Je zajímavé, jak se věci vyvýjí a rovněž tak DSO, které jsme měli za tzv. "dvouminutové", jsou najednou vypalujícími. Občas se sejde pár aspektů najednou a to se pak dějí věci, nad kterými i rozum kovaného vizualisty zůstává stát.
Možná jste se dosud nesetkali s termínem "dvouminutové DSO". To je totiž interní termín KaListů (Klub Astronomů Liberecka), zavedený Sharpless guru, Ladinem (neplést s ladisem, který rozhodně není Sharpless guru, ale možná jednou bude
).
Tento termín Ladin zavedl pro situace, evokované ladisem, kdy pozorovaný (no spíše vyhledávaný) objekt je na hraně (často i za hranou) dosahu daného dalekohledu a zkušeností pozorovatele. Často jsem totiž po právě dvou minutách vykřikl do tmy "je tam, právě mi probliknul případně "rozsvěcí se mi po cca 10% času!
Ladin, pozorný a především zkušený to DSO pozorovatel, totiž kromě svých planetárek a sharplessů vypozoroval i toto ladisovo zajímavé dvouminutové chování, pro neznalého připomínající chování bláznovo. Ano, právě s nadsázkou dvě minuty mi často trvá, než se mi hraniční DSO vynoří v zorném poli. Po nocích inverzních, kdy mysl astronomova začíná propadat trudomyslnosti a kdy poslední pořádná pozorovací seance s KaListy konala se před více, jak měsícem na Edelweissspitze v 2.5km výšce pod skvělou alpskou oblohou s 90cm, 70cm, 50cm, 40cm dalekohledy (své 30cm kukátko jsem po pozorování v 90cm a 70cm dobsonech skoro tu noc raději ani nepoužil), má mysl začínala se znovu dostávat do euforického stavu v předzvěsti nadcházející nadějné sobotní noci z třiadvacátého na čtyřiadvacátého listopadu. Ten den totiž foukalo z JV a to je přesně stav, kdy nádherně zafungují astronomy-friendly Jizerské hory (díky bohu za ně) a zadrží podzimní hnusy, aby za nimi rozprostíralo se jasné nebe plné tisíců hvězd a dvouminutových objektů.
Ačkoliv moje znalost počasí je nevalná a vychází jen z výcviku na větroních, obecných zákonitostech inverzních a dlouhodobého pozorování a konfrontování s realitou, zrovna v sobotu jsem byl přesvědčen, že Šumava, kam jsem měl v úmyslu zajet do 1200m výšky, bude zahalena do vysoké oblačnosti, ač přes den nádherně jasná. Vysoká se však valila od JZ z Německa nekompromisně a pohled na MSG s dopřednou představivostní interpolací na několik hodin dopředu mi říkal "ladisi, nepojedeš na jih, ale na sever" a stalo se. Jako jediný KaLista jsem jel rovnou na frýdlantsko, zatímco optimističtější část KaLu (Vic, Aleš, Ladin a Roman) to vzala z Liberce a okolí na frýdlantsko přes Strakonice. Ale jelikož všechny cesty astronomické vedou nakonec do Jizerek, sjeli jsem se všichni na naší oblíbene bulovské louce, hledajíce místo, kde by nebyla vichřice. To se kupodivu našlo, blízký les splnil svoji bariérní funkci a umožnil námpohodové sedmihodinové pozorování víceméně bez větru s teplotami nad nulou a vlhkostí, teprve až k ránu způsobující rosení všeho. Průzračnost nebyla nijak srdceryvná, ale MW byla krásně vidět na jižné straně až pod Orion. To zase tak časté není. Ne nadarmo říkáme, že V a JV je z frýdlantska nejlepší právě díky Jizerkám tím směrem. Zenit byl pěkný, akorát do půlnoci mordor polský, maixnerovo peklo neboli skleník bogatyňský, než se vypnul, plnil funkci výtečně a ničil celou západní oblohu. Mimochodem svítí jen po stranách, zato ale vydatně. Nízká oblačnost na západě naštěstí největší část maixnerova pekla zastínila a dala tak vzniknout zajímavému pohledu, jak by asi vypadal výbuch menší, řádově několikakilotunové štěpné atomové bomby. Bylo to zajímavé, ale mnohem zajímavější bylo, když mordor zhasnul a pak se obloha velmi výrazně ztmavila. SQM-L ladis měřilo nějakých 21.18 MSA, což není mnoho, ale pocit, že kromě nás v ČR kvůli rozsáhlé inverzi pozorují asi jen v Beskydech, přidával minimálně dvě desetiny k tomu. Takže to šlo.
Noc byla výživná, trochu ovšem kofeinová a těch 7h bylo tak akorát, abychom pokecali a hlavně prošli zajímavé objekty. A že jich bylo...
Před svými dvouminutovými objekty jsem se nejprve pokochal jasnými NGC a IC planetárkami, abych aspoň něco za tu noc skutečně viděl s tím, že pak přejdu na připravené, jak já říkám, úchylárny pro mých 12", čítající dosud neviděné Minkowski, Kohoutky, PKčka a další mlhavé havěti.
Seeing byl od špatného po tragický, ale postupně se v průběhu noci zlepšoval až po mizerný, takže se dalo použít až D/2 zvětšení. Hvězdy sice pak nebyly "bodky" ale malé lívance, zato až nějak podezřele lezly i zatím netušená DSOčka a to až tak, že jsem dokola přeměřoval oblohu a tak trochu nechápal. Ale ta MW pod Orionem byla jasným důkazem slušné oblohy. Alpy to nebyly, ale na to, že jsme byli coby kamenem dohodil od mordoru, tak dobrý.
(pokračování dále...)