Ostření při astrofoto

#31

Tohle bylo psáno v době poctivých manuálních objektivů s dorazem na nekonečnu Dnešní objektivy s elektronickým ostřením samozřejmě mají rezervu za nekonečno, ale zase velmi dobře funguj e(u kratších ohnisek a je-li objektiv vpořádku) ryska na indikátoru vzdálenosti zaostření na těle objektivu. prostě když to naldíš na ni, je to ostré.

Obvykle funguje i autofocus, máš-li jasný nebeský objekt (Jupiter, venuše) nebo dostatečně vzdálené světlo.

Takže zaostříš na AF, a pak objektiv přepneš na manuál.

psmolly · #32

Díky za radu, Martine. Autofokus mě napadl, ale zkoušel jsem na planety a objektiv byl dost zmatený. Asi bude třeba ostřit jen na prostřední (nebo prostě jen jeden) bod.

Miloš Hroch · #33

Moje osobní zkušenost s manuálním ostřením setového objektivu u EOS 350D je doslova hororová. Zkoušel jsem i výše uvedený postup s ostřením na vzdálené světlo a výsledek nestál za nic. Nevím jestli je ten objektiv opravdu tak mizerný nebo při přepnutí na manuál došlo při manipulaci s fotoaparátem k pootočení ostření, ale do ostré kresby to mělo hodně daleko (viz. třeba zde: http://www.fotothing.com/photos/ca4/ca4 ... 104e4d.jpg - C/2006 M4 Swan). Vzhledem k velké vůli v plastových dílech zde nelze s velkým úspěchem použít ani postup, který jsem využíval u Sonnaru 180/2,8, kdy jsem si na něho nalepil pomocnou stupnici, zaostřil pomocí hartmanovy masky (skvělá věc) a polohu ze stupnice odečetl. Pro fotografování širokoúhlých fotek je asi nejlepší variantou koupit lepší objektiv.

HonzaS · #34

Jeste je dobre dat si pozor na "rozostreni optiky" vlivem zmeny polohy objektivu. Typickym pripadem je teleobjektiv Sigma 70-200, ktera se musi zaostrovat v pozici, ve trere bude fotografovat. Vsimnul jsem si toho, ze napriklad zaostrenim ve vodorovne poloze a naslednym natocenim objektivu smerem nahoru dojde pravdepodobne k nepartnemu posunu vnitrni optiky objektivu vlivem gravitace a k mirnemu rozostreni obrazu. Asi pred rokem jsem s tim docela bojoval, tak to zde uvadim, aby se to u nekoho neopakovalo.

HonzaS

MP · #35

S manualnim ostrenim Canonovskeho objektivu si uzivam od te doby, co mam ten zoom 70-300. S tim setovym objektivem bych si na neco takoveho netroufl.

To ostreni pomoci AF je dobre zopakovat a overit si, ze se zaostreni nezmeni. Pri nedostatku svetla AF dela chyby a pokud pri dalsim namacknuti spouste znovu hybe ostrenim, tak asi nebylo ( nebo neni ) zaostreno moc presne.

Vzhledem k vulim a samovolnym pohybum to prepnuti z AF na MF muze objektiv take rozostrit. Jde to, ale musi se opatrne ( a u toho setoveho objektivu bez USM to mozna ani nejde ).

Nevim, jak u 300D a 350D, ale u 20D je mozne uzivatelskou funkci zmenit tlacitko "AE Lock" na "AF Lock" a spoust jen na "AE Lock". AF zkratka zaostri pri stisknuti tlacitka a pri mackani spouste uz nic nedela. Takze se nemusi vypinat, mezi zaostrenim a focenim se na nic nesaha a nic se nerozhybe, mechanismus ostreni zustava "zaaretovany" motorem AF.

Libcz · #36

Možná už to někde (na fóru nebo webu) zaznělo, ale já jsem to asi přehlíd - u parfokálního okuláru se zaostří nejprve dalekohled ve dne na nekonečno a pak se parfokalizuje okulár. ALE - je nějaký ověřený způsob, jak (a na co) zaostřit ve dne? Napadla mě nějaká vzdálená antána popř. kostelní hodiny (dostatečně daleko), ale pořád mi v tom nehraje neklid vzduchu, který je při zemi na velké vzdálenosti docela sušně velký, pominu-li všudypřítomný opar. U slunce by člověk předpokládám musel čekat na skvrny, denní měsíc by snad byl asi nejvhodnější. Nebo snad lepší vybrat v noci světla na obzoru a použít hartmanovu masku? (jenže dlouhý čas = opět vliv atmosféry)

Porovnat se asi musí na displeji předpokládám, protože hledáček nebude uplně super (350D) a stejně žádný člověk nemá bezchybný zrak (o to míň já).

Jakpak třeba parfokalizovali místní astro-foto-guru?

