Ostření při astrofoto

Libcz · #46

MilAN napsal: U Newtona není maska zrovna přínosem - snižuje množství světla, které vytváří difrakční obraz. Jak už psal MMys, difrakční paprsky od pavouka sekundáru jsou nejlepším ostřícím obrazem, navíc velmi jasným a zřetelným. Navíc ukáží i špatnou kolimaci.Mít zrcadlo, tak je to jasné, ale v mém případě to bude refraktor

MilAN · #47

Tak si udělej pavouka, a použij všechno světlo

ZV · #48

MilAN napsal: U Newtona není maska zrovna přínosem - snižuje množství světla, které vytváří difrakční obraz. Jak už psal MMys, difrakční paprsky od pavouka sekundáru jsou nejlepším ostřícím obrazem, navíc velmi jasným a zřetelným. Navíc ukáží i špatnou kolimaci.
Jak se vlastně chovají difrakční paprsky od pavouka při rozostření? Nikdy jsem si toho nevšímal a na ostření používal masku. Rozdělí se na dvojice, nebo se prostě jen zkracují a slábnou? U masky poznám zaostření tím, že se mi všechny paprsky protnou v jednom bodě. Ale asi si jen zbytečně přidělávám práci.

Zbyněk

HonzaS · #49

Pokud je Newton rozumne serizen, tak jiz pri malem rozostreni se paprsky rovnobezne rozdvojuji a trochu slabnou. Naopak pri vybornem zaostreni je dobre videt rozklad hvezdy na spektrum po cele delce (alespon na fotce) a uzounke paprsky.

HonzaS

FunTomas · #50

ZV napsal: ...Jak to vypadá naživo se můžeš podívat na http://dandkmccrady.home.comcast.net/Ar ... usMask.htm - tam se sice používá trochu jiný tvar otvorů k vytvoření difrakce, ale výsledný efekt je stejný....Ron Wodaski používa ešte iný typ masky. Tá jeho má trojuholníky otočené.
http://www.newastro.com/newastro/samples/c2d.pdf

ZV · #51

FunTomas napsal:
Ron Wodaski používa ešte iný typ masky. Tá jeho má trojuholníky otočené.
http://www.newastro.com/newastro/samples/c2d.pdf
Však ta moje má taky trojúhelníky otočené

. A díky tomu, že jsou otočené o 60 stupňů, tak jsou paprsky symetrické a snáz se vyhodnocuje jejich protnutí.

Díky za rady ohledně užití difrakčních paprsků pavouka, vyzkouším při nejbližší příležitosti.

Zbyněk

#52

Ale pořád nechápeš, jak to funguje. Stejný symetrický obrazec (6 paprsků) udělá i jeden trojúhelník. Je přeci úplně jedno, jestli jsou trojúhleníky (rovnostranné) otočené o 60 stupňů či ne. I kdybys měl všechny jedním směrem, bude to fungovat stejně. Počet trojúhelníků (celková délka jeho hran) určí pouze jas difrakčního obrace. Naopak, otočení o jiný úhel než násobek 60 stupňů vytvoří další šestici paprsků. difrakce o hranu funguje stejně jako na optické mřížce. Vznikne základní spektrum a spektra vyšších řádů ve směru kolmém na hranu. Celkové množství světla dodané do difrakčního paprsku závisí na celkové délce hran v každém směru (samozřejmě jen těch, které leží nad objektivem v dráze svazku) a na hladkosti těch hran.

klasický čtyřramenný kříž tedy musí produkovat silnější difrakční paprsky, než tři trojúhelníky. Kříž soustředí do jedné dvojice paprsků světlo odchýlené na délce 4xšířka mezikruží mezi sekundárem primárem. A tyto dvojice jsou dvě.

U dvojice trojúhelníků jde do každé ze tří dvojic paprsků světlo úměrné 2x délce strany trojúhelníku. Difrakčních paprsků je 6 a jsou slabší.

Světlo jdoucí do obrazu hvězdy samozřejmě záleží na průměru objektivu, a je škoda se o něj obírat malými otvory.

Podle mých pokusů s novou CCD kamerou je jednoznačně nejcitlivější ostření na difrakční paprsek od čtyřramenného pavouka, nebo do kříže natažené hladké lanko před objektiv refraktoru.

