Pozorujeme pouhým okem

[Michal1]

Oko - hlavní nástroj každého pozorovatele. A přesto zde dosud nemá pozorování pouhým okem své vlastní vlákno. Jaké DSO lze spatřit pouhým okem? Jaké hvězdy vidíte barevně? Jakou nejslabší hvězdu se vám podařilo vykoukat? Je v lidských silách uvidět Barnardovu smyčku? Sám se dívám na oblohu docela rád. Občas se snažím hledat objekty známé z širokoúhlých fotografií. Některé objekty, především tmavé oblaky, jsou příliš velké, než aby se vešly do zorného pole standardního dalekohledu. Na mnoho z nich je potřeba úsilí srovnatelné s nejslabšími DSO v dalekohledech. Na pozorování slabých objektů očima si musí člověk trochu zvyknout, nejde tak snadno použít boční vidění jako u dalekohledu, protože se musíme dívat bočním pohledem oběma očima naráz. Zřejmě se záživnost pozorovávání okem bude zvyšovat s kvalitou oblohy. Myslím si, že viditelnost některých temných oblaků slouží k odhadu pozorovacích podmínek lépe než MHV.

Samořejmě jsem si téma vymyslel, protože do něj chci něco přispět. Jedná se o zážitky z nejlepší noci, kterou jsem tuto sezónu zažil. Sice je trochu pozdě, protože ta noc byla v září, ale teď, s odstupem doby, považuji toto pozorování za letošní největší úspěch. Hned po zahájení pozorování jsem poznal, že se chystá vyjímečná noc v tomto jinak podprůměrném roce. Obvykle vidím hranici Mléčné dráhu v úrovni severní strany Pegasova čtverce, odkud pak pokračuje k Pegasově nozdrám - Enifu. Tentokrát se Mléčná dráha rozprostírala až ke krku Pegasa, kde se jevila jako opona nesmírného množství drobných hvězd. Tedy alespoň jsem měl velmi silný pocit, že to tak je. Dal jsem se do odhadu MHV. Vybral jsem si oblast, kterou jsem předtím neznal a pár minut čekal co se mi ukáže. Výsledek mě docela překvapil. Odvážně problikávaly hvězdy 7,3 mag. Jindy musím hodně napínat zrak, abych takové hvězdy spatřil, nebo se mi to vůbec nepovede. Následně jsem se pustil do pozorování dalekohledem, ve kterém některé objekty byly opravdu krásné, ale to do tohoto vlákna nepatří.

Takže přejděme k okamžiku, kdy jsem zvedl oko od okuláru a podíval se na oblohu. A uviděl To. Poblíž pravé strany Pegasova čtverce, kousek na západ, se táhl podlouhlý tmavý oblak v severojižním směru (A). Nikdy jsem o něm neslyšel, ani ho neviděl na fotografiích. Chvíli jsem nevěděl, jestli se mi to jen zdá nebo tam opravdu je. Řekl bych, že tam byl tak na 70% (50% znamená nerozhodně). Po chvíli jsem se tam podíval znovu a on vypadal trochu jinak. Zkrátka objekt na hranici postřehnutelnosti. Možná jsem jen podlehl optickému klamu, kdy jsem si podvědomě spojil oblast bez jasnějších hvězd do podoby oblaku.

Naproti tomu jsem vcelku jednoznačně zaregistroval v jeho jižní části o stupínek tmavší flíček (B) západně od "dvojhvězdy" Chi a Dzeta v krku Pegasa.

Třetího tmavého pásu (C) v této oblasti jsem si všiml nejpozději, zato se dal pohledem držet stabilně, když jsem správně natočil hlavu a oči. Vedl zhruba od Enifu k čumáku Delfína. Ztrácel se tam, kde začínal vystupovat středový pás Mléčné dráhy. Jako by byla Mléčná dráha jakousi hrází, o kterou se oblak v letu zarazil.



...

