Astronomické fórum

Klasika. I ja som začínal "brejlákem", ako 10 - 12 ročný. Pohľad na Mesiac, napriek dúhovým farbám bol úchvatný. Kvalitná optika sa dala zohnať v NDR, ale veľmi ťažko (podpultový tovar). K prijateľne kvalitnému teleskopu Newtonu 130 f1300, som sa dopracoval až ako dospelý. Vyrobili mi ho v BA Meopte - (guľové zrkadlo) kamáráti. Okuláre som používal z mikroskopu. Za socíku sa dalo vyrobiť všetko možné, ak ste mali styky k správnym ľuďom. Osadený na azimutálnej montáži vlastnej výroby poskytoval nádherné pohľady na oblohu (hlavne na Haleyovu kométu).
Dnes je to o inom. Stačí mať "love" a kúpite čokoľvek.

Jsem rád, že se toto téma po těch letech zase probralo. On je to totiž takový krásný pohled do těch klukovských duší a do toho úplného kořene, proč se tomu vlastně všichni věnujeme. Dneska jsme všichni chytří, máme mnohem víc zkušeností a možností, tenkrát jsme z toho neměli nic, zpravidla ani nikoho, koho bychom se mohli zeptat, nebo kdo by nám mohl nějak pomoci. Je dobré se k tomu občas vracet. Čtu tady samé krásné příběhy!

Čistě věcně by to spadalo do tématu “stavěl jsem hvězdárnu”, ale mám pocit, že téhle vzpomínce bude líp tady. Bylo nám tehdy třináct, postavili jsme si s kamarádem své první dalekohledy a logicky přistoupili k dalšímu kroku, tedy stavbě stálé hvězdárny. Zvolili jsme neutrální půdu někde na půli cesty mezi našimi domovy, to aby to bylo spravedlivé, a našli jsme takovou mýtinu v polích vedle slepého ramena řeky. Muselo se tam projít hustým rákosím, což nám připadalo jako dobrý filtr na náhodné kolemjdoucí. Vždy po škole jsme se tam vydali s dlouhými noži, které jsme si tajně půjčili doma a rozhlížejíce se, zda nás někdo nesleduje, jsme zmizeli v tom rákosí a pustili se do těžby stavebního materiálu, jímž bylo – ejhle – rákosí. Kostru budoucí stavby jsme zbudovali z klacků, rákosí svazovali do snopů a jimi vyplňovali stěny. Protože jsme měli obzvláštní obavu z toho, že na jednom místě toho rákosí nasekáme moc a bude to vidět, což přiláká nevítané autority, brali jsme to po troškách a trvalo nám to strašlivě dlouho. Konečně jsme před prázdninami stavbu dokončili a každý odjeli na chalupu nebo za babičkou. A potom jsme se na konci srpna znova sešli a vydali se hvězdárnu zkontrolovat a dokončit. Co vám budu povídat, klacky zapustily kořeny a vzrostly bujným listovím, všechno to obrostlo svlačcem a ten nádherně vykvetl; ty květy byly všude po zemi široko daleko, na stěnách i na střeše naší hvězdárny. Bylo to směšné, ale nádherné. Dodnes jedno z nejzvláštnějších překvapení a nejkrásnějších pohledů, které jsem kdy viděl. Foťák jsem neměl, s tím jsem přišel až později, kdy už ale všechno odkvetlo a zůstalo jen listí. Hvězdárnu jsme nikdy nedokončili, té myšlenky jsme se ale nevzali, to ale dám do dalšího příspěvku.

https://refraktorian.rajce.idnes.cz/Hve ... 1525017224
https://refraktorian.rajce.idnes.cz/Hve ... 1525017212

