Doporučené pozorovací techniky slabých objektů

[Michal1]

Když už tu byly nakousnuty pozorovací techniky, mohli bychom nějaké probrat. Moderátor nás může později přesunout. Zde dávám seznam pár spolehlivých tipů, na které jsem si teď vzpoměl. Snad se to bude někomu hodit.

Slabé galaxie, detaily ve velkých galaxiích: Vysoké zvětšení. Snažit se koukat bočním pohledem na stěží viditelné hvězdy blízko očekávané pozice galaxie. Slabá galaxie v hustém hvězdném poli je bez šance.

Drobné planetární mlhoviny, mlhoviny obklopující hvězdy: Porovnat s okolními hvězdami.

Mlhoviny, okraje rozsáhlých galaxií (M31, M33, ...): Zviditelní se při pohybu dalekohledem. Zvýrazňují se struktury kolmé na směr pohybu. Pro potvrzení je nutné pohybovat dvěma kolmými směry. Porovnávat různé oblasti viditelné v zorném poli a všímat si, která je jasnější. Přejíždět mlhovinu dalekohledem. Pokud je velká, vidíme, jak se pole v okuláru postupně rozsvěcí. Tak zjistíme okraje mlhoviny.

Velké objekty: V různých zvětšeních se zviditelní různé detaily. Nebát se vysokých zvětšení. Vypozorované detaily kreslit do vytištěných hvězdných map (zakreslovat hvězdy ručně bere čas).

Kalibrace/rozcvičení oka: Začínat s jasnými objekty, pokračovat slabými. Je nutné se rozkoukat na začátku sezony a také na začátku každé noci. Používám mlhoviny Severní Amerika a Pelikán. Pro pozorování galaxií se rozcvičit na nich.

Při pozorování na paralaktické montáži jsou někdy některé objekty vidět podstatně lépe po proložení montáže.

Kdo má tendenci při soustředění zadržovat dech, musí dbát, aby pořádně dýchal.

Obrovsky důležitá je dobrá nálada a pohodlí při pozorování. Dost jíst, pít teplé, dávat si přestávky. Střídat lehké a těžké objekty. Pokud nás zmáhá spaní, klidně si i v půli noci dát dvacet. I chvíle spaní pomůže hodně. Proti zimě a únavě bojovat cvičením.

Někdy začne obraz v okuláru jakoby blikat. Jev se vyskytuje hlavně u slabých objektů, kde může být velmi rušivý až nepříjemný. Je to dáno buď nedostatečným dýchaním, nebo protože každé oko dostává jiný vjem. V druhém případě je nutné se chvíli na něco zřetelně viditelného (okolní osvětlené pozemní objekty nebo obloha) dívat oběma očima.

Pokud si potřebuji posvítit (do map, hledám spadlou tužku, koukám na obrazovku při focení, ...) zavřu pozorovací oko a dívám se druhým.

Pokud je u sledovaného objektu jasná hvězda, držet ji v zorném poli (např. mlhoviny u Gamma Cas).

Jak vidět Koňskou hlavu na paralaktické montáži: dát dalekohled na západní stranu montáže, zvětšení 75x, dívat se přímým pohledem na "mlhavou hvězdu" (mlhovina NGC 2023). Hlava je vyskakuje bočním pohledem jako tmavá skvrnka.

Zajímavé jsou dvojice galaxií. Ač se jeví bez struktury, při pozorování páru můžeme ocenit rozdíly v koncentraci, jasnosti, elipticitě, ....

Páska přes oko byla zmíněna. Ta ale neřeší boční světlo kolem pozorovacího oka. Já mám závěs kolem celé hlavy. Je to připevněné na hlavu gumičkou jako čelenka. Závěs obepíná celou hlavu kromě nosu a pozorovacího oka. Kolem něj stíním boční světlo jakýmsi kšiltem z načerněného kartonu.

