Pochybuji, že někdo dodá snímky pořízené přes nějaký 8" SCT s ohniskem kolem 2m a světelností f/10. Všichni zřejmě dospěli při praktickém použití ke stejnému závěru, a pro účely fotografování používají minimálně nějaký reduktor 0.63x (Mohu vyhrabat kdyžtak ve skříni zazálohované snímky, scany - ještě na film, které jsem zpracovával kolegovi)
Rozlišení uvedené sestavy (9.25" SCT + SBIG ST10-XME) je přibližně 0,58arcsec/pixel. Já při fotografování mým N210/1000 zjišťuji, že pouze naprosto vyjímečně se mi daří dostat s obrazem hvězdy při expozici v řádu jednotek až desítky minut pod nějaké řekněme 4". Pokud si prohlédnu hvězdu v reálném čase kamerou (kde znám měřítko), tak prostě vlivem seeingu kmitá, deformuje se, zhruba v tomto rozsahu, mnohdy (zvláště níže nad obzorem) třeba i 2x více. Jako typickou ukázku, jaké problémy jsou už s metrovým ohniskem, při pixelech kolem 7um, posílám dva výřezy 1:1 ze svých snímků.

Samozřejmě, při snímání planet a podobně, prostě krátkými expozicemi, se dají vychytat okamžiky, kdy je obraz klidný, ale u dlouhých expozic u nás bohužel ne, a ty 3-4" tam jsou prakticky neustále. Teď si spočti, co to udělá při ohnisku 2.5m, a pixelech asi 7um. Hvězda se "rozmatlá" do kotoučku o průměru někde kolem 6-8pixelů, mnohdy i více, bez ohledu na přesnost pointace, která nikdy nepřesáhne aktuální hodnotu seeingu.
Nedokážu si tedy představit ohnisko 2x nebo dokonce ještě delší. Mohu schválně někdy zkusit použít APO telekonvertor od Sigmy, světelnost bude f/10 a ohnisko 2m. Pointovat budu muset mimoose. před reduktorem, na ohnisku 1m. To musí stačit. Pointační kamera má pixely 5.6um a mé zařízení umí pointovat se subpixelovou přesností (reálně tak 0.2-0.3 pix) NEPŘEDPOKLÁDÁM ale použitelné výsledky, tedy pokud samozřejmě snímek výrazně nezmenším.