Podle stylu tvého psaní bych ale věřil, že na tebe působí spíš horizontální síly ;D Využívej, prosím, celé šíře okna při psaní, takhle ta vlákna zbytečně nafukuješ. Tvůj poslední příspěvek se vejde do tří řádků.
O Velkém třesku
O Velkém třesku
Jako tuctový absolvent ledasčeho si dovolím několik poznámek:
Ten fór se čmelákem je dosti starý a notně fousatý, tehdy brali do úvahy jen plochu křídel a ne to, že za nimi vznikají víry.
K poslednímu příspěvku kolegy lcp dodám jednak to, že vědci už dávno nepoužívají mlžné komory, ale poněkud sofistikovanější částicové detektory a také to, že názvy kvarků down a up nemají nic společného s rozměry prostoru, podobně jako kvarky c a b rozhodně nejsou ani kouzelné, ani krásné. Ten poslední výrok o gravitační síle a zakřivení prostoru nechápu vůbec, podle OTR je gravitační síla přímým důsledkem zakřivení prostoru. Pokud je lcp jedním z těch lidí, kteří popírají teorii relativity, asi jsem to neměl říkat. Pokud je lcp bohapustý troll, neměl jsem říkat nic, ale kolikrát si nemohu pomoci, takže se případným čtenářům hluboce omlouvám.
O Velkém třesku
Ten fór se čmelákem je dosti starý a notně fousatý, tehdy brali do úvahy jen plochu křídel a ne to, že za nimi vznikají víry.
Víte kolego, tak je to ovšem ve vědě se vším. S odstupem času se ledasco více či méně fousaté jeví jinak, zastarale, objeví se ve světle nových poznatků další skutečnosti a na bývalé "pravdy" napadá prach.
Dám Vám dva další fousaté příklady :
V polovině 19.století velevážený profesor dějin přírody Cuvier a za ním celá kohorta vědců zamítla názor, že kosti neandrtálce nalezené v Belgii a posléze v Německu patří fosilnímu člověku a měla je za kosti současného člověka postiženého křivicí, jednoduše zrůdu či mrzáka.
1400 let memorovala věda učení geniálního Galéna o střídavém pulzování krve než přišel W.Harvey a vysvětlil správně princip krevního oběhu.
Těch příkladů se dá dát na hromadu nespočet a tak je třeba vědu brát. Vždy budou nové poznatky vrstveny na ty starší a řada z nich upadne v zapomění.
V tomto světle bych proto bral opatrně současné teorie o tom či onom, kosmologii nevyjímaje.
A vo tom to je...
Víte kolego, tak je to ovšem ve vědě se vším. S odstupem času se ledasco více či méně fousaté jeví jinak, zastarale, objeví se ve světle nových poznatků další skutečnosti a na bývalé "pravdy" napadá prach.
Dám Vám dva další fousaté příklady :
V polovině 19.století velevážený profesor dějin přírody Cuvier a za ním celá kohorta vědců zamítla názor, že kosti neandrtálce nalezené v Belgii a posléze v Německu patří fosilnímu člověku a měla je za kosti současného člověka postiženého křivicí, jednoduše zrůdu či mrzáka.
1400 let memorovala věda učení geniálního Galéna o střídavém pulzování krve než přišel W.Harvey a vysvětlil správně princip krevního oběhu.
Těch příkladů se dá dát na hromadu nespočet a tak je třeba vědu brát. Vždy budou nové poznatky vrstveny na ty starší a řada z nich upadne v zapomění.
V tomto světle bych proto bral opatrně současné teorie o tom či onom, kosmologii nevyjímaje.
A vo tom to je...
O Velkém třesku
Prosím, omluvte mne, ve svém posledním příspěvku jsem se nevyjádřil dost přesně. Vím, že zakřivení prostoru přímo souvisí s gravitací. Platnost Obecné teorie relativity nepopírám. Netvrdím, že názvy kvarků souvisí s prostorovými dimenzemi.
Vyjádřil jsem jen názor, že při drcení jader protonů vychází najevo
nejen vlastnosti hmoty, ale také vlastnosti prostoru. Tedy že se prostor podílí na vlastnostech částice.
Za hlavní považuji, abychom se navzájem nenapadali.
O Velkém třesku
Vyznelo to skoro ako keby existovali nejake vlastnosti priestoru nezavisle na hmote. Nuze, skumat vlastnosti priestoru bez hmoty je vskutku zaujimava myslienka. V mojej detskej obrazkovej encyklopedii boli vsetky experimenty vzdy za pomoci nejakej hmoty (ci uz vo forme latky alebo energie).
O Velkém třesku
Myslím, že prostor má vlastnosti nezávislé na hmotě. Např. dimenze,..
