kdysi dávno jsem měl možnost porovnávat Apo 150mm s Achr. 300mm na Kleti. Opět Saturn, 150 Apo výrazně vyhrálo, pochopitelně stejná noc, jen kopule jsou od sebe cca 25m.
Tohle je zajímavá informace. Já tvrdím, že se vyplatí nehnat se za velkým průměrem (250mm a víc) achromatu, ale pořídit si asi 180mm APO. To APO uvidí min. to samé a jeho cenu odlehčí levnější montáž. A nejen mntáž, ale i menší domek, kopule.
TEC 140
TEC 140
Refraktor achromát VOD Turnov 172/1654 refraktor TS ED 102/714 triedr Nikon Monarch 7/ 8x30, triedr VIXEN Foresta 8x56 WP, triedr Kowa BD 8x32 XD Prominar
http://planety.g6.cz/
http://planety.g6.cz/
TEC 140
Sice bych měl hájit refráky 
, ale to nemůžu. Aspoň né co se týče focení detalů na planetách. Dávám odkaz na snímek Jupitera. Autor Marco Guidi. (SC 356mm)
Zatím jsem neviděl snímek refrákem (ani TMB 254mm), který by ukázal tak malé a ostré detaily. A takových snímků je na ALPO hodně.
http://alpo-j.asahikawa-med.ac.jp/kk11/j110801z.htm
Podle mě je síla velkého refra. (150mm a víc) ve vizuálním pozorování planet. Ideální průměr kvalitního refráku asi 20-22cm. A proč? Nemá centrální stínění plus a to hlavně, menší náchylnost na seeing, než má 300-400mm zrcadlo. Kdo bude mít možnost v našich podmínkách pozorovat tímto refrákem, tak mu nejspíš dá přednost před velkým zrcadlem. Sice bude asi 4x v roce litovat, že za špičkového seeingu nemá právě to velké zrcadlo, ale po zbytek nocí uvidí refrákem solidní Jupiter.
Moje zkušenost s refra. 172/1654 je podobná. Během celé opozice Jupitera vidím relativně dost detailů a to je příjemný. Pokud seeing není horší jak 3/10, vždy v jeho atmosféře něco vykoukám.
To je právě jedna z těch věcí, která v těchto diskuzích, hovoří pro refraktory - a to, že jsou obvykle menšího průměru než zrcadla a tudíž jejich obraz neobsahuje tolik informací a seeing tam tedy při své průměrné velikosti nemá tolik co rozmazat. Potom se to obecně nazývá, že jsou tzv. "méně náchylné na seeing". Já osobně vidím spíše jejich výhodu ve větším kontrastu obrazu a barevném podání pokud je to APO. Mají bodovou kresbu hvězd. Ale informační hodnota obrazu je nižší, protože jsou limitovány svým průměrem. A velké průměry již zdaleka nebudou mít ty vlastnosti optiky jako menší soustavy čoček. Podle mne to ani není technologicky možné.
Ale menší refraktory to pro oko pozorovatele doženou estetickým obrazem a mně se takový obraz také líbí. Ale jedním dechem dodávám, že zakázkový newton o průměru cca 170mm, f/8 (aby šel posadit na např. EQ6-ku) s malým centrálním stíněním, výbornou optikou a vycloněným tubusem a okulárovým výtahem bude na ose výborný planetární dalekohled. A za zlomek ceny.
S pozdravem mkcz
, ale to nemůžu. Aspoň né co se týče focení detalů na planetách. Dávám odkaz na snímek Jupitera. Autor Marco Guidi. (SC 356mm) Zatím jsem neviděl snímek refrákem (ani TMB 254mm), který by ukázal tak malé a ostré detaily. A takových snímků je na ALPO hodně.
http://alpo-j.asahikawa-med.ac.jp/kk11/j110801z.htm
Podle mě je síla velkého refra. (150mm a víc) ve vizuálním pozorování planet. Ideální průměr kvalitního refráku asi 20-22cm. A proč? Nemá centrální stínění plus a to hlavně, menší náchylnost na seeing, než má 300-400mm zrcadlo. Kdo bude mít možnost v našich podmínkách pozorovat tímto refrákem, tak mu nejspíš dá přednost před velkým zrcadlem. Sice bude asi 4x v roce litovat, že za špičkového seeingu nemá právě to velké zrcadlo, ale po zbytek nocí uvidí refrákem solidní Jupiter.
