To právě nechápu, protože kalibrace se dá udělat jen jedním správným způsobem. Ten postup je naprosto jednoznačný:
(LightFrame-DarkFrame)/(FlatField-DarkFlat)
Všechny ostatní odvozeniny jsou nějaká zjednodušení, kde se něco nahradí biasem nebo se DF nějak adaptují, optimalizují a podobně. A FlatField se nefotí v nekonečnu (obloha) ale přes nějaké udělátko. To už jsou všecko ta zjednodušení, která nekdu nevadí, a někdy ano.
Ale u chlazené kamery se stabilizovanou teplotou nemají takové věci jako přizpůsobování DF, snímání biasu atd... žádné podstatnění. Výše popsaný postup funguje, a pokud ne, tak je chyba mezi židlí a klávesnicí při zpracování, a nebo mezi zemí a dalekohledem při focení
Maximálně se může lišit množství kalibračních snímků, což trošku ovlivní míru redukce těch nechtěných jevů a výsledný šum. Pokud to ale někdo udělá jinak, a s jiným výsledkem (horším než ten správný), tak to prostě udělal jinak = blbě.
Porovnávat čistý výstup z kamery je velmi zavádějící, a nic to neříká o kavlitě ceého systému. Můžeš mít kameru s relativně velkými obrazovými defekty na nekalibrovaném výstupu - typicky starší KAF a KAI senzory, ale pokud ty defekty jsou jednoznačně opakovatelné, tak je výsledek po SPRÁVNÉ kalibraci naprosto dokoanlý. Naopak, ty současné CMOSy, byť už jsou velmi dokonalé, trpí různými pseudonáhodnými jevy (banding, elektroluminisce, nerovnoměrné termální efekty v důseldku blbě chladitelného BGA pouzdar, které lze chaldit jen vedením tepla přes relativně mizerný vodič - textit - plošný spoj, a tak bych mohl pokračovat). Takže byť v surové podobě vyapdá na první pohled ten výstup z CMOS kamery špičkově, není vše zlato co se třpytí, v mnoha parametrech ty CMOSy za kavlitními CCD stále zasotávají (ale v některých je zase předhání, třeba cena, nebo velmi malý vyčítací šum).
Prostě jsou to stále ještě dvě neporovatelné kategorie snímacích prvků.