O Velkém třesku
Myslím, že panuje mylný názor na zakřivení prostoru.Údajně dvourozměrná bytost žijící na povrchu koule,pozná, že žije v zakřiveném prostoru tak, že nakreslí trojúhelník a změří jeho úhly.Dovolím si pochybovat o pravdivosti tohoto tvrzení. Důvod vidím v tom, že při kreslení tohoto trojúhelníka by tato bytost musela jít po geodetických křivkách, což jsou prostorové křivky, a tak by musela vzít na vědomí, že existuje ještě další dimenze. Myslím, že tato bytost chápe svůj svět jako rovinu a tam kreslí svůj trojúhelník. Ten se nám pak bude jevit různě, podle toho ze kterého místa bytost svůj svět vidí. Nemůže nakreslit trojúhelník, jehož aspoň jeden vrchol leží na nevlastní přímce. Koule je pro tuto bytost nekonečným vesmírem. Myslím, že na Poincarého domněnce bude něco pravdivého.
-
KpS
- Příspěvky: 2555
- Registrován: 04. 09. 2006, 02:26
- Bydliště: Praha Lužiny
- Věk: 78
- Kontaktovat uživatele:
O Velkém třesku
Myslím, že panuje mylný názor na zakřivení prostoru.
Údajně dvourozměrná bytost žijící na povrchu koule,
pozná, že žije v zakřiveném prostoru tak, že nakreslí
trojúhelník a změří jeho úhly.
Dovolím si pochybovat o pravdivosti tohoto tvrzení.
Důvod vidím v tom, že při kreslení tohoto trojúhelníka
by tato bytost musela jít po geodetických křivkách,
což jsou prostorové křivky, a tak by musela vzít na vědomí, že existuje ještě další dimenze.Zakřivení Riemannova prostoru je lokální pojem definovaný v každém bodě jeho metrikou. Ta definuje též geodetiku mezi dvěma body tohoto prostoru a v něm leží všechny body této geodetiky. Žádné další dimenze! Nenechte se mást tím, že si dvourozměrný povrch třírozměrné koule kreslíme ve třech dimenzích. Někdy ovšem může být užitečné vnořit nějaký prostor do prostoru s vyšší dimenzí.
Údajně dvourozměrná bytost žijící na povrchu koule,
pozná, že žije v zakřiveném prostoru tak, že nakreslí
trojúhelník a změří jeho úhly.
Dovolím si pochybovat o pravdivosti tohoto tvrzení.
Důvod vidím v tom, že při kreslení tohoto trojúhelníka
by tato bytost musela jít po geodetických křivkách,
což jsou prostorové křivky, a tak by musela vzít na vědomí, že existuje ještě další dimenze.Zakřivení Riemannova prostoru je lokální pojem definovaný v každém bodě jeho metrikou. Ta definuje též geodetiku mezi dvěma body tohoto prostoru a v něm leží všechny body této geodetiky. Žádné další dimenze! Nenechte se mást tím, že si dvourozměrný povrch třírozměrné koule kreslíme ve třech dimenzích. Někdy ovšem může být užitečné vnořit nějaký prostor do prostoru s vyšší dimenzí.
Karel
O Velkém třesku
lcp: měl byste si především ujasnit, co je zjednodušení z populárních knížek (kreslení trojúhelníku) a co je v praxi realizovatelná metoda.
Z každodenní zkušenosti každý "ví", že pokud natáhne provaz, tak vytvoří přímku. Pokud by povrch Země byl dostatečně hladký (zjednodušení) a natáhli bychom tři provazy mezi třemi různými body, a změřili úhly ve vrcholech takto vzniklého trojúhelníku, zjistíme, že součet není 180°, a že tedy 2D prostor, na němž žijeme, a který se v malých měřítcích zdá plochý, je ve skutečnosti zakřivený.
Píšu schválně o provazu, protože u provazu je zajištěno, že se "šíří" po 2D povrchu našeho (idealizovaného) světa, narozdíl např. od laseru.
Pokud teď přejdeme do 3D prostoru, tak zde můžeme použít ten laser. Vybereme si tři body ve vesmíru, z každého posvítíme do každého laserovým paprskem (o němž na základě zkušenosti z malých měřítek "víme", že se šíří přímočaře), a opět změříme vrcholové úhly. Bude-li součet 180°, žijeme v plochém 3D prostoru, pokud nebude, je náš prostor zakřiven.
Z každodenní zkušenosti každý "ví", že pokud natáhne provaz, tak vytvoří přímku. Pokud by povrch Země byl dostatečně hladký (zjednodušení) a natáhli bychom tři provazy mezi třemi různými body, a změřili úhly ve vrcholech takto vzniklého trojúhelníku, zjistíme, že součet není 180°, a že tedy 2D prostor, na němž žijeme, a který se v malých měřítcích zdá plochý, je ve skutečnosti zakřivený.
Píšu schválně o provazu, protože u provazu je zajištěno, že se "šíří" po 2D povrchu našeho (idealizovaného) světa, narozdíl např. od laseru.
Pokud teď přejdeme do 3D prostoru, tak zde můžeme použít ten laser. Vybereme si tři body ve vesmíru, z každého posvítíme do každého laserovým paprskem (o němž na základě zkušenosti z malých měřítek "víme", že se šíří přímočaře), a opět změříme vrcholové úhly. Bude-li součet 180°, žijeme v plochém 3D prostoru, pokud nebude, je náš prostor zakřiven.