Moje zkušenost s refra. 172/1654 je podobná. Během celé opozice Jupitera vidím relativně dost detailů a to je příjemný. Pokud seeing není horší jak 3/10, vždy v jeho atmosféře něco vykoukám.
To je právě jedna z těch věcí, která v těchto diskuzích, hovoří pro refraktory - a to, že jsou obvykle menšího průměru než zrcadla a tudíž jejich obraz neobsahuje tolik informací a seeing tam tedy při své průměrné velikosti nemá tolik co rozmazat. Potom se to obecně nazývá, že jsou tzv. "méně náchylné na seeing". Já osobně vidím spíše jejich výhodu ve větším kontrastu obrazu a barevném podání pokud je to APO. Mají bodovou kresbu hvězd. Ale informační hodnota obrazu je nižší, protože jsou limitovány svým průměrem. A velké průměry již zdaleka nebudou mít ty vlastnosti optiky jako menší soustavy čoček. Podle mne to ani není technologicky možné.
Ale menší refraktory to pro oko pozorovatele doženou estetickým obrazem a mně se takový obraz také líbí. Ale jedním dechem dodávám, že zakázkový newton o průměru cca 170mm, f/8 (aby šel posadit na např. EQ6-ku) s malým centrálním stíněním, výbornou optikou a vycloněným tubusem a okulárovým výtahem bude na ose výborný planetární dalekohled. A za zlomek ceny.
S pozdravem mkcz
Na vesmíru je nejúžasnější to, že jej můžeme pozorovat.
TEC 140
mkcz: Souhlas.
Já i tak ale dávám přednost refráku pro některé jejich další běžně známé výhody, plus to jejich osobní kouzlo.
Já i tak ale dávám přednost refráku pro některé jejich další běžně známé výhody, plus to jejich osobní kouzlo.
Refraktor achromát VOD Turnov 172/1654 refraktor TS ED 102/714 triedr Nikon Monarch 7/ 8x30, triedr VIXEN Foresta 8x56 WP, triedr Kowa BD 8x32 XD Prominar
http://planety.g6.cz/
http://planety.g6.cz/
-
Psion
- Příspěvky: 11600
- Registrován: 02. 01. 2001, 05:03
- Bydliště: Praha
- Věk: 61
- Kontaktovat uživatele:
TEC 140
Tak jsem se dnešní noc dostal k dalšímu testování dalekohledu TEC. Obloha byla příměstská a poměrně světlá (odhaduji tak 20.2 MSA). Porovnával jsem TEC s dalekohledem Meade LX-200ACF, který má rovné pole a s Naglery bodové hvězdy až do kraje zorného pole.
Při malých zvětšeních jsou hvězdy v TEC a Meade zobrazeny podobně i když v TEC jsou slabé hvězdy opravdu velmi bodové, toho se u Meade nedalo dosáhnout.
Testování probíhalo s okuláry Nagler 20,13 a 9mm, Genuie Ortho 6mm a Powermate 5x.
M57 : Skoro bych věřil, že koukám pořád do stejného dalekohledu. Neviděl jsem rozdíl mezi 200mm (Nagler 13mm) a 140mm (Nagler 9mm) dalekohledem. U TEC byla obloha tmavší s vyšším kontrastem a to vyrovnávalo rozdíl světelného zisku.
M13: Hvězdokupa se v Meade jevila mírně jasnější, ovšem její okolí bylo rovněž světlejší a tak v TEC bylo vidět prakticky totéž řekněme o 10% kulovka slaběji.
