Poštěstilo se mi předchozí tři týdny strávit v Patagonii, konkrétně v Ohňové zemi na nejjižnějším místě planety (nepočítaje Antarktidu), desítky kilometrů od nejbližší lidské aglomerace (obecně tam toho osídlení moc není) a ještě k tomu v horách. Myslím, že temnější oblohu si nelze přát. V místech, kde se většinu času honí mraky od ledovců a fouká silný vítr od moře, se povedlo vychytat dvě naprosto bezchybné čisté noci – k obrovskému štěstí byla ta první přesně v den novu a další hned den potom. A byl jsem vážně rád, že jsem s sebou měl přibalený alespoň levný Celestron 10x50.
Když se řeklo „tmavá obloha“, dokázal jsem si do té doby představit všechno, jen ne to, co to znamená doopravdy. Množství hvězd a svit mléčné dráhy několikanásobně předčil všechna očekávání – naprosto jasná struktura temných mlhovin oproti hvězdnému pozadí a dokonce (chvíli jsem myslel, že halucinuju) zřetelně viditelná Barnardova smyčka v Orionu. Konkrétně temné mlhoviny v triedru vypadaly jako spletivé větve s místy hodně jasně ohraničenými okraji.
Mapka, uvedená o příspěvek výš, byla vhodná spíš k identifikaci souhvězdí a nejjasnějších objektů, pro plné využití potenciálu triedru bych býval potřeboval mnohem podrobnější.
* LMC – zcela zřetelné struktury, vypadalo to jako roztrhaný mráček se zřetelnými mlhovinami uvnitř.
* Tarantule – svítila tak, že skoro oslňovala při sledování Magelanova mračna Nevěřil jsem, že může být mlhovina až tak moc kontrastní.
* SMC – opět krásný mráček, společně s kulovou hvězdokupou v Tukanovi nádherný pohled, protože se do zorného pole malého dalekohledu vejdou společně celé. Překvapivě bylo vidět i z okraje města – ani lampy zdejšího osvětlení nedokázaly zahnat tu absolutní temnotu sto kilometrů kolem
* Omega Centauri – věděl jsem, že je ta kulovka velká, ale že bude až TAKHLE velká? Zřetelné rozdělení na hvězdy i v malinkém dalekohledu. Pouhým okem byla zřetelnější než je u nás M13 v triedru.
* Eta Carina – Nepopsatelně jasná, zřetelně se tvarem rýsující i na přesvíceném pozadí mléčné dráhy. Měl jsem problém rozlišit, co je ještě mlhovina a kde už začíná hvězdné pole. Celkově je souhvězdí Carina to nejzajímavější, jaké jsem zatím viděl, hodně mě mrzí, že není vidět u nás (částečně mi to vynahrazuje Labuť). Množství nádherných objektů je v tomhle výseku oblohy neuvěřitelné a jsem si jistý, že mít větší dalekohled, zaseknu se celou noc jenom tady
* NGC 2516 + NGC 3114 v Carině – pouhým okem viditelné šmouhy, v dalekohledu se rozloží na desítky jasných hvězd.
* NGC 3293 (Car) – opět neuvěřitelné množství hvězd i s náznakem okolní mlhoviny
* IC 2602 (Car) – připomíná plejády
* NGC 3532 (Car) – chvíli jsem to považoval za mlhovinu. Další neuvěřitelná hvězdokupa.
* NGC 4755 (Kříž) – Klenotnice. Opět nádhera. Jasné hvězdy na pozadí rozsypaných menších. Skoro se zdálo, že ty jasné hvězdy mají jinou barvu, ale spíš mi to tak chybně zpracoval mozek.
* M42 – triedrem jsem viděl větší oblast mlhoviny, než bych si kdy představil, že tam pro vizuální pozorování je. V tu chvíli jsem zalitoval, že jsem s sebou radši místo jídla a spacáku netáhnul na výpravu 102/500 s montáží
* M1 – nejsem si jistý, jestli jsem si ji nevymyslel. Každopádně v místě, kde má být, problikával světlejší flíček.
* Uhelný pytel – nechávám si ho na konec, protože mě překvapil nejvíc. Nejdřív jsem si myslel, že mi kus mléčné dráhy stíní mrak (v mapce není), ale pak mi to došlo. Sem a tam po jeho zákrutech jsem cestoval snad půl hodiny, ta struktura je neuvěřitelná. Kontrast temné mlhoviny a mléčné dráhy je v těch místech tak kontrastní, že hranice uhelného pytle při pozorování očima doslova září.
* Na Rosetu, Plejády a další viditelné klasiky naší oblohy jsem se v tom úžasu úplně zapomněl podívat, docela mě to mrzí. Zvlášť Plejády by mě zajímaly, ale vylézaly až dost pozdě v noci a nešly moc vysoko nad obzor. Bohužel mi nedošlo, že by mohl být vidět i Helix, tak mi unikl i ten. Snad to ještě někdy doženu.
Perlička na závěr: cestou zpátky do stanu mi přímo v kuželu světla z baterky proběhlo něco dlouhého, čtyřnohého a s velkým ocasem. Jelikož v patagonské polopoušti žijí běžně pumy, hodně jsem zrychlil Zpětně mi došlo, že jsme už moc na jihu a že to byla spíš „pouštní liška“ (správným názvem pes argentinský). Druhou noc už jsem se ani pro pozorování nenamáhal chodit někam daleko, prostě jsem jenom vystrčil hlavu ze stanu a v leže koukal z pohodlí spacáku.
Jižní pozorování pro mne bylo doslova iniciačním zážitkem. Suchomasty ani Blatce už nebudou nikdy jako dřív, o bohnické zahrádce radši nemluvím vůbec… člověk se zmlsá hodně rychle. A taky si pořídím lepší triedr. Ne že by Celestron 10x50 byl vyloženě špatný, ale obraz se ke krajům pole hodně protahuje a váha taky není nejmenší (765g). V porovnání s o mnohem lehčí 8x45 od kamaráda je to znát.