O Velkém třesku
Kdyby dvourozměrná bytost znala metriku svého světa, pak by nemusela zkoumat, zdali je zakřiven. Klasická Riemannova geometrie popisuje zakřivení plochy z hlediska vyšší dimenze.
O Velkém třesku
Když chci stanovit metriku svého světa aniž bych měl možnost na něj pohlédnout z nadhledu, z vyšší dimenze, musím připustit, že moje souřadnice mohou být zakřiveny. Pak nejsou nezávislé, hodnota jedné souřadnice bude obecně závislá na hodnotách všech ostatních souřadnic. Jsou-li zakřivené souřadnice, pak mohou být ( a myslím, že jsou) zakřivené i další výrazy z nich odvozené, metrický tenzor a také Riemannův tenzor. (Zakřivení charakterizuje druhá derivace, a tak zde můžeme definovat Riemannův tenzor jako jeden z možných tenzorů všech druhých derivací metrického tenzoru. Je jich více, podle toho zdali tyto derivace bereme podle kovariantních nebo kontravariantních souřadnic. V praxi se ujal Riemannův-Christoffelův tenzor, protože ten se dá vyjádřit pomocí Christoffelových symbolů. Ty jsou také odvozeny ze souřadnic a vystupují ve výrazech pro výpočet nejkratší vzdálenosti mezi dvěma body.
Jak potom mohu měřit zakřivení svého prostoru, když mám zakřivené měřítko ? Prosím, vysvětlete.
PS
Vím, že funkce v metrickém tenzoru nemohou být libovolné. Schwarzschildovo řešení vychází z toho, že jedna souřadnice je nezakřivena a podél ní popisuje metriku prostoru. On nalezl jediné možné analytické řešení tohoto problému.(O tom jsem zde psal již dříve.) To ale na věci nic nemění. Uvědomme si, že metrika definovaná výrazem "dvojitá suma gij.dxi.dxj" (gij má indexy dole, dxi,dxj nahoře), což jest čtverec vzdálenosti dvou blízkých bodů, je rukurzivní formule, obecně nevyčíslitelná.
Jak potom mohu měřit zakřivení svého prostoru, když mám zakřivené měřítko ? Prosím, vysvětlete.
PS
Vím, že funkce v metrickém tenzoru nemohou být libovolné. Schwarzschildovo řešení vychází z toho, že jedna souřadnice je nezakřivena a podél ní popisuje metriku prostoru. On nalezl jediné možné analytické řešení tohoto problému.(O tom jsem zde psal již dříve.) To ale na věci nic nemění. Uvědomme si, že metrika definovaná výrazem "dvojitá suma gij.dxi.dxj" (gij má indexy dole, dxi,dxj nahoře), což jest čtverec vzdálenosti dvou blízkých bodů, je rukurzivní formule, obecně nevyčíslitelná.
-
Psion
- Příspěvky: 11582
- Registrován: 02. 01. 2001, 05:03
- Bydliště: Praha
- Věk: 61
- Kontaktovat uživatele:
O Velkém třesku
Chlapi,vy ještě opravdu věříte, že žijeme v reálném světě a to co vidíme skutečně existuje?
O Velkém třesku
Chlapi,vy ještě opravdu věříte, že žijeme v reálném světě a to co vidíme skutečně existuje? -celé tohle vákno je jakýmsi důkazerm že ano - jakýkoli nereálný svět by nebyl do takové hloubky a v takovém rozsahu takto bezesporný (vždy by se děly nějaké "nesmysy" - pokud by šlo o simulaci či dokonce představu)
PS: To co vidíme jsem si přeložil volně, jako to co o něm víme (samořejmě že smysly klamou - ale logika nikdy)
PS: To co vidíme jsem si přeložil volně, jako to co o něm víme (samořejmě že smysly klamou - ale logika nikdy)
O Velkém třesku
Nemohu si odpustit poznámku, že skutečnost, že rozpínání vesmíru se zrychluje,
přesně odpovídá představě o vesmíru, kterou jsem uvedl na začátku tohoto vlákna.
přesně odpovídá představě o vesmíru, kterou jsem uvedl na začátku tohoto vlákna.
O Velkém třesku
KpS, geodetická křivka je v každém bodě určena jen v tom případě,
když znám metriku svého prostoru.
Obecně akademická obec předpokládá absolutní platnost Einsteinovy metriky.
To nemusí být beze zbytku pravda. Už jsem zde psal, že fyzikální rovnice
se neodvozují, ale postulují na základě pozorování.
To by si měl akademický klérus uvědomit, pokud nechce dříve nebo později
poKulhávat za realitou.
když znám metriku svého prostoru.
Obecně akademická obec předpokládá absolutní platnost Einsteinovy metriky.
To nemusí být beze zbytku pravda. Už jsem zde psal, že fyzikální rovnice
se neodvozují, ale postulují na základě pozorování.
To by si měl akademický klérus uvědomit, pokud nechce dříve nebo později
poKulhávat za realitou.