M31: Tady se v Meade projevil přece jenom větší průměr a jádro bylo jasnější. Okolí galaxie už bylo ale zobrazeno velmi podobně i díky většímu kontrastu TEC.
M101: V Meade (zv.155x) byla galaxie vidět malinko lépe, nicméně opravdu malinko a opět mě ten malý rozdíl zaskočil oproti refraktoru.
M51: V Meade (zv. 155x) byla jádra galaxií trochu jasnější, okrajové partie již byly velmi v TEC podobné.
epsilon Lyrae : Při zvětšení u obou dalekohledů 155x se jevily obě dvojhvězdy jaktakž podobně. Ovšem při zvětšení 220x se již projevila kvalita refraktoru. V TEC byly hvězdy jako malinké kotoučky s jasně definovanými difrakčními kroužky. V Meade to byly "chlupaté" kotoučky, které silně ovlivňoval seeing. Tady byl tedy rozdíl markantní. Při zvětšení 380x (Meade 330x) to již byl rozdíl naprosto neporovnatelný ve prospěch TEC.
Závěr: TEC 140mm se velmi blížil 200mm Meade a nebyl vůbec znát teroretický náskok v rozlišení, poměrně málo byl znát teoretický náskok ve světelném zisku a to včetně hvězd, protože slabé hvězdy byly bodovější v TEC a na tmavší obloze prakticky smazaly rozdíl ve světelném zisku. Po dvouhodinovém testování se Meade s velkou rosnicí zamlžil, TEC bez sebemenšího náznaku problému s mlžením. Po dalších dvou hodinách tekla z korekční desky Meade voda, čočka refraktoru naprosto suchá.
Následně jsem testoval Newton 200/1200 a TEC 140 na planetě Jupiter. Tady by Meade nemělo šanci, to už mám mnohokrát otestováno oproti Newtonu. Použil jsem okuláry Nagler 9mm a planetární Genuie Ortho 6mm. Při použití 9mm Naglera byl v Newtonu obraz Jupitera velmi pěkný, tak jak ho znám při dobrém seiingu. V TEC to bylo pro mě překvapením - velký nárůst kontrastu, viditelné velmi drobné oblasti a granulace i mimo pásy Jupitera. Trošku se mi zdálo, že Jupiter je v refraktoru barevnější. Měsíčky se byly v refraktoru zobrazeny lépe oproti Newtonu a to i na jeho optické ose.
Při použití 9mm okuláru ale nastala další změna. Zdálo se mi, že v TEC je tmavý pás nafialovělý a rudá skvrna lehce narůžovělá, v Newtonu se obraz barevně nezměnil. Následně jsem tedy použil Powermate 5x a 9mm (zv. 380x) okulár a to mi vyrazilo dech. Jupiter byl stále koukatelný, drobné detaily zmizely, ale rudá skvrna byla evidentně růžová, temný pás Jupitera byl krásně hnědo-fialový místy až temně fialový. V Newtonu nic takového vidět nebylo.
Závěr: Tady se ukázal TEC v plné kráse a přestože Jupiter byl teprve 25 stupňů nad obzorem a působila ještě i refrakce, obraz byl v TEC mnohem klidnější, měsíčky se jevily jako kuličky a obraz byl velmi klidný. V Newtonu byly měsíčky silně chlupaté a neustále poskakovaly, obraz Jupitera byl rovněž poměrně neklidný. Neodolal jsem, vzaj jsem malý kompakt a z ruky jsem na ISO 100 s časem 1/40 udělal tento snímek (bez úprav), které přibližují barvy viditelné v refraktoru.
Při malých zvětšeních jsou hvězdy v TEC a Meade zobrazeny podobně i když v TEC jsou slabé hvězdy opravdu velmi bodové, toho se u Meade nedalo dosáhnout.
