Re: Pozorování za mrazu
Napsal: 17. 01. 2022, 14:13
kuceraz: "Stanislavxyz musím ti po včerejším pozorování znovu poděkovat..."
Není vůbec zač. Ty palčáky vz. 85 jsem nezmiňoval, ale je to také možnost. Zpracování nic moc, ale cena bez konkurence. Pro toto specifické využití není třeba nějakých "hi-tec" modelů, voděodolnost by se stejně nevyužila a jejich (vz. 85) nízká větruodolnost také nevadí (kdo pozoruje ve vichřici, že). Jen připomenu, na co už mnohý uživatel přišel jistě sám- pokud nepotřebuji ukazovák (k jemnější práci, např. obsluze dalekohledu, nebo zbraně), přesunuji i ten k ostatním prstům a nenechávám ho samotný v tom třetím "prstu". Je potom zase o něco tepleji.
Ad obouvání se do mrazu- ty zmiňované boty nevypadají - vzhledem k ceně - zle. Polární speciály to zdaleka nejsou, ale na postávání u dalekohledu, kdy toho člověk mnoho nenachodí a nenese žádnou zátěž můžou být OK. Správná byla volba větší velikosti s ohledem na předpokládané množství vrstev (ponožek).
Důvodem proč je v nich po čase zima bude především vlhkost. Vlhký vzduch izoluje hůře nežli suchý a jelikož lidské tělo odpařuje ze svého povrchu vlhkost, je třeba toto vyřešit. Možností není mnoho.
Je to jednak co nejprodyšnější oblečení/obutí (např. membrány pokud vysloveně neprší vůbec nepoužívám- není k tomu důvod, naopak omezenou prodyšností s přibývajícím časem zhoršují tepelný komfort). Navíc i v případě velmi prodyšných (a tedy drahých) membrán to naráží na dva mantinely- pokud se namočí vnější část membrány je s prodyšností konec a máme (v botě, v bundě) z drahé membrány igelit. Případně, když teplota klesne hodně pod bod mrazu, může se rosný bod posunout někam do izolační vrstvy. Potom vlhkost kondenzuje a následně mrzne v botě, bundě, spacáku... Tedy zde nepomůže ani extrémní prodyšnost. U výše zmiňovaných bot je jasné, že se vlhkost nemůže odpařovat ani za ideálních podmínek, jelikož celá spodní část je uzavřená gumou.
Co nám tedy zbývá? Nejjednodušší a u dalekohledu bez problémů proveditelné je cca v polovině pozorování přezout (nejlépe všechny) ponožky za suché (a teplé- např. vytažené z pod bundy). Tam můžu pak vysoušet ty použité a takto cyklus opakovat, ale nejspíše to nebude nutné, po návratu do "civilizace" si všechno v klidu usuším doma a proto můžu použité ponožky klidně nechat zmrznout. (Navíc by vlhla bunda, že.)
Druhá možnost je použití tzv. parozábrany. To je pro dlouhodobý (nejen hodiny, ale i dny a týdny) pobyt ve velkých mrazech geniální a dnes znovuobjevené (ve skutečnosti o něm píše už Pavlíček ve svých příručkách a ty začaly vycházet asi před 50ti lety) řešení. V praxi nejjednodušší varianta je asi tato: na nohu se obleče tenká a přiměřeně přiléhavá ponožka. Na ni se navleče neprodyšná vrstva (igelitový sáček, pohodlný i když méně trvanlivý je mikrotenový). Nyní se obléká potřebné množství izolačních vrstev (ponožek). Systém je zakončený botou. Ta může být zateplená, ale nemusí- docela fungují i obyčejné gumáky, pouze o hodně větší, abychom do nich dostali dostatečnou vrstvu izolace. Takto je sice noha ve vlhku, ale izolační vrstvy zůstanou suché a tedy izolují...
Dvě poznámky: Za prvé- bohatě postačí úplně obyčejné ponožky, netřeba kupovat žádné drahé (izoluje vrstva vzduchu a je jedno čím jí dosáhnu, bude-li v botě suché seno, bude izolovat podobně).
Za druhé- ponožky, boty, ale i veškeré oblečení nesmí býti upnuté. To je velmi důležité právě u periferních částí těla. Proto se nedoporučují podkolenky a pod. Boty se ve velkých mrazech utahují co nejméně a vůbec je třeba minimalizovat omezení krevního oběhu. Zdá se to být maličkostí, ale i malé omezení proudění krve může znamenat rozdíl mezi teplem a zimou, mezi zimou a omrzlinou!
