Zdravím - nejenom - všechny stavitele montáží. Plánuji stavbu vidlicové montáže, na které bude umístěn tubus ze stávajícího Go-To Dobsonu Skywatcher 350/1600 a později i refraktor. Vše trvale umístěno v domku s odsuvnou střechou. Strojařina a zvláště elektronika jsou mi celkem blízké, v minulosti jsem stavěl německou montáž a navrhoval i vyrobil jak elektroniku pohonu, tak odměřování, nějaké fotky jsou v albu Astrotechnika tady:
https://stacer.rajce.idnes.cz/ - buďte shovívaví, je to už fakt dávno, více než třicet let...
Dnes mám lepší možnosti, tzn. soustruh, frézka, omezeně i CNC frézka a robotické laserové vyřezávání. Broušení nutno zadávat. Pokud jde o pohon, inspirovala mě montáž Martina Myslivce s třecím převodem.
Ještě bych dodal, že cílem sice je vyrobit montáž s co možná nejmenší periodickou chybou, podmínky pro focení deepsky mám ovšem nevalné, kilometr na jih ode mě je trvale osvícené náměstí v Lázních Bělohradu. Abych předešel dotazům o smyslu takového počínání, tak ještě zmíním, že mě láká i stavba sama o sobě a rád bych se zase začal věnovat focení v rámci Sluneční soustavy.
Světlý rozměr mezi rameny vidlice by měl být cca 480 mm, vzdálenost deklinační osy od spodní strany vidlice cca 620 mm. Na polární osu počítám s ocelovou trubkou o průměru 102 mm a tloušťce stěny 16 mm. Než se začne s CADovým návrhem, rád bych si ujasnil pár věcí.
V domácích zásobách mám krokáče SX17-0905 s 200 kroky na otáčku a max. rychlostí 10 ot./s. Celkový převod (složený ze dvou třecích) by mohl být 1:720, tzn. max. posuv 5 stupňů za vteřinu. Mám ale pochybnosti, zda výsledná linearita mikrokrokování těchto motorů bude odpovídat alespoň lineárním 64 mikrokrokům, pak by jeden mikrokrok odpovídal úhlu 0,14 vteřiny. V této diskuzi jsem od MMys četl zmínku o nelinearitě motorů Microcon, to ovšem bylo v kontextu šnekového převodu a 256 mikrokroků. U třecího převodu s podstatně menším zatížením motorů a s požadavkem na přesnost odpovídající "jen" 64 mikrokrokům by to snad tak velký problém být nemusel, nebo se pletu?
Dále mám otázku k ložiskům. Z diskuze vidím, že převážně se hovoří o kuželíkových ložiscích nebo o kuličkových s kosúhlým stykem. Ta jsou při čistém průměru osy 100 mm ovšem pěkně drahá, viz např.
https://1url.cz/GM7cI
Většinou čtu o argumentaci zatížením, ale např. takováto obyčejná jednořadá kuličková ložiska:
http://www.loziska-gufera.cz/loziska/ku ... 12561.html
mají statickou zatížitelnost 54 kN, tedy cca 5500 kg:
https://www.skf.com/cz/products/bearing ... ation=6020
Zjevně mi něco uniká...
Pokud jde o přesnost, tak zvažuji možná trochu netradiční způsob výroby, kdy finální broušení nerezového kola z desky o tloušťce 10 mm a s průměrem min. 300 mm bych prováděl pomocí malého suportu s malou bruskou, přidělaného na "hotové" montáži, od čehož si slibuji eliminaci případných nepřesností v ložiskách apod. Je v tom nějaký zádrhel, který nevidím?
Předem díky za rady a omlouvám se za délku textu