Testování probíhalo s okuláry Nagler 20,13 a 9mm, Genuie Ortho 6mm a Powermate 5x.
M57 : Skoro bych věřil, že koukám pořád do stejného dalekohledu. Neviděl jsem rozdíl mezi 200mm (Nagler 13mm) a 140mm (Nagler 9mm) dalekohledem. U TEC byla obloha tmavší s vyšším kontrastem a to vyrovnávalo rozdíl světelného zisku.
M13: Hvězdokupa se v Meade jevila mírně jasnější, ovšem její okolí bylo rovněž světlejší a tak v TEC bylo vidět prakticky totéž řekněme o 10% kulovka slaběji.
M31: Tady se v Meade projevil přece jenom větší průměr a jádro bylo jasnější. Okolí galaxie už bylo ale zobrazeno velmi podobně i díky většímu kontrastu TEC.
M101: V Meade (zv.155x) byla galaxie vidět malinko lépe, nicméně opravdu malinko a opět mě ten malý rozdíl zaskočil oproti refraktoru.
M51: V Meade (zv. 155x) byla jádra galaxií trochu jasnější, okrajové partie již byly velmi v TEC podobné.
epsilon Lyrae : Při zvětšení u obou dalekohledů 155x se jevily obě dvojhvězdy jaktakž podobně. Ovšem při zvětšení 220x se již projevila kvalita refraktoru. V TEC byly hvězdy jako malinké kotoučky s jasně definovanými difrakčními kroužky. V Meade to byly "chlupaté" kotoučky, které silně ovlivňoval seeing. Tady byl tedy rozdíl markantní. Při zvětšení 380x (Meade 330x) to již byl rozdíl naprosto neporovnatelný ve prospěch TEC.
Závěr: TEC 140mm se velmi blížil 200mm Meade a nebyl vůbec znát teroretický náskok v rozlišení, poměrně málo byl znát teoretický náskok ve světelném zisku a to včetně hvězd, protože slabé hvězdy byly bodovější v TEC a na tmavší obloze prakticky smazaly rozdíl ve světelném zisku. Po dvouhodinovém testování se Meade s velkou rosnicí zamlžil, TEC bez sebemenšího náznaku problému s mlžením. Po dalších dvou hodinách tekla z korekční desky Meade voda, čočka refraktoru naprosto suchá.
Následně jsem testoval Newton 200/1200 a TEC 140 na planetě Jupiter. Tady by Meade nemělo šanci, to už mám mnohokrát otestováno oproti Newtonu. Použil jsem okuláry Nagler 9mm a planetární Genuie Ortho 6mm. Při použití 9mm Naglera byl v Newtonu obraz Jupitera velmi pěkný, tak jak ho znám při dobrém seiingu. V TEC to bylo pro mě překvapením - velký nárůst kontrastu, viditelné velmi drobné oblasti a granulace i mimo pásy Jupitera. Trošku se mi zdálo, že Jupiter je v refraktoru barevnější. Měsíčky se byly v refraktoru zobrazeny lépe oproti Newtonu a to i na jeho optické ose.
Při použití 9mm okuláru ale nastala další změna. Zdálo se mi, že v TEC je tmavý pás nafialovělý a rudá skvrna lehce narůžovělá, v Newtonu se obraz barevně nezměnil. Následně jsem tedy použil Powermate 5x a 9mm (zv. 380x) okulár a to mi vyrazilo dech. Jupiter byl stále koukatelný, drobné detaily zmizely, ale rudá skvrna byla evidentně růžová, temný pás Jupitera byl krásně hnědo-fialový místy až temně fialový. V Newtonu nic takového vidět nebylo.
Závěr: Tady se ukázal TEC v plné kráse a přestože Jupiter byl teprve 25 stupňů nad obzorem a působila ještě i refrakce, obraz byl v TEC mnohem klidnější, měsíčky se jevily jako kuličky a obraz byl velmi klidný. V Newtonu byly měsíčky silně chlupaté a neustále poskakovaly, obraz Jupitera byl rovněž poměrně neklidný. Neodolal jsem, vzaj jsem malý kompakt a z ruky jsem na ISO 100 s časem 1/40 udělal tento snímek (bez úprav), které přibližují barvy viditelné v refraktoru.