[MiniMistr]

Já bych přidal hlavně trpělivost. U těžkých objektů za 10 minut nic nevykoukám ( to není narážka na to co psal Ladin ).
Zkrátka to chce pořádnou přípravu, zjistit si o objektu maximum informací, přesné mapy ( někdy dokonce používám fotky z Aladina ), nebo kombinaci více různých map.
Zkrátka trpělivost je pro mě hodně důležitá, je taky jasné že musí být perfektní pozorovací podmínky - to právě souvisí s tou trpělivostí. Pokud objekt jednu noc nevidím, neznamená to že ho neuvidím příště. Proto některé těžší kousky pozoruji i několik nocí než se to podaří. Zkrátka to hned nevzdávat.
Tak člověk nic nedokáže.
Petr

[ladin]

A hlavně to chce pořádně tmavou oblohu, protože na slabý objekty a dostatečný poměr signál šum ti sebelepší soustředění ani příprava nepomůže.

[MiniMistr]

Tak jasně, to beru jako samozřejmost, o tom ani nepíšu.

[PetrŠ]

O nějakém závěsu přes hlavu už jsem přemýšlel, tak to vyzkouším. Je jen málo míst kde neruší žádné světlo a začíná mi vadit už jen to rozptýlené světlo z atmosféry kdy na většině míst kde pozoruju prostě vidím předměty kolem sebe. Zajímalo by mě, jaký rozdíl v magnitudách je třeba mezi místem s 20 a 20,5 MSA ? Jde to nějak odvodit?

[ladin]

Zajímalo by mě, jaký rozdíl v magnitudách je třeba mezi místem s 20 a 20,5 MSA ? Jde to nějak odvodit?

MHV přibližně uvádí Bortleho stupnice:

https://en.wikipedia.org/wiki/Bortle_scale

o exaktním odvození nevím, nicméně na téhle stránce je jedno ze vstupních políček "SQM" reading:

https://www.cruxis.com/scope/limitingmagnitude.htm

otázka je, jaký model používá. V textu dole se uvádí tabulka:

Under typical conditions the following conversion table applies:

SQM = 22.0 => NELM = 7.0
SQM = 21.0 => NELM = 6.4
SQM = 20.0 => NELM = 5.7
SQM = 19.0 => NELM = 4.9

Toto jsou MHV bodových zdrojů, vlákno je o plošných objektech a tam je důležitý povrchový jas a kontrast.

[PetrŠ]

Díky, to mi pro představu plně dostačuje.

[MiniMistr]

Mě zaujalo konstatování v článku o Bortleho stupnici: Přesnost a užitečnost stupnice byly v nedávném výzkumu zpochybněny.

[ladin]

Tak Bortleho stupnice není naprosto bezchybná a nelze ji brát naprosto dogmaticky. Nicméně pro hodnocení a základní srovnání lokalit je velice užitežná, v oboru zažitá a obecně akceptovaná. Barevná škála stupnice se používá běžně na mapách světelného znečištění, když se mluví o modré, zelené nebo oranžové oblasti, tak astronomové většinou vědí, že se mluví o Bortle stupních. Zpochybňování by bylo na místě, kdyby byla lepší alternativa - a ta není.

[mike]

Když jsem se snažil odhadovat stupeň Bortleho stupnice do hlášení na skyquality.cz, tak jsem obvykle narážel na nekonzistence mezi jednotlivými kritérii, a to běžně i do té míry, že bylo splněno některé kritérium pro stupeň N a zároveň nebylo některé pro stupeň N+1. Obvykle hodnoty naměřené pomocí SQM odpovídaly lepšímu stupni, než by vycházel podle viditelnosti objektů, zvířetníkového světla apod, pozorovaná MHV bývá (u mne) spíš horší.

Další problém je, že se jednotlivé verze stupnice od sebe více či méně liší a třeba v českém překladu jsou i hodně diskutabilní kritéria jako viditelnost dalekohledu nebo okulárů na stolku (oboje naprosto zásadně závisí na barvě - a samozřejmě i barvě pozadí), která jsem jinde nenašel. Podobně pozorovatelnost DSO bude hodně záviset na zeměpisné šířce.

