Astronomické fórum

Krásný příběh

Já jsem začal Astrocabinetem 90 někdy na přelomu 80/90 tek. Pamatuju, jak mi krásně rozkládal hvězdy na spektrum a ještě si vzpomínám, jak mi z okna vypadla největší vstupní čočka na beton Ale poctivý plast to přežil.
A pak souběžně ruský Tento 10x50. Mám v hlavě ještě ten pocit, když jsem s ním poprvé viděl Jupiter s měsíci aniž bych věděl, že to je on. To nadšení, že jsem jako první objevil planety u jiné hvězdy!!
Pak bohužel na dlouho klid a až loni jsem se k tomu vrátil Dobsonem 200/1200.

Tak já jsem byl na tom podobně jako Sajri - a postavil si " brejlák". Koupil jsem čočku v oční optice 3/4 dioptrie, dal do papírové trubky 60mm a jako okulár použil mikroskopický okulár 25mm -10x . Obraz byl tak barevný, že jsem musel zaclonit na 25mm. Byl jsem rád, když jsem uviděl ty dvě blízké hvězdy uprostřed Plejád (8.1 a 7.7m).

Počkej, to jsou divné počty, to bys musel mít ohnisko asi metr a půl?. Jedna dioptrie je 1m ohnisko. To jsem měl v brejláku já a při zvětšení cca 10x to bylo proti plastu z Astrokabinetu celkem koukatelný, myslím že tenkrát jsem to clonil nějak na 4 nebo 5 cm.

hondero3 píše: ↑08. 02. 2022, 12:20 Já jsem začal Astrocabinetem 90 někdy na přelomu 80/90 tek. Pamatuju, jak mi krásně rozkládal hvězdy na spektrum

Mně první hvězdu při určitém zaostření ukázal jako červenou kuličku obalenou zelenou mlhou, což na mne udělalo hluboký dojem a chvíli jsem dokonce přemýšlel, která planeta by to asi tak mohla být. Nadšení samozřejmě ochladlo, když jsem zjistil, že při tomhle rozostření tak vypadají všechny... Když tu pak byla Halleyova kometa, dozvěděl jsem se někde z novin nebo televize, že se dá v optice koupit skleněná čočka místo té plastové, která tam byla jako objektiv, což obraz trochu zlepšilo. Ale stejně jsem ji nenašel.

PetrŠ píše: ↑08. 02. 2022, 14:26 Počkej, to jsou divné počty, to bys musel mít ohnisko asi metr a půl?. Jedna dioptrie je 1m ohnisko.

Je to převrácená hodnota, 3/4 dioptrie znamená ohniskovou vzdálenost 4/3 = 1.333... metru.

Petře , jak napsal mike f bylo cca 1.3m, ten okulár 25mm a zvětšení dalekohledu bylo něco přes 50x . Těch 10x je zvětšení pouze toho okuláru 250/25 =10x, 250 je základní pozorovací vzdálenost. Tak se to na mikroskopických okulárech značí. Zvětšení mikroskopu dostaneme vynásobením zvětšení objektivu a okuláru .

Tak i já jsem prošel stavebnicí Optik montage, ta už ale zmizela někde v nenávratnu. První dalekohled kterým jsem pozoroval hvězdy a Měsíc byl až ruský vysunovací monokulár 20x50, nejspíš to samé co tu psal Regulus. Toho mám pořád u rodičů, stejně jako první Newton - ruský Alcor s 5cm zrcadlem na azimutální montáži, ke kterému byl jeden okulár, barlowova čočka a nástavec, pro největší zvětšení.

Jo, Optik montage jsem měl jako dítě také!

Jako můj první byla stavebnice, kde půlka byl mikroskop a půlka dalekohled(samozřejmě plast). To bylo před vojnou 50let tamu nazad. Po vojně nás s kamarádem chytla vášeň si dalekohled vyrobit, tenkrát jsme nemysleli na hvězdy, ale na přírodu. Skla nám dělali v optice v Benešově a trubky, ta delší byla z novoduru cca.60mm a tu kratší nám vrtal soustružník z černého silonu(to bylo radosti). Na boku byl veký nápis Kepler. Holt jsem ho neměl obracet ke hvězdám a hlavně k Měsíci, nechytla by mě potom taková horečka nákup-prodej. Kolik jich bylo? Asi deset.