TEC 140
Dik za porovnani a zpravu s pozorovani. Urcite jich sem dej vic. Ja barvy na Jupiteru prakticky nevidim, jak v 100mm ED tak 250mm Newtonu...
ATC82/1670, Telementor, AS80, AS110, FOA-60Q, Tak 100DZ
http://www.fzu.cz/~kupco/astro/
http://www.fzu.cz/~kupco/astro/
TEC 140
poměrně málo byl znát teoretický náskok ve světelném zisku a to včetně hvězd, protože slabé hvězdy byly bodovější v TEC a na tmavší obloze prakticky smazaly rozdíl ve světelném zisku.
Když jsem porovnával světelné zisky na N150 a N250 tak se mě na DSO rozdíl velký taky nezdál. Porovnával jsem na Řasách, Laguně, M13 atd.
To jsou všechno velice jasné objekty jako M57, M13 a M31, jsou to objekty dobře viditelné už v triedru. Ovšem u méně jasných objektů jsem poznal velký světelný zisk už mezi N250 a N300 (např. Stephans kvintet) a to je jen rozdíl v průměru 5cm a na jasných DSO rozdíl nebyl opět tak velký.
Jen chci říci, že porovnávat světelný zisk je potřeba na slabších objektech, protože jinak na vypalovačkách oblohy mám stejný pocit, že i malý průměr ukáže dost.
Jen je ještě škoda, že není druhá fotečka Jupitera pro porovnání barev.
Když jsem porovnával světelné zisky na N150 a N250 tak se mě na DSO rozdíl velký taky nezdál. Porovnával jsem na Řasách, Laguně, M13 atd.
To jsou všechno velice jasné objekty jako M57, M13 a M31, jsou to objekty dobře viditelné už v triedru. Ovšem u méně jasných objektů jsem poznal velký světelný zisk už mezi N250 a N300 (např. Stephans kvintet) a to je jen rozdíl v průměru 5cm a na jasných DSO rozdíl nebyl opět tak velký.
Jen chci říci, že porovnávat světelný zisk je potřeba na slabších objektech, protože jinak na vypalovačkách oblohy mám stejný pocit, že i malý průměr ukáže dost.
Jen je ještě škoda, že není druhá fotečka Jupitera pro porovnání barev.
Dobson SW 250/1200, N 150/750, ED80/600 na AZ-4, TELE VUE Paracorr, Panoptic 24mm 68°, Nagler 13,9,7,5, 3.5mm 82°, SW Planetary 8,7,6,5,4mm UWA-58°, 2"SW/SWA 38mm 70°, Celestron 15x70, UHC Lumicon, UHC-S BDP, CLS Astronomik, 2x Polarizační BDP
-
Psion
- Příspěvky: 11600
- Registrován: 02. 01. 2001, 05:03
- Bydliště: Praha
- Věk: 61
- Kontaktovat uživatele:
TEC 140
Ještě jsem doplnil pozorování o M51 a M101. Rovněž u M101 jsem neviděl žádný výrazný rozdíl. Podle mě to je dáno vyšším kontrastem refraktoru, tedy sice menší světelný zisk, ale na tmavší obloze se ten rozdíl skoro smaže. Tedy jako doplňkový dalekohled k refraktoru, který ukáže výrazně něco jiného je dobson 400mm, protože 200mm dobson by nedával smysl.
Co se týká fotky z Dobsona, tam to při větším zvětšení s fotákem v ruce není moc reálné. V Dobsonu byl již obraz o dost neklidnější než v refraktoru a navíc barvy jsem tam prostě neviděl.