Není vůbec zač. Ty palčáky vz. 85 jsem nezmiňoval, ale je to také možnost. Zpracování nic moc, ale cena bez konkurence. Pro toto specifické využití není třeba nějakých "hi-tec" modelů, voděodolnost by se stejně nevyužila a jejich (vz. 85) nízká větruodolnost také nevadí (kdo pozoruje ve vichřici, že). Jen připomenu, na co už mnohý uživatel přišel jistě sám- pokud nepotřebuji ukazovák (k jemnější práci, např. obsluze dalekohledu, nebo zbraně), přesunuji i ten k ostatním prstům a nenechávám ho samotný v tom třetím "prstu". Je potom zase o něco tepleji.
Ad obouvání se do mrazu- ty zmiňované boty nevypadají - vzhledem k ceně - zle. Polární speciály to zdaleka nejsou, ale na postávání u dalekohledu, kdy toho člověk mnoho nenachodí a nenese žádnou zátěž můžou být OK. Správná byla volba větší velikosti s ohledem na předpokládané množství vrstev (ponožek).
Důvodem proč je v nich po čase zima bude především vlhkost. Vlhký vzduch izoluje hůře nežli suchý a jelikož lidské tělo odpařuje ze svého povrchu vlhkost, je třeba toto vyřešit. Možností není mnoho.
Je to jednak co nejprodyšnější oblečení/obutí (např. membrány pokud vysloveně neprší vůbec nepoužívám- není k tomu důvod, naopak omezenou prodyšností s přibývajícím časem zhoršují tepelný komfort). Navíc i v případě velmi prodyšných (a tedy drahých) membrán to naráží na dva mantinely- pokud se namočí vnější část membrány je s prodyšností konec a máme (v botě, v bundě) z drahé membrány igelit. Případně, když teplota klesne hodně pod bod mrazu, může se rosný bod posunout někam do izolační vrstvy. Potom vlhkost kondenzuje a následně mrzne v botě, bundě, spacáku... Tedy zde nepomůže ani extrémní prodyšnost. U výše zmiňovaných bot je jasné, že se vlhkost nemůže odpařovat ani za ideálních podmínek, jelikož celá spodní část je uzavřená gumou.
Co nám tedy zbývá? Nejjednodušší a u dalekohledu bez problémů proveditelné je cca v polovině pozorování přezout (nejlépe všechny) ponožky za suché (a teplé- např. vytažené z pod bundy). Tam můžu pak vysoušet ty použité a takto cyklus opakovat, ale nejspíše to nebude nutné, po návratu do "civilizace" si všechno v klidu usuším doma a proto můžu použité ponožky klidně nechat zmrznout. (Navíc by vlhla bunda, že.)
Druhá možnost je použití tzv. parozábrany. To je pro dlouhodobý (nejen hodiny, ale i dny a týdny) pobyt ve velkých mrazech geniální a dnes znovuobjevené (ve skutečnosti o něm píše už Pavlíček ve svých příručkách a ty začaly vycházet asi před 50ti lety) řešení. V praxi nejjednodušší varianta je asi tato: na nohu se obleče tenká a přiměřeně přiléhavá ponožka. Na ni se navleče neprodyšná vrstva (igelitový sáček, pohodlný i když méně trvanlivý je mikrotenový). Nyní se obléká potřebné množství izolačních vrstev (ponožek). Systém je zakončený botou. Ta může být zateplená, ale nemusí- docela fungují i obyčejné gumáky, pouze o hodně větší, abychom do nich dostali dostatečnou vrstvu izolace. Takto je sice noha ve vlhku, ale izolační vrstvy zůstanou suché a tedy izolují...
Dvě poznámky: Za prvé- bohatě postačí úplně obyčejné ponožky, netřeba kupovat žádné drahé (izoluje vrstva vzduchu a je jedno čím jí dosáhnu, bude-li v botě suché seno, bude izolovat podobně).
Za druhé- ponožky, boty, ale i veškeré oblečení nesmí býti upnuté. To je velmi důležité právě u periferních částí těla. Proto se nedoporučují podkolenky a pod. Boty se ve velkých mrazech utahují co nejméně a vůbec je třeba minimalizovat omezení krevního oběhu. Zdá se to být maličkostí, ale i malé omezení proudění krve může znamenat rozdíl mezi teplem a zimou, mezi zimou a omrzlinou!