A hned začnu svým včerejším pozorováním, kdy jsem si posvítil na M 33. Inspiroval mě tento článek a v něm obsažená tato perfektní mapka.
Pozoroval jsem 350mm dalekohledem pod oblohou na úrovni lepší Bortle 3 (SQM i přes rušení Mléčnou drahou v zenitu ukazovalo hodnoty kolem 21,47). Byl jsem překvapen, kolik regionů se dá bez problému identifikovat, když člověk ví, na co se zaměřit. Konkrétně jsem „ulovil“:
NGC 604, IC 143, IC 142, NGC 595, IC 135, IC 136, takřka dvojici IC 139 a IC 140, IC 137, NGC 592, NGC 588 a IC 133.
Z regionů obsažených v NGC a IC katalogu jsem neidentifikoval pouze IC 131, která mi nějak unikla, a IC 134, kde podle mě prostě nic není
.Byl jsem mile překvapen, jak dobře jsou některé regiony vidět, včele s doslova královskou mlhovinou NGC 604, která při větším zvětšení vykazovala i nepravidelný tvar. Jako ideální zvětšení se mi ukázalo kolem 220x - v menších byl celkový obraz světlejší, což bylo spíše na škodu, zatímco ve větších byly i samotné regiony již dost tmavé. Velkou výhodou při pozorování těchto regionů je to, že na rozdíl od například extragalaktických kulových hvězdokup nekladou žádné velké nároky na seeing.
Viditelnost všech těchto regionů v M 33 by určitě výrazně zlepšil nějaký UHC filtr, kterým jsem bohužel nedisponoval.
P.S. Z časových důvodů jsem se nezabýval těmi „A“ regiony.
.
.