Astronomické fórum

Kdyby to bylo směrem k Zemi, a byl by opravdu silný (třeba X 3), mohlo by to způsobit docela problém.

Shodou okolností byla první pozorovaná erupce zároveň jedna z největších, ne-li vůbec největší z dosud teleskopicky pozorovaných. Bylo to 1.září 1859, kdy britský astronom Richard Carrington detailně zakresloval velkou sluneční skvrnu s jasnými, ve spojitém spektru zářícími oblastmi, které byly viditelné po dobu několika minut. Proto se také ujalo její označení "bílá erupce". Den poté došlo na zemi k silné geomagnetické bouři s mimořádnými jevy na telegrafických sítích a polární záře byly pozorovány až v Indii. Další detaily o této bílé erupci a o slunečních erupcích vůbec na př. zde: http://modernsurvivalblog.com/solar-cyc ... pen-again/
nebo také zde: http://technet.idnes.cz/michal-svanda-r ... vesmir_mla
Během těch mnoha let, co pozoruji Slunce, se mi podařilo pouze jediné, současně v H-alfa teleskopu potvrzené, pozorování bílé erupce .

Další silný výtrysk koronální hmoty (CME) 28.7.2017 je opět přisuzován "staré" aktivní oblasti/skvrně AR 2665, která se nyní blíží k východnímu slunečnímu okraji a je pravděpodobně stále velmi aktivní. Bude tedy velmi zajímavé sledovat její vývoj v průběhu příštího týdne na slunečním okraji (protuberance) a posléze i disku (erupce). Také malé chromosférické teleskopy mohou přinést velmi pozoruhodné pozorovací zážitky.
Video záznam a komentář k poslední CME z 28.7.2017 jako obvykle na :
http://www.spaceweather.com (FARSIDE EXPLOSIONS CONTINUE)
nebo také na stránce "Solar and Heliospheric Observatory" (SOHO).

Na východ od AR 2670 (2665) a v blízkosti slunečního rovníku (nezvyklá poloha v době minima slun. činnosti) se v posledních desítkách hodin vytvořily dvě poměrně rozsáhlé koronální oblasti (tzv. díry) s výrazně nižší teplotou a hustotou vzhledem k okolí, ale se silným korpuskulárním zářením směřujícím k Zemi. I když poslední dnešní družicová měření z 19h 24m UT ukazují jejich rozpad a sloučení do jednoho útvaru se značným úbytkem radiace, lze očekávat, že záření emitované již před touto událostí vstoupí do zemské ionosféry mezi 11.a 12. srpnem a pravděpodobně vyvolá silné polární záře.
Koronální díry se vytváří častěji v době minima slun. činnosti, ovšem spíše poblíž slunečních pólů. V dobách maxima potom převážně v okolí rovníku. Jejich vznik a následná emise korpuskulí mimo korónu je umožněna otevřením magnetických siločar, které vystupují téměř kolmo do prostoru nad koronou.

Zatím co se na amatérsky nejčastěji pozorovaném slunečním povrchu, tedy v integrálním a H-alfa světle, nic mimořádného v současnosti neděje, zaznamenávají solární družice SDO a CHIMERA každodenní dění ve sluneční atmosféře na dalších vlnových délkách. Pozemskou ionosféru nejvíce ovlivňují tzv. koronální díry, umožňující emisi zesíleného solárního větru. Dobře jsou viditelné na př. na frekvenci 193 Ä ionizovaného železa FeXII. Více informací na: https://solarmonitor.org/chimera.php?date=20170811 a
https://solarmonitor.org/full_disk.php? ... indexnum=2

Zatím co se na severní heliosféře vytvořila mohutná koronální díra (CH1), na východním okraji se dnes objevila nová, zatím neoznačená aktivní oblast, kterou jsem dnes mohl pozorovat pouze v chromosférickém teleskopu. Jeví se jako jasně bíle zářící objekt s eruptivními výtrysky plazmy,( surges). Byly v ní již zaregistrovány čtyři erupce, z nichž poslední o síle C2.7 měla maximum v 10h46min UT. Zůstaňte u teleskopů !
https://solarmonitor.org/chimera.php?date=20170814

Video s populárním výkladem základů sluneční fyziky a s množstvím unikátních družicových záběrů sluneční aktivity z nabídky TV Prima Zoom:
http://play.iprima.cz/jak-funguje-vesmir-iii-1

Velmi pekna skupina slnecnych skvrn sa blizi k stredu slnka. Pekny pokuk bol aj vdaka slusnemu seeingu, kde sa vcera dalo pozorvat este aj vo zvacseni 140X, co je na Slnko celkom dost v nasich koncinach.

Kdo měl možnost sledovat v posledních dnech sluneční chromosféru, mohl zaregistrovat zvýšenou aktivitu nejen ve staré AR 2671, ale také v nové AR 2672, která také dnes předvedla pěknou dvouvláknovou erupci typu B8.4 . Zachytil ji automatický H-alfa teleskop GONG na Cerro Tololo, Chile s maximem o 15h58m UT a rentgenová družice GOES.