Příspěvek #2 od Jiri_Skalsky » 02. 10. 2010, 09:12
Srdečně Tě zdravím,Milane.
Včera jsem tu napsal pár řádků,ale ty se mi zdály jako nesmysly a tak sem píšu až dnes. Před chvílí jsem se taky zkusil podívat na Tvou soustavu.
Vzal jsem primár průměr 420mm a R-3000mm. Před něho jsem dal do vzdálenosti menisek z BK7 o tloušťce 20 mm/předpokládám velice tenký/.
Jako hlavní parametr jsem bral asferičnost primáru o tvaru zploštělého sferoidu - od 0.1, 0.25, do 0.5.
Tvarem menisku jsem pak dotahoval otvorovou vadu tak, abych dostal co nejlepší osové obrazy. U soustavy jsem pak posuzoval též na rovinném poli mimoosové obrazy ve vzdálenosti 1 stupeň od optické osy.
Ta nejvhodnější asféra pro tuto konfiguraci měla asféričnost primáru 0,5. Dostal jsem osový obraz 0,14 lambda a 1 stupeň od osy cca 1,8 lambda P-V. to jsou ale první výsledky a věřím i v lepší.
Když jsem to zkusil porovnat s ekvivalentním paraboloidem 350-3000, na ose byl sice ideální, ale 1 stupeň od osy byl už 13 lambda P-V.
Takže zisk takového modifikovaného Maksutova je ohromný.
Myslím,že udělat pro tak velká pole paraboloidu korektor komy už není jednoduchá záležitost, znamená to aspoň 4 čočky-8 parametrů. Mak vystačí se dvěma rádiusy menisku a jeho tloušťkou, vzdálenost menisku od primáru je určena dalším parametrem - asféričností primáru.
Včera jsem tu psal o článku The Reflector-The Corrector od Jamese Bakera z 1945. je publikován v ATM. Ten je založen na primárním paraboloidu,do jehož sbíhavého svazku je umístěn tmelený dvojčočkový korektor. Protože v tomto systému není dosaženo optima korekce otvorové vady,je nutno ji dokompenzovat velice mírně retušovanou děravou korekční deskou, která je umístěna v paralelním svazku. Její optimální poloha je někde mezi ohniskem a primárem podobně jako u modifikovaného Maksutova. Pole je rovinné a na úrovni Schmidtovy komory.
Po opublikování v roce 1945 se uvažovalo vyrobit tento doplněk i pro šestistovku na Skalnatým plese,angažovali se v tomto úkolu Dr.Kopal/materiál od Corningu/, Dr.Bečvář a prof. Gajdušek /výroba optiky/. Po 1948 se ale nic dál nepodniklo.
Existuje ještě řada zajímavých možností,jak navrhnout světelné komory s rovinným zorným polem při krátké pracovní dílce. Asi znáš soustavy,využívající jako vstupní člen spojku místo menisku. Místo zrcqadel jsou v něm použity Manginova zrcadla. v soustavě je několik korektorů před jejím ohniskem. Tak lze jít do světelností i 1/2 a snad ještě víc,ale dochází u nich k velké vignetaci.
Je možné si s návrhy hrát donekonečna, ale je třeba být v jeich hodnocení střízlivý.
Já jsem kdesi četl /nevím už ve které práci/o komoře s dvojčočkovým korektorem / korektor Volosova/ a zkusil jich pár spočítat. Když místo sférického primáru použiješ asférický - elipsoid,paraboloid nebo hyperboloid, dostaneš systém s opravenými prvními třemi Seydlovými koeficienty jako u Schmidtovy komory a navíc Ti vyjde to, že čím větší asféričnost - odchylka od sféry, tím víc se korektor přibližuje k primáru a soustava je kratší.
Pokud zvolíš primár sférický,vyjde Ti jeho optimální poloha korektoru do středu křivosti primáru nebo jeho blízkosti. Ale v jedné práci vyšlo,že když vezmeš primár elipsoid o SQR(e)=-0,11,vyjde Ti optimální délka systému 1,5f primáru. Pokud vezmeš primár paraboloid,optimální vzdálenost korektoru od primáru je rovna ohniskové vzdálenosti dalekohledu.
Pokud chceš kratší komoru,musíš mít primár hyperboloidický. To se ale myslím už nevyplatí vyrábět, pokud takové zrcadlo už nemáš. Ty nejlepší soustavy vycházejí pro elipsoidy -0,10-0,50.Obrazová plocha je samozřejmě křivá o poloměru f.
Tyto dalekohledy byly v Rusku několikrát chváleny a zároveň zatracovány,ale pokud porovnáš obtížnost výroby 4 ploch korektoru se dvěma u menisku Maksutova, menisek není snadno vyrobitelný kousek. Pokudne máš možnost ohnutí skla,vidím výhody u rozumných radiusů dubletu.
Zdraví J.S.