[stmare]

Michal neuvedl ve svých doporučeních, asi považoval za samozřejmost, nekoukat do mobilu a do monitoru notebooku. Petr je pak ze mě zoufalý, že v jeho skoro půlmetrovém lapači nic nevidím
A to s tím kyslíkem v hlavě taky bude důležité. Dokonce koluje historka, jak kolega jel s dalekohledem do Čile, ale v náhorní poušti skoro nic neviděl. Řídký vzduch dělá svoje a pak prý pomůže láhev s kyslíkem.

[ladin]

Když jsem se snažil odhadovat stupeň Bortleho stupnice do hlášení na skyquality.cz, tak jsem obvykle narážel na nekonzistence mezi jednotlivými kritérii, a to běžně i do té míry, že bylo splněno některé kritérium pro stupeň N a zároveň nebylo některé pro stupeň N+1.

Obvykle hodnoty naměřené pomocí SQM odpovídaly lepšímu stupni, než by vycházel podle viditelnosti objektů, zvířetníkového světla apod, pozorovaná MHV bývá (u mne) spíš horší.

Další problém je, že se jednotlivé verze stupnice od sebe více či méně liší a třeba v českém překladu jsou i hodně diskutabilní kritéria jako viditelnost dalekohledu nebo okulárů na stolku (oboje naprosto zásadně závisí na barvě - a samozřejmě i barvě pozadí), která jsem jinde nenašel. Podobně pozorovatelnost DSO bude hodně záviset na zeměpisné šířce.

Tak kritéria se překrývají, závisí na podmínkách, u některých na pozorovatelských schopnostech. Spolehlivě funguje zodiakální most a protisvit Mám něco naměřeno s SQM-W a to podává spolehlivé hodnoty, s SQM-L je třeba měřit v 5ti směrech. Je to dobře vidět na "naší" nejměřenější lokalitě na Rozdroże Izerskie:

http://www.skyquality.cz/location/show?locationId=180

Zelený body jsou SQM-W, žlutý SQM-L. Jarní měření jsou o 0.15-0.2 vyšší, protože do nich nezasahuje Mléčná dráha. Některá vyjíměčná podzimní měření jsou temnější, protože byla inverze, některá zimní byla jasnější, protože byl sníh a svítily sjezdovky. Když se to zprůměruje, tak vyjde pěkný Bortle 4.

Co se týká českého překladu:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bortleova_stupnice

tak se o viditelnosti dalekohledu nebo stolku nezmiňuje, taktéž to není v anglické verzi. ... ale taky jsem to uz nekde videl...

[mike]

Měl jsem na mysli tenhle překlad přímo na skyquality.cz

Zvířetníkové světlo a protisvit u mne fungují spolehlivě v tom smyslu, že jsem je ještě neviděl.

[ladin]

Měl jsem na mysli tenhle překlad přímo na skyquality.cz

Zvířetníkové světlo a protisvit u mne fungují spolehlivě v tom smyslu, že jsem je ještě neviděl.

To kritérium s dalekohledem je blbost a nebylo by špatný to odstranit, protože je to zavádějící. I na Bortle 2 je dobře vidět a to jak dobře je to vidět je daný spíš tím, jak kontrastní je objekt vůči pozadí. Bílej dalekohled bude na pozadí tmavýho lesa líp vidět než ten s černým rukávem a v zimě na sněhu naopak.

[Sasa3]

Michal1 to pekne shrnul. Za sebe bych mozna jen zduraznil nebat se pouzivat velka zvetseni nejen na detaily v galaxiich, ale I v planetarnich mlhovinach a kulovych hvezdokupach.

Dosah v jasnosti silne zavisi na pouzitem zvetseni. V 100mm refraku jsem se dostal pri 350x nekam k 14.0 magnitude. V 250mm dobsonu jsem se nedostal pod 15.0, byt ma mit dosah o 2 magnitudy slabsi nez 100mm prumer V dobsonu jsem totiz pozoroval typicky pri 120x. Tedy zvetseni a k tomu zminovany komfort (v dobsonu jsem pozoroval ve stoje a to taky delahodne).