Tak tak, Optik Montage, to bola vec!
Zachoval som tú hračku a pokúšal sa s ňou ohurovať deti, ale nie moc úspešne. Neviem, kde jej je chudinke koniec Paradoxne ma z tej stavebnice viac zaujal mikroskop než ďalekohľad, ten bol strašný.
Za môj prvý naozajstný ďalekohľad považujem CZJ 50/540 ktorý mi otec postavil z optiky pašovanej zo služobky v NDR. Mal som šťastie, v obchode vtedy neboli základné huygensove okuláre H20 a H16, namiesto nich mi doniesol len jeden O16. Že to bolo šťastie ale vnímam až teraz Takže postavený podľa návodu v Kozmose, krásna eloxovaná trubka, vyclonený tubus. Priamy pohľad, žiadne zrkadlo. A montáž katastrofa, vratká panoramatická hlavica a ďalekohľad v železnej objímke na stĺpiku ktorý krásne pružil...

Mám ho doteraz, len prešiel úpravami. Najprv som kedysi som vukuchal ruský objektív Helios aby som získal presné ostrenie, bolo treba skrátiť tubus. A vlastne minulý rok som skracoval znovu, aby som mohol použiť helikálny fokuser Svbony spolu s herschellovým hranolom.

Pozorovania bolo zo začiatku úplne náhodné, netušil som čo tá optika dokáže. Pecky ako Plejády, x+h Per, M31 a hlavne také bezcieľne túlanie sa oblohou. buď z okna paneláku, ale najradšej cez prázdniny zo záhrady u tety na dedine. To bola tma! Pamätám si ale dva zlomové momenty. Prvý bol, keď ma strýko, ktorý si postavil úplne rovnaký prístroj, upozornil, že ním videl Saturn! Pokiaľ si pamätám, tak mohol byť vtedy okolo 10° od hvizdy Spica (neviem na ktorú stranu). Pri prvej príležitosti som tam namieril a a videl! Druhý taký moment bol pri jednom tom bezcieľnom potulovaní. Zapichnul som ďalekohľad, proste niekam, pozrel do neho a čo nevidím - nejaký oblak, trochu trojuholníkového tvaru. Čo to sakra je? Podľa máp v knihe Obloha na dlani som objekt identifikoval ako M11, otvorenú hviezdokopu. Dodnes sa na ňu rád pozriem a spomínam. Toto zistenie, že aj takým malým ďalekohľadom môžem vidieť takto slabé objekty ma úplne nadchlo. Nevadilo, že na fotkách vyzerali oveľa lepšie a až na pár výnimiek to vždy boli len nejaké machule

Ďalekohľad mal aj neastronomické ambície - očumovanie okien v panelákoch naproti. Tu však k žiadnemu zlomovému momentu ani poznaniu nedošlo.

Vlastne ešte na jeden zaujímavý moment si spomínam. To už som bol dospelý. Malé deti, astronómia trochu bokom. Nad ránom začiatkom roka 1997 som vyšiel na balkón prekontroloval oblohu a v súhvezdí Šípa narazil na hviezdu, ktorá tam nepatrila, Aj sa mi zdala akási rozmazaná. na druhý deň som mal viac času a vytiahol na tú hviezdu ten svoj malý ďalekohľad. Rozmazaná hviezda nielen že zmenila polohu, ale v ďalekohľade bolo jasne vidno, že to hviezda nie je. A tak som si pre seba objavil kométu Hale-Bopp. Nedávno som narazil na kresbu z tej doby

uff to som asi grafoman...

Pěkné příběhy tady,chlapi! Já se řadím mezi ty divadelní kukátka,pak se mi taťka snažil udělat radost a z práce přinesl novodurovou trubku s okapovou objímkou a primitivním stojánkem,do té trubky jsme zasadili 12cm lupu,doma nalezenou a jako okulár jakousi čočku.Bohužel s tím nešlo nic zaostřit a mé počáteční nadšení to dost srazilo.Pak přišla puberta a já začal hrát fotbal...Potom zas rodina a děti.Chytlo mě to zase až po letech a dnes lituji těch promrhaných x let,kdy jsem astronomii,ten nádherný koníček,ignoroval.Oči už budou jen horší,už teď si beru na dálku i na televizi slabší brýle. První něco,čemu se dá říkat dalekohled,jsem si pořídil až loni na jaře.Chytlo mě to zas jak malýho kluka a tentokrát už vím,že vydržím.