ZV · #53

Koukám, že je zázrak, že jsem vůbec dokázal zaostřit ;D. Díky za podrobné vysvětlení, optiku jsem měl naposledy na gymplu ve fyzice a tam jsem se toho moc nedozvěděl (mimo jiné). Svuj postup jsem nějak do hloubky nezkoumal, hlavně že fungoval. Nadále budu používat spider-focus...

Zbyněk

ZV · #54

Mám doplňkový dotaz. Zkoušel jsem znovu zpracovat svou poslední fotku M45 a všiml jsem si, že na různých expozicích vypadají difrakční paprsky od pavouka jinak. Viz přiložené výřezy Merope v plném rozlišení scanu z filmu. Obě expozice jsou 45 minut bez filtru. Přestože druhá následovala okamžitě po první, bez jakýchkoliv změn sestavy (prostě jsem přetočil film a zmáčkl spoušť), tak difrakční paprsky vypadají zřetelně líp (kromě toho, že ztmavla obloha). Zvlášť levý paprsek je na první zřetelně rozdvojený.
Čím to může být? Napadá mě náklon primárního zrcadla při pohybu montáže a tím malá změna kolimace. Jediný další nápad je, že si při přetáčení filmu (jde to trochu ztuha) foťák trochu lépe "sedl", pokud předtím nebyl úplně dokonale dotažený.

Zbyněk

MP · #55

ZV napsal: Jediný další nápad je, že si při přetáčení filmu (jde to trochu ztuha) foťák trochu lépe "sedl", pokud předtím nebyl úplně dokonale dotažený. To je docela pravdepodobne - ta prvni fotka vypada, jako by film nebyl kolmy na optickou osu.

ZV · #56

MP napsal:
To je docela pravdepodobne - ta prvni fotka vypada, jako by film nebyl kolmy na optickou osu.

Jenomže to bych čekal, že se bude rozostření směrem doleva zhoršovat (Merope byla horizontálně asi uprostřed). Tak to ale není, zaostření je stejné přes celý snímek.
Ještě mě napadlo, že film byl trochu povolený a přetočením se napnul. Ten první snímek byla první expozice po delší pauze.

Zbyněk

MartinV. · #57

Zdravim na foru!

Libore tak se zkus podívat zde:
http://bardon.cz/cz/czech.htm
CCD astronomie/zaostření refraktoru

MartinV

MilAN · #58

Totéž je už v příspěvku #47

Kami · #59

Jeden odkaz na toto téma http://www.iceinspace.com.au/index.php? ... 87,0,0,1,0

ZV · #60

Po delší době, vyplněné hledáním správného způsobu, jak do své sestavy s OAG dostat koma korektor (úspěšně vyřešeno, díky zůčastněným za pomoc na tomto fóru) jsem dělal novou parfokalizaci okuláru. Při té příležitosti jsem zkoušel porovnat ostření okuláru pomocí masky s trojúhelníkovými otvory a pomocí paprsků od držáku sekundáru.
Musím předeslat, že trojúhelníky masky jsou vůči sobě otočené o 30 stupňů, ne o 60, jak jsem tady dřív psal. To bylo způsobeno mou neznalostí (myslel jsem si, že difrakční paprsky vznikají ve vrcholech místo na hranách).
Výsledek je, že se mi pomocí masky ostří snáz - resp. mnohem snáz poznám bod přesného zaostření. Při silném rozostření se jasná hvězda rozpadá na dvě, každá s vlastním systémem difrakčních paprsků. Jak se blížím k zaostření, obrazy hvězdy začínají splývat, ale je zřetelně vidět, že difrakční paprsky se neprotínají v jednom bodě. Jakmile se protnou, je zaostřeno. Protnutí všech paprsků v jednom bodě se vyhodnocuje mnohem snáz než kvalita paprsků od sekundáru.
OAG MiniTracker má u parfokalizačního přípravku stupnici, kde jeden dílek odpovídá 0,025mm. Když ostřím na paprsky sekundáru, tak mi to dobře zaostřeno připadá v rozmezí 6-8 dílků. S trojúhelníkovou maskou jsem schopen (za dobrého seeingu s hvězdou v nadhlavníku) bez problému poznat rozdíl 2-3 dílků.

Je pravda, že s mým dalekohledem a s českými podmínkami je 0,15-0,2mm asi zcela přijatelná tolerance v zaostření, ale i tak si myslím, že jde o zajímavé srovnání.