od jednoho čínského astroamatéra (dá-li se to tak nazvat) a včera jsem konečně udělal nějaké testy. Fotil jsem z balkóna na velkém hradeckém sídlišti, pár desítek metrů od lamp, které přímo svítily do tubusu mého nového N190 f/3.7.
Výsledný snímek je složenina jedné 5minutové a jedné minutové expozice při MHV někde mezi 3-4mag. Prostě jsem viděl jen základní tvary souhvězdí. Snímek jsme musel oříznout, kraje trpěly reflexy a oranžovým gradientem od světla lamp.
Kamera má podle prvních pokusů výbornou dynamiku, a velmi nízký šum, který dovolí značně razantní úpravu snímku i s totálně přesvětlenou oblohou. Vypadá to, že proti DSLR to bude opět znatelný posun vpřed.

Větší snímek v plném rozlišení (1:1) na klik. Už se těším, až se s tím dostanu pod tmavou oblohu.
Ještě doplním, že úpravy byly minimální. Kalibrace (Dark +Bias+FlatField) Logaritmický stretch úrovní v Maxim DL, uložení obou snímků do TIFu. V Photoshopu pak jen vyvážení bílé a kombinace 5+1min expozice pro eliminaci přeexponovaného jádra mlhoviny.