Přátelé, od pátku se mnou bydlí můj nový refraktor zakoupený za účelem restartu mojí hvězdářské kariéry a včera jsem měl poprvé příležitost nasměrovat jej do hlubin vesmírných. Chci se s vámi podělit o první dojmy z tohoto přístroje a vlastně i celého setu.
Set vykrystalizoval v tomto vlákně. Je to APO triplet 115/800 od TS, který se vozí na EQ-5 na stativu s ocelovými nohami. Dále mám motoricky ovládané obě osy, kvalitní dielektrické zenitální zrcátko (substrát je křemík) a pár kvalitních okulárů k tomu. Takto to set vypadá v celé své kráse:
S estetickou stránkou věci asi nelze být nespokojený
, vše je perfektně slazené, ale set se projevil jako dobře fungující z technického hlediska. EQ-5 jej vozí s přehledem. Po včerejší noci jsem přesvědčen, že by jej akceptovatelně uvezla i některá z lehčích AZ montáží (třeba kyvná od TS, možná s nějakým hezkým Berlebach stativem). V zorném poli se neprojevují žádné vibrace, ostření probíhá bezproblémově. U výtahu nepozoruji žádný boční pohyb, působí na mě dobře, jen celkově je jeho chod trochu tužší. Chápu to tak, že je to daň za de facto fotografický výtah s velkou nosností. Na svém 350mm dobsonu jsem měl výtah od MoonLite a ten chodil neuvěřitelně jemně a přesně. To mi vyhovovalo víc, ale nemám žádný problém ani s tím TS výtahem. Aby taky, stále se pohybujeme v kategorii vysoce kvalitních výtahů.
Úplně prvním objektem, na který jsem se zaměřil, byla
M 13. Bylo to někdy kolem desáté, počas soumraku (ono v duchu soumraku se nesla celá noc, byť bydlím jižně…). Na první pohled jsem pochopil, že budeme kamarádi a o zábavu nouze nebude. I v 35mm Panopticu totiž její krajní partie byly rozložené. Což jsem, přiznám se, nečekal. Znám totiž pohled na ní přes 10cm přístroje a vím, že ji částečně rozkládat umí, ale vyžaduje to větší zvětšení. Triplet si s ní ale poradil s lehkostí.
Co mi hned padlo do očí byl perfektní obraz hvězd, ostrost a kontrast. Tady se nejspíš nezapřou TV okuláry, ale triplet jim jde zjevně na ruku. Znám perfektní obraz hvězd i z dobsona, ale díky větším nárokům na seeing, temperaci, Paracorr… jsem jej zdaleka nedosáhl vždycky. V tomhle před novým setem smekám a je to milé, estetické.
Postupně jsem M 13 zkoumal ještě ve 14mm a 8mm Delosu. V obou byla ostrost perfektní a s přibývajícím zvětšením se rozšiřovala kvalitně rozlišená část hvězdokupy (směrem ke středu). „Spirání ramena“, která jakoby utvářejí některé sekvence hvězd, byla dobře patrná. Zde jsem zjistil, že vlastně dokážu dobře shrnout rozdíl mého pohledu na ní skrze dobson v minulosti a přes tento triplet. Triplet má méně světla, výrazně, obraz je při jakémkoliv zvětšení citelně tmavší. Na druhou stranu to zevrubně dohání kontrastem a výbornou kresbou, a tak jsem vnímal, že se dívám skutečně na stejný objekt, jen s poněkud menší majestátností (kterou teda v případě M 13 ten dobson vážně uměl přinést).
Povzbuzen M 13 jsem pokračoval několika dalšími Messiery. Všechny byly ihned a snadno viditelné. I taková
M 101 a považme, že počas astronomického soumraku to není vůbec špatné a opět to hovoří o dobrém kontrastu zobrazení. Tady musím říct, že byť jsem se snažil sebevíce a zkoušel skoro všechna zvětšení, rozpoznat v tom halu strukturu ramen se mi nepodařilo. To bych kecal.
V dobsonu vím, že jsem detekoval nejen ramena, ale počas dobrých nocí jsem se kochal i jednotlivými emisními regiony v nich, které jsem identifikoval podle fotografií. S tripletem tuhle zábavu chci zkusit na podzim s M 33, tam věřím, že bych částečně uspět mohl.
M 51 ukázala mlhavé halo mezi oběma členi, byť ani nejjasnější část ramen se mi detekovat nepodařila. Byť u ní jsem skoro přesvědčen, že počas úplné tmy, ještě lepší adaptace a také výborných podmínek by to bylo možné. Někdy příště.
To už se nad východem zvedala do použitelné výšky Labuť, a tak jsem nasměroval svou pozornost na ní. Tam tedy musím říct, že pohled do Mléční dráhy přes 35mm Panoptic je prostě něco. Nemohl jsem se od něj odtrhnout… Chtěl jsem ještě stihnout pár konkrétních objektů, ale ta touha jen tak se toulat hvězdami byla neskutečně silná…
Tyto široké pohledy jsou asi to nejestetičtější, co na obloze znám. A přístroj v podstatě 23x115 je na ně jako dělaný.