Po tomto neúspěchu s hvězdárnou v polích, kterou si vzala namísto vědy příroda, jsme se pustili do stavby nové, tentokrát u nás na balkóně. Náš balkón jsme zvolili proto, že byl větší a bylo z něj něco vidět, zatímco balkón, který měl dispozici kamarád, byl otevřený jen do ulice a byl maličký. Zrovna ale u nich předělávali podlahu v pokoji po dědovi – který se v tom pokoji oběsil – a tak jsme se těch starých desek chopili a použili je jako stavební materiál. Konstrukce byla v podstatě stejná jako ta předchozí, jen ten materiál se lišil. Tuhle hvězdárnu jsme už dokončili a několik měsíců skutečně provozovali. Dokonce jsme se tenkrát pustili do velmi ambiciózního plánu, tedy mapování celé oblohy. Základní mapy vznikaly Flexaretou: bez hodinového stroje se udělala několikaminutová expozice, pak se to promítlo pod zvětšovákem na prostý papír a tam, kde ty dráhy hvězd končily, jsme udělali tečku. Tyhle základní mapy jsme pak rozdělili na čtverce, vyrobil jsem širokoúhlý okulár s mřížkou a čtverec po čtverci jsme chtěli prohlížet dalekohledem a zakreslovat v jemnějším měřítku. Ta čtvercová síť neměla nic společného se souřadnicemi, protože jsme neměli hodinový stroj ani paralaktickou montáž. Udělali jsme ty čtverce tak, aby byly proloženy viditelnými hvězdami a podle nich se potom orientovali, přičemž v tom okuláru s mřížkou jsem udělal čtvercovou clonku, aby i zorné pole bylo čtvercové a co nejvíce odpovídalo těm čtverců na mapě svým úhlovým rozměrem. Nic z toho jsme samozřejmě nepočítali, všecko jsme to dělali odhadem a podle pohledu postupnými úpravami. K téhle uranografické práci jsme se ale nedostali, protože i tentokrát zasáhla příroda: přišla veliká bouřka s vichřicí a hvězdárnu nám rozfoukala do všech koutů světa. A další už jsme nepostavili.
https://refraktorian.rajce.idnes.cz/Hve ... 1525017216

Matěji, to je naprosto boží!

Děkuju, byly to úžasný doby. Žasnu taky nad tím, co jsme tenkrát dokázali vymyslet a udělat, byť primitivně. Všechno to ale fungovalo a naše předpoklady to naplnilo. Dneska bych z toho nevymyslel a nevyrobil ani polovinu. Beru si z toho to ponaučení, že příliš znalostí a zkušeností často škodí, protože to otupuje odvahu. Člověk se prostě drží při zdi a dopředu odhadne, na co má a na co už ne. To jsme tenkrát vůbec nepociťovali. Stačila nám jedna knížka, abychom věděli všechno a úplně si s tím vystačili.

Tak i já se přidám, sic nemám takové úžasné příběhy jako vy. První dalekohled jsem dostal od rodičů k vánocům, když mi bylo asi 9-10 let. Byl to vysouvací, kovový monokulár ruské výroby v bílém plastovém pouzdře. Jméno ani parametry už neznám, ale po chvilce googlení se mi ho podařilo najít:
Tím jsem se poprvé podíval na Měsíc, uviděl čtyři tečky u Jupiteru a úplně náhodou našel galaxii v Andromedě - což byl pro mě úplný šok. Bohužel ten kov něco vážil a neměl jsem k němu stativ, takže vykoukat něco z ruky hodně bolelo.
Pak se čtvrtstoletí nic nedělo. Sice jsem se asi před deseti lety rozhodl, že si koupím "opravdický" dalekohled, ale k realizaci došlo až předloni

No a pak už to asi znáte všichni - přišel druhý, třetí, čtvrtý...

Kto sem dáva foto teleskopického obušku?
.
.
.
.
.
.
.
.
.
AHA to je ďalekohľad.

Ve vedlejším vlákně se objevil tenhle odkaz https://www.hvezdarna-fp.cz/archiv-RH/RH-1939-03.pdf kvůli optické konstrukci s mikroskopem. Všiml jsem si ale, že je tam i příspěvek Josefa Klepešty, kde popisuje ten systém jednoduchého mapování oblohy, který jsme si vymysleli jako kluci taky. Všechno už tu bylo.