Jako poslední ale velkou výhodu TEC vidím v nemlžení objektivu. Malý refraktor se zamlží bez problému, TEC byl celou pozorovací noc suchý a to velmi často mířil do oblasti zenitu.
Co se týká fotky z Dobsona, tam to při větším zvětšení s fotákem v ruce není moc reálné. V Dobsonu byl již obraz o dost neklidnější než v refraktoru a navíc barvy jsem tam prostě neviděl.
Jako poslední ale velkou výhodu TEC vidím v nemlžení objektivu. Malý refraktor se zamlží bez problému, TEC byl celou pozorovací noc suchý a to velmi často mířil do oblasti zenitu.
TEC 140
Pěkný report. Já nejsem dobrej vypravěč a vždy jen napíšu, jaké detaily jsem viděl a tím to končí. Podle toho jak popisuješ Jupiter, tak se dá říct, že vidím to samé. Ty barvy nejsou pochopitelně úplně stejné. Drahé okuláry mě dělaj barvy víc světlejší a podobné jak vidíš Jupiter ty. Takové okuláry bohužel nemám pořád, jen jsem si je vyzkoušel. Moje okuláry na velká zv. TV.Plossl 8, SW a Omegon ukazují barvy teplejší. GRS vidím víc žlutavou s přichutí růžové. NEB zase víc šedý, ale i tam je náznak fialové barvy. Podle snímků Jupitera soudím, že to jsou opravdu barvy Jupitera a né bar. vady. U achromatu to holt není tak snadné přesně určit. Těch barev tam je víc a Jupiter barevný trochu je.
Už jsi zkoušel těsné dvojhvězdy? Určitě to bude taky parádní zaležitost.
Už jsi zkoušel těsné dvojhvězdy? Určitě to bude taky parádní zaležitost.
Refraktor achromát VOD Turnov 172/1654 refraktor TS ED 102/714 triedr Nikon Monarch 7/ 8x30, triedr VIXEN Foresta 8x56 WP, triedr Kowa BD 8x32 XD Prominar
http://planety.g6.cz/
http://planety.g6.cz/
-
Psion
- Příspěvky: 11600
- Registrován: 02. 01. 2001, 05:03
- Bydliště: Praha
- Věk: 61
- Kontaktovat uživatele:
TEC 140
Nějaké dvojhvězdy jsem zkoušel, ještě se chystám na ty ultratěžké kolem 1" (např. Pisces, Hercules) Dvojhvězdy se vzdáleností kolem 2" jsou pro TEC příliš snadné a vypadají jako dvě jasně definované kuličky s difr. kroužky kolem, rozlišitelné i při malých zvětšeních.
Hezké jsou barevné dvojhvězdy, včera jsem stihnul Albiero, moc pěkný pohled.
Zajímavý seznam dvojhvězd je i tady :
http://www.jouscout.com/astro/belmont/belmontd.htm
Hezké jsou barevné dvojhvězdy, včera jsem stihnul Albiero, moc pěkný pohled.
Zajímavý seznam dvojhvězd je i tady :
http://www.jouscout.com/astro/belmont/belmontd.htm
TEC 140
Jó já myslel ty těsnější dvojhvězdy. Já často začínám na Pí Agl. Je snadná má 1,4" stačí i menší zv. Zkouším na ní seeing. Při 331x za dobrého seeingu, to jsou dvě samostatné kuličky.