[Michal1]

Po nečekaných úspěších s pozorováním temných oblaků v Pegasu jsem se rozhodl věnovat se podrobně mnohem známější Říši stínů v okolí severního pólu nebeského antisvěta. Jejich prohlídka okmžitě potvrdila, že podmínky jsou na mé stanoviště výborné, i když už jsem oblast několikrát viděl lépe. Rozhodl jsem se podobu oblohy oné noci zvěčnit zákresem. Pro podobný případ jsem měl připravenou šablonu ve formě celooblohové mapy nejjasnějšími hvězdami.

Nejsnáze viditelným prvkem severní krajiny byla mohutná tmavá řeka (1) vybíhající od velké tmavé oblasti Le Gentil 3 (LeGe3) v ocasu Labutě podél Cefea k Polárce. Poblíž stříšky Cefea řeka obtékala ostrov (2) tvořený obláčkem jasnějších hvězd. V rameni blíže k Cefeu se nalézala znatelně tmavší skvrnka (3). Poblíž Polárky se řeka vytrácela témeř do neviditelna (8).

Nikdy bych neřekl, že v Draku mohou ležet nějaké tmavé útvary. Teď se mi v něm zjevily rovnou dva. Nestihl jsem se jim ale příliš věnovat. Povedlo se mi zakreslil pouze jeden (9) a ne moc přesně.

Podél východní strany Cefea, směrem od Kasiopeji, plyne k nebeskému pólu druhý temný proud (4, 5). Je o něco obtížnější ho vystopovat až k Polárce, než ten západní (7). Jeho nejvýraznější část totiž končí u hvězdy Alrai (gamma Cep) ve špičce souhvězdí Cefea. Východní proud evidentně vytvářel složitou strukturu. Bohužel nejsem dobrý kreslič. Při zakreslování jsem si musel svítit a vždy, když jsem to udělal, jsem se na pár minut vůči éterickým stínům na obloze oslepil. Byl jsem nucen střídat pozorování očima s pozorováním dalekohledem. Zakreslování tak postupovalo velmi pomalu. Nestihl jsem tak zakreslit vše, co by se dalo vidět, kdybych nesvítil. Nakonec houstnoucí mraky ukončily mé snahy. Co jsem vytvořil vidíte na obrázku níže.

Pozoroval jsem 9.9.2013 na Voticku 50 km jižně od Prahy.

Kromě otázek v úvodu bych se chtěl zeptat zkušenějších pozorovatelů, na kolik jsem si vymýšlel a co jsem viděl správně. Ona jsou tato temná oblaka v místech, která se moc často nefotografují, nebo ne širokoúhle. Z mé astrofotografické tvorby mám jen fotku Pegasa. Zatím jsem ji viděl jen na filmu před naskenováním. Malý tmavý obláček v Pegasu tam vypadá, že opravdu je. Ta část nad ním už není na snímku celá a nejsem si jistý, jestli v ní je oblak.

[MaG]

Máš to pěkně zdokumentované. Viděl jsem toto už tolikrát... ale nikdy jsem se nepokoušel to zakreslit. I díky tomu ale ty hlavní partie hned poznávám. Pokud chceš, doporučuju ty oblasti v Pegasu a okolo Polárky prozkoumat alespoň na této kvalitní fotografii. podle mě tu mlhovinu v Pegasu máš jakoby posunutou Ani v Chorvatsku jsem si temných mlhovin v Pegasu nevšiml, ale pro zajímavost, SQM-L mi u alfy Peg měřil nejtmavší hodnoty. Kromě toho, že to bylo nejdál od Mléčné dráhy, třeba se tam projevilo to, že je to ještě tmavší místo na obloze. Potom by to ovšem bylo kuriózní. Vyjdu-li z této premisy, pak druhé takové místo v okolí květináče Herkula by muselo taky obsahovat tmavší mlhoviny (pokud si pamatuji dobře že i tam byly hodnoty nad 21,75)

[Michal1]

MaGu, díky za pochvalu a fotku. Tou posunutou mlhovinou v Pegasu myslíš ten obláček B? Tak ten je vidět na hirocunově fotce taky, jen není hnědý. Na ten hnědý, co tam má u alfa Peg, jsem se určitě nedíval. Obecně mi dělá problémy pozorovat slabé objekty poblíž jasných hvězd. I když koukám jen okem, tak takové hvězdy působí rušivě, takže se jim spíš vyhýbám. Jak říkám, ta mlhovina A hraničila s fantazií. Ale na té fotce v její severní části evidentně něco je.
Co ty mlhoviny v Draku, ty si taky poznáváš?

