu na kopec, většinou se utopím v hlubokém vesmíru. Poslední pozorování jsem ale věnoval uranu a neptunu – oba vykazují krásný a naprosto zřetelný modrý kotouček, s rozdílem v barvě a velikosti. U neptunu není problém vypozorovat triton a u uranu čtveřici nejjasnějších měsíců.
Obecně se mi začal s novým dalekohledem trochu měnit pozorovací postup - za noc zvládnu důkladně jen několik objektů a ty velké a jasné ,,špeky" jsou rozhodně na víc nocí a pečlivé zaznamenávání. Nebe se zase jednou zvětšilo a já se často divím, že už svítá…
Toliko tedy zběžné vychrlení dojmů z nového kukátka.
"Barva" planetárek je vidět i v malých dalekohledech, tedy je to optický klam. U M42 ve velkém dobsony jsou vidět ty načervenalé odstíny, asi jako v jediné mlhovině. Nazelenalá barva bude vidět i na rozostřené slabě svítící bílé diodě v dálce pozorované dalekohledem. Někde jsem tady uváděl údaje, že oko nemá potřebnou citlivost na barvy u mlhovin. Něco jiného to je u planet.
Jo optický klam je previt, ale jedna věc mě mate. Proč některé malé jasné planetárky jsou vidět někdy trochu namodralé, nebo nazalenalé? Nemělo by to být pořád stejné? Já právě myslím, že tam vidíme trochu tu barvu. Jediný, co mě napadá, je že nemají přesně stejnou mag. a plošný rozměr.