Těším se na další report
Těším se na další report
Refraktor achromát VOD Turnov 172/1654 refraktor TS ED 102/714 triedr Nikon Monarch 7/ 8x30, triedr VIXEN Foresta 8x56 WP, triedr Kowa BD 8x32 XD Prominar
http://planety.g6.cz/
http://planety.g6.cz/
TEC 140
To Psion:
Velmi zajímavé, praktické postřehy. Chtěl bych se na chvíli pozastavit u těch barev; díval jsem se v průběhu let na planety přes APO refrakor, ED, achromát, Maksutov-Cass. a různé další zrcadlové systémy a dospěl jsem k názoru (netvrdím, že je 100% správný), že lidskému oku nevyhovuje naprostá achromazie zrcadla a že určitá forma barevnosti obrazu je pro náš mozek z nějakých důvodů líbivější. Možná proto mnohým z nás vyhovují či nevadí dobré achromáty tak do cca 100mm průměru a některým i větší. TEC 140 dozajista dostává ze své apertury maximum ve smyslu kvality zobrazení a musí být radost jím pozorovat. Před několika lety jsem nahlédl do ortho okuláru u staršího refraktoru Astrophysics 130mm a největší dojem na mne udělal ten čistý obraz. Kupodivu to ani nebylo barevné podání ale "estetická čistota" výsledného obrazu. Člověk má dojem, že se dívá skutečným "oknem" do vesmíru. Nejmarkantnější je to při zvětšeních kolem 1/2 D. To nemá chybu.
Nyní jedna off-topic poznámka; zkuste si za slušného seeingu při pozorování planet pro zvětšení kolem 100x, přiclonit větší, zkolimované dobsony s komakorektorem (např 400mm) mimoosou clonou - ten prostorový dojem tam je také, a barvy díky úbytku světla vystupují i když jsou jiné než v apochromátu a nejsou tak výrazné.
Mnoho nádherných zážitků s APO přeje
mkcz
Velmi zajímavé, praktické postřehy. Chtěl bych se na chvíli pozastavit u těch barev; díval jsem se v průběhu let na planety přes APO refrakor, ED, achromát, Maksutov-Cass. a různé další zrcadlové systémy a dospěl jsem k názoru (netvrdím, že je 100% správný), že lidskému oku nevyhovuje naprostá achromazie zrcadla a že určitá forma barevnosti obrazu je pro náš mozek z nějakých důvodů líbivější. Možná proto mnohým z nás vyhovují či nevadí dobré achromáty tak do cca 100mm průměru a některým i větší. TEC 140 dozajista dostává ze své apertury maximum ve smyslu kvality zobrazení a musí být radost jím pozorovat. Před několika lety jsem nahlédl do ortho okuláru u staršího refraktoru Astrophysics 130mm a největší dojem na mne udělal ten čistý obraz. Kupodivu to ani nebylo barevné podání ale "estetická čistota" výsledného obrazu. Člověk má dojem, že se dívá skutečným "oknem" do vesmíru. Nejmarkantnější je to při zvětšeních kolem 1/2 D. To nemá chybu.
Nyní jedna off-topic poznámka; zkuste si za slušného seeingu při pozorování planet pro zvětšení kolem 100x, přiclonit větší, zkolimované dobsony s komakorektorem (např 400mm) mimoosou clonou - ten prostorový dojem tam je také, a barvy díky úbytku světla vystupují i když jsou jiné než v apochromátu a nejsou tak výrazné.
Mnoho nádherných zážitků s APO přeje
mkcz
Na vesmíru je nejúžasnější to, že jej můžeme pozorovat.
-
Psion
- Příspěvky: 11600
- Registrován: 02. 01. 2001, 05:03
- Bydliště: Praha
- Věk: 61
- Kontaktovat uživatele:
TEC 140
Dnes jsem namířil dalekohled na Slunce abych otestoval i náročnější světelné a tepelné podmínky. Porovnával jsem Newton 200/1200, Meade LX-200ACF a TEC. Všude jsem použil okulár Nagler 9 (Newton, TEC) a 13mm (Meade). Zatímco obraz o obou zrcadlových systémů byl velmi podobný, obraz se poměrně dost chvěl a i ve chvilce uklidnění nebyly vidět malé ostré podrobnosti. Obraz v refraktoru byl mnohem kontrastnější a ve chvílích, kdy se obraz uklidnil, byly vidět neskutečné podrobnosti nejen ve skupině skvrn ale i v okolí. Tady refraktor zrcadlové systémy naprosto převálcoval, ale opravdu neskutečným způsobem.