[MaG]

Ne na další si nepamatuju, ale rád to prozkoumám, až vyjde dobrá noc. Inspirací k fotce Hiro Sata mi byla tvoje fotka v sekci snímky Mimochodem, dneska jsem si konečně ujasnil jeho jméno...

[Michal1]

Nooo, tak nevím, jestli mi to uznáte, nakreslil jsem to trochu našikmo. Ale něco v těch místech evidentně je:

Snímek pochazí z jiné, mnohem horší noci.

K pozorování také doporučuji temný oblak táhnoucí se od M 31 na západ nad břichem Pegasa. Poslední léto jsem ho viděl jen asi 2x, ale v r. 2012 byl vidět téměř každou noc.

[Sasa3]

Ja jsem zkousel s novym Hbeta filtrem vykoukat pouhym okem Kalifornii a Barnardovu smycku, ale nechytal jsem se ani na jeden objekt. Povedlo se vam to u nektereho z nich?

[Michal1]

Nikdy jsem to nezkoušel, ale myslím si, že šance tu je. Fotograficky se jedná o docela jasné objekty. Možná by pomohlo se dívat oběma očíma přes dva filtry (vyrobit si brejličky?). Dvěma očima toho vidím na obloze mnohem více, než když mám jedno zakryté.

Jaký byl pohled na oblohu s H-beta filtrem? Změnily se poměry jasností mezi hvězdami?

Jedinou mlhovinu, na kterou si vzpomínám, že jsem možná viděl pouhým okem přes UHC filtr, je IC 1396. Ale třeba jsem viděl jen tu hvězdokupu v ní. Nedalo se to poznat, ten flíček byl moc malý.

[ladis]

Vcera na Jizerce na dobre obloze (SQM-L 21.62 MSA) jsme pozorovali volnym okem NGC 7000 Sev. Ameriku přes filtr 2" UHC Astronomik. Mlhovina krasně světlešedivě svítila proti černému pozadí.

[haplo602]

Vcera na Jizerce na dobre obloze (SQM-L 21.62 MSA) jsme pozorovali volnym okem NGC 7000 Sev. Ameriku přes filtr 2" UHC Astronomik. Mlhovina krasně světlešedivě svítila proti černému pozadí.

wow, to si musim niekedy vyskusat !!!

[masan]

Tak ma inspirovalo toto vlakno k uletenej uvahe, ci by sa nedali vyrobit "zvacsujuce okuliare" aspon tak 3x-4x Vyhodou oproti malemu triedru by bolo zorne pole velke ako pri pozorovani volnym okom.

[MilAN]

Aby šel obraz zvětšit, musí se něčím vytvořit. Od toho je objektiv. Takže se dostáváš opět k dalekohledu.
A pokud chceš zvětšení 4x, a oko má zorný úhel 80°, neuvidíš víc jak 20°
Ideální je Galileův dalekohled - a tyto přístroje se prodávají , např:
http://www.kasai-trading.jp/widebino28.htm

[masan]

Vdaka za odkaz, vyzeraju zaujimavo, najma ten posledny - potapacske okuliare ;D Mozno aj tie ostatne by sa dali uchytit ala čelovka, aby sa nemuseli drzat v ruke. 28 st zorne pole fajn, skoda ze zvacsenie 2,3x? nie je o chlp vacsie.

[MilAN]

Zvětšení je 2,3x, reálné zorné pole je nějakých 20°- je vlastně limitováno tím, kam se až k oční čočce dostane oko. Obraz je velmi kvalitní , ale je nutno udržet oko v optické ose.

[masan]

Daju sa kupit aj v cechach (na slovensku) lebo na internete som nasiel len odkazy na japonske a cinske stranky.