Zdravím.

Dovolím si taky vzpomínku. Mým prvním dalekohledem byl Newton 80/900 zvaný Bělásek. Dalekohled byl mého otce, kterého jsem tak dlouho otravoval, až mi jej nechal zprovoznit. Dalekohled jako takový byl velice zajímavý. Ne tak svým výkonem, ale spíš svým původem. Jeho konstruktérem byl můj otec. Ten ho nakreslil na objednávku pro pana Klíra z ostravských Vítkovic. Tento pán byl, mimo to, že byl šéfe konstrukce v železárnách, také spolupracovníkem pana Gajdůška (věhlasný ostravský optik a výrobce optiky). Projekt Bělásek zahrnoval výrobu cca 15 ti malých Newtonů 80/900 s kulovým zrcadlem a třemi okuláry (40x, 80x, 160x?). Dalekohled měl masivní vidlicovou montáž. Za zpracování výkresové dokumentace táta nedostal ani korunu, ale doslal jeden z těchto dalekohledů.
Mohu říci, že jsem s tímto dalekohledem prožil asi nejkrásnější astronomické chvilky. Později jsem chtěl větší dalekohled na pozorování proměnných hvězd a tak jsem Běláska prodal. Dodnes toho lituji a sháním nějaké kontakty na potenciální majitele. ... Marně. Nemáte nějaké informace ?

Tak to byl můj milovaný první dalekohled.

Ing. O. Řeháček

Také zavzpomínám na začátek, když se psal rok 1982 a já poprvé vyzkoušel těžké kovové divadelní kukátko cca rok 1930 na měsíc i oblohu a byl jsem uchvácen.. Ve spolupráci s otcem byl vyroben azimutální stojan s lůžkem pro triedr a já si to užíval, než jsem dostal sadu Optik montage experiment Plast na všechno Samozřejmě časem bylo třeba vylepšovat a zvětšovat průměr. Proto jsem z novoduru, čočky a hodinářské lupy z optiky, vyrobil brejlák - samozřejmě s minimální barevnou vadou (viz foto) Později mi vedoucí z astronomického kroužku prodal MEOPTU SPORT 20X50 a to bylo dělo Chtěl jen 500 Kčs. Bohužel jsem ho po nějaké době vyměnil za digi s melodiemi, protože jsem je moc potřeboval - IDIOT No a pak se rozběhl život a já se až teď v poslední době opět vrátil s testem, jak to půjde na N130/650, který jsem následně doplnil N254/1200

Oldřich Řeháček píše: ↑Projekt Bělásek zahrnoval výrobu cca 15 ti malých Newtonů 80/900 s kulovým zrcadlem a třemi okuláry (40x, 80x, 160x?). Dalekohled měl masivní vidlicovou montáž. Za zpracování výkresové dokumentace táta nedostal ani korunu, ale doslal jeden z těchto dalekohledů.
Mohu říci, že jsem s tímto dalekohledem prožil asi nejkrásnější astronomické chvilky. Později jsem chtěl větší dalekohled na pozorování proměnných hvězd a tak jsem Běláska prodal. Dodnes toho lituji a sháním nějaké kontakty na potenciální majitele. ... Marně. Nemáte nějaké informace ?

Tak to byl můj milovaný první dalekohled.

Ing. O. Řeháček

Pokud se pamatuju, tak tentýž dalekohled mel pan Kucharčík, svého času (devadesátá léta) ředitel ostravského planetária a hvězdárny. Moc se mi tenkrát líbil, byla to krásná a jednoduchá, praktická konstrukce. Na dovolené s dalekohledem 1992 jsem u okuláru toho dalekohledu trávil hodiny. Pan Kucharčík tam měl ale, pokud vím, napevno okulár z triedru. Vyprávěl k tomu ale přesně tuhle historku.