Na obrázku môj prvý refraktor, ktorý sme s otcom poskladali s achromatickej šošovky 40mm/300mm a z kadejakých zvyškov materiálu. Aký to malo obraz asi všetci viete, ale my sme boli nadšení jak malí chlapci, veď sme aj boli malí Mojí kamaráti pozorujú asi Saturn v roku 1987. Okulár mal so sovietského ďalekohľadu konštrukcie Ramsed.

Na ďalšej fotke je môj prvý newton so zrkadlom 80mm/300mm. Sklo sme doma vyrezali pomocou plechovky a brúsného piesku z tabule 10mm hrúbky a neskôr vybrúsili a vyleštili podľa vtedy dostupnej literatúry. Trvalo nám to myslím celé leto.

Dnes sú možno tieto prístroje na smiech, ale vtedy to pre nás bola jediná možnosť pri skromných finančných pomeroch pozerať ďalekohľadom z dvora na oblohu.

To jsou krásné dalekohledy a vzpomínky! Přidávám fotku, na které jsem já v roce 1990 se svými tehdejšími dalekohledy.
https://refraktorian.rajce.idnes.cz/Hve ... 1525017220
Ten větší má dva objektivy za sebou – starožitný achromát 95 / 1600 a 56/800. Okulár je z nějakého dělostřeleckého dalekohledu co ohniskem asi 35 mm. Ten menší má brýlový objektiv a okulár vlastní konstrukce. Zenitové zrcátko je obyčejné, takže bylo všechno vidět dvakrát, tenkrát mi to ale tolik nevadilo.
Na druhé fotce pak je další dalekohled, ve kterém je právě ten starý achromát značky Steinheil a tentýž okulár. Bohužel ale ten objektiv byl buď nějaký hodně rozštelovaný, nebo byla třeba nějaká čočka obrácená, takže jsem musel clonit na takových 40 mm, aby s tím bylo možné pořádně koukat. Tenkrát jsem ho hloupě dal na protiúčet člověku, u kterého jsem si objednal vybroušení zrcadla. Dodneška mě to mrzí, protože ten objektiv by nejspíš stačilo seřídit.Každopádně tím dalekohledem jsem poprvé viděl Saturnovy prstence, což byl jeden z nejúžasnějších pohledů v celém mém životě. Bylo to tak neuvěřitelné, že tomu, kdo to neviděl, to nemá smysl vyprávět a těm, kteří to zažili – tak jako třeba vy všichni – to zase vyprávět nemusím, protože to znají.
https://refraktorian.rajce.idnes.cz/Hve ... 1525017207

Muj jako u tech tady starsich. Podle abicka brejlak. Pamatuji jak se mi podarilo sehnat brylovou cocku o prumeru 63 mm diky zname rodicu z vesnice ktera byla vedouci optiky v Mlade Boleslavi. Ve skole se mi podarilo sehnat okular z vyrazeneho mikroskopu. Zelena duralova trubka. No prvni koukani pri zvetseni cca 20x na mesic bylo neco co se neda popsat. Nikdy uz jsem tak nadherny a povznasejici pocit nezazil. A takovy pocit radosti z dalsimy o svetelne roky lepsimy dalekohledy o roky pozdeji jsem uz nikdy nemel.

Divadelni kukatko. Stativ jsem si sesrouboval ze trech vetvi a par prkynek. Fungovalo to.

Můj první dalekohled jsem vyráběl podle návodu v abíčku - hranatý tubus z překližky, nějaké čočky, které jsem koupil za ušetřené peníze v oční optice... pamatuji si, že jsem tam měl malé kosmetické zrcátko, díky kterému byla každá hvězda "dvojhvězdou"... byl to konec sedmdesátých let, možná začátek osmdesátých let... nepamatuje si to někdo?
R

Na ten návod si dobře pamatuji. Ale nestavěl jsem jej.