No budu muset pořídit novou planetární kamerku, tohle nezaznamenávat by byla naprostá škoda. Rovněž bude nutné zakoupit krátkoohniskové okuláry Pentax.
No budu muset pořídit novou planetární kamerku, tohle nezaznamenávat by byla naprostá škoda. Rovněž bude nutné zakoupit krátkoohniskové okuláry Pentax.
TEC 140
Ono to není tím, že by oko "milovalo barevnou vadu", ale tím že danej refraktor je prostě opticky daleko lepší ;D
Vyrobit dokonalou parabolu nebo asférickou korekční desku je mnohem obtížnější než dokonalej triplet (při zachování srovnatelné technologické kázně). Sám jsem pár parabol v minulý inkarnaci (za bolševika) vyrobil a u jedný 20 cm 1:6 jsem se asi rok zaseknul .....
pozoroval jsem tím planety mezi jednotlivými "laděními asféry" .... byl jsem již prakticky v lambda/8 ale chtěl jsem víc ....
Hliník šel dolu a znova tejden v brusírně / leštírně ..... a pak se to najednou nějak povedlo ... absolutní brilance .... ::)
Pokud se podíváte na planety zrcadlem od lambda/16 výše, tak se mužou všechny refraktory jít zahrabat .....
Jo a ta náchylnost k seeingu je díky nedokonalosti opticlé plochy (soustavy), protože pokud máme skutečný "zářez" v jednom jediném bodu, tak zbývá "deformační zóna" na obě strany, kdežto u zmetků l/6 či l/8 je již tato "ochranná zóna" vyčerpána a každá deformace atmosférické čočky již hází soustavu mimo limit ....
Vyrobit dokonalou parabolu nebo asférickou korekční desku je mnohem obtížnější než dokonalej triplet (při zachování srovnatelné technologické kázně). Sám jsem pár parabol v minulý inkarnaci (za bolševika) vyrobil a u jedný 20 cm 1:6 jsem se asi rok zaseknul .....
pozoroval jsem tím planety mezi jednotlivými "laděními asféry" .... byl jsem již prakticky v lambda/8 ale chtěl jsem víc ....
Hliník šel dolu a znova tejden v brusírně / leštírně ..... a pak se to najednou nějak povedlo ... absolutní brilance .... ::)
Pokud se podíváte na planety zrcadlem od lambda/16 výše, tak se mužou všechny refraktory jít zahrabat .....
Jo a ta náchylnost k seeingu je díky nedokonalosti opticlé plochy (soustavy), protože pokud máme skutečný "zářez" v jednom jediném bodu, tak zbývá "deformační zóna" na obě strany, kdežto u zmetků l/6 či l/8 je již tato "ochranná zóna" vyčerpána a každá deformace atmosférické čočky již hází soustavu mimo limit ....
-
Psion
- Příspěvky: 11600
- Registrován: 02. 01. 2001, 05:03
- Bydliště: Praha
- Věk: 61
- Kontaktovat uživatele:
TEC 140
Pokud se podíváte na planety zrcadlem od lambda/16 výše, tak se mužou všechny refraktory jít zahrabat .....
Nevím, zda tento parametr je to pravé k hodnocení kvality zrcadla. Orion Optics prodává za pár kaček zrcadla 1/10 PV a myslím, že to refraktor nenahradí, to by muselo být na tom podstatně lépe.
Třeba tohle zrcadlo už vypadá lépe : http://zambutomirrors.com/Resources/interferogram.gif
Nevím, zda tento parametr je to pravé k hodnocení kvality zrcadla. Orion Optics prodává za pár kaček zrcadla 1/10 PV a myslím, že to refraktor nenahradí, to by muselo být na tom podstatně lépe.
Třeba tohle zrcadlo už vypadá lépe : http://zambutomirrors.com/Resources/interferogram.gif
