Tak jsem to také zkusil, byl to můj hlavní objekt na tuto zimu, a vzhledem k tomu, že Orion už se stěhuje na JZ část oblohy, kterou mám k Hradci Králové, tak jsem to o víkendu zakončil.
Samotná reflexní mlhovina je celkem snadná, ovšem celé její okolí je plné slabých H-alfa mlhovin a rozkládá se tam molekulární oblak prostupující takřka celým Orionem. Tedy v celém pozadí snímku je "něco" a odlišit to ještě od barevných gradientů ve snímku, které tam zanesla zaneřáděná obloha, vzdálené zdroje světla a podobně, byl dost těžký úkol. Tohle je tedy moje podání:
Na klik větší verze.
Počasí bylo klasické nížinné zimní, tedy časté inverze, loveno ze zákalů, a ani seeing tentokrát moc nepřál. I když bylo jasno, inverzní charakter tam byl, a vítr foukající nad inverzní vrstvou způsoboval zřejmě její vlnění a promíchávání. Takže tentokrát je velký obrázek "jen" v 66% plného rozlišení.
Z obrazu jsem trošku cíleně z části eliminoval červený gradient způsobený tím, že jeden roh pole je již blízko Barnardova oblouku, a ta rohová část obrazu po zpracování silně ulétávala do červena, a bylo to neskutečně neestetické, vypadjící jako chybně zpracované, a znemožňující vizualizaci mnohem slabších struktur v pozadí, o které mi šlo primárně. Tedy odpusťte tuto malou fyzikální nerealitu v rámci hezčího snímku.
Foceno klasicky, tedy N300/1200, ASA 0.95x Wynne, CCD G3-16200.
Čas už tradičně šílený, 39 hodin (po vyházení snímků přes nastupující zákal/mlhu, které nebyly použitelné, takže reálně bylo snímků tak ještě o pětinu více).
http://astrofotky.cz/gallery.php?show=M ... 360983.jpg