PS: v tomto jasně vede Nikon, který má funkční (a docela použitelnou) indikaci zaostření i na manuál objektivech/astro-dalekohledech. Bohužel má snad výhodu jen v tomto :-/

ZV · #37

Když už parfokalizuješ okulár, vyplatí se co nejvyšší přesnost. Té během dne bez pomoci elektroniky asi nedosáhneš, protože nejcitlivější indikátor špatného zaostření je bodový světelný zdroj

.
Byť jsem to s DSLR nezkoušel, neboť ji nevlastním (i když mám jednu slíbenou na brzké půjčení), dovolím si navrhout následující postup:

1) Udělej si Hartmanovu masku se dvěma trojúhelníkovými otvory. Trojúhelníky vůči sobě pootoč o 60 stupňů. Díky tomu budou mít jasné hvězdy zřetelné difrakční paprsky (tři na otvor).
2) Vyber co nejjasnější hvězdu co nejvýš nad obzorem. Zaostři na displeji jak nejlíp to půjde.
3) Posuň zaostření trošku jedním směrem a udělej pár expozic se změnou zaostření (s nasazenou maskou). Expozice by měly být dost dlouhé, aby měla jasná hvězda na snímku zřetelné paprsky.
4) Přesného zaostření je dosaženo, pokud se obě trojice difrakčních paprsků protínají ve středu hvězdy.
5) Parfokalizuj okulár tak, aby už zůstal parfokalizovaný "nafurt".

Dle mých zkušeností je při slušném seeingu přesnost metody u mého Newtonu v řádu setin milimetru - každopádně výrazně vyšší než u prosté Hartmannovy masky, protože rozostření je na difrakčních paprscích mnohem snáz rozeznatelné.

Zbyněk

P.S. - pokud jsem díky nulovým zkušenostem s digitály vyplodil nějakou blbost, tak mě prosím opravte, ušetříte mi v budoucnu práci

.

#38

Tohle bude na 100% fungovat. Je to jednoznačné. Lepšího zaostření nedosáhneš. Maska není potřeba, pokud máte reflektor. Držáky sekundáru na jasné hvězdě fungují úplně stejně.

Parfokální okulár doporučuji krátký, kolem 4mm, aby přemohl různou akomodaci oka při jednotlivých pokusech zaostřit. Úplně stačí levný 4mm Plossl, který je jinak na koukání skoro nepoužitelný, díky vzdálenosti výstupní pupily.

Ostření na matnici foťáku nestačí ani náhodou...

ZV · #39

Ještě doplním, že pokud stejnou Hartmanovu masku použiješ i pro následné ostření pomocí parfokalizovaného okuláru, tak vliv akomodace oka prakticky vyloučíš, protože na polohu difrakčních paprsků nemá vliv. Nicméně i tak, čím kratší ohnisko, tím lépe je to vidět. Sám také používám nejlevnější 4mm Plossl (asi za tisícovku).

Zbyněk

Libcz · #40

díky za návrhy, rozhodně vyzkouším. Hartmanovu masku (3 kulaté otvory) mám a použil jsem ji s úspěchem pro zaostření přes již parfokalizovaný okulár (u Nikonu). O té metodě s trojúhelníky jsem již někde četl a evidentně ji budu muset hlouběji prozkoumat (hlavně jaké a jak velké trojůhelníky a vůbec princip proč to tak je).

Poddotaz: jak moc při té činnosti bude vadit špatné polární ustavení u těch dlouhých expozic? Aneb asi dost korekcí

ZV · #41

Moje maska vypadá, co se týče tvaru, umístění a velikosti otvorů, zhruba takhle:

Právě vrcholy trojúhelníků vytvářejí u hvězd difrakční paprsky. Díky pootočení trojúhelníků míří paprsky do různých směrů. Pokud je rozostřeno, vidíš dva obrazy hvězdy, každý se třemi paprsky. Když se blížíš optimálnímu zaostření, obrazy se blíží a splývají. Většinou ti už hvězda připadá spojená, ale na paprscích vidíš, že se neprotínají v jednom bodě. Jakmile dosáhneš přesného zaostření, tak se oba obrazy hvězdy promítají na stejné místo a paprsky se tudíž protnou v jednom bodě.
Jak to vypadá naživo se můžeš podívat na http://dandkmccrady.home.comcast.net/Ar ... usMask.htm - tam se sice používá trochu jiný tvar otvorů k vytvoření difrakce, ale výsledný efekt je stejný.

Jak jsem psal, nemám zkušenosti s DSLR, ale počítám, že pro účely ostření můžeš klidně citlivost vyhnat na 1600 nebo i 3200 a i na zachycení difrakčních paprsků bude stačit pár sekund až desítek sekund (podle světelnosti dalekohledu).

Pokud jde o ustavení montáže, musí být natolik dobré, aby během expozice pole nerotovalo natolik, že se ti budou paprsky otáčet kolem hvězdy. Já bych doporučoval to neodfláknout - aspoň přes polární hledáček, když už nic. Koneckonců, okulár parfokalizuješ "napořád" a zaslouží si to maximální pečlivost.
Se špatně ustavenou montáží to sice asi upointuješ, ale až tam nasadíš 4mm okulár, a budeš ho chtít zaostřit, tak budeš rád, když ti hvězda v jeho zorném poli vydrží aspoň desítky sekund.

Hodně štěstí, Zbyněk

#42

ZV napsal: Moje maska vypadá, co se týče tvaru, umístění a velikosti otvorů, zhruba takhle:

Právě vrcholy trojúhelníků vytvářejí u hvězd difrakční paprsky...

To je ale velký omyl K difrakci dochází vždy na hraně, takže v trojúhelnících máš tři směry hran, a každá hrana produkuje spektrum hvězdy kolmé na směr hrany do obou směrů. Takže s trojúhelníky ti vznikne 6 paprsků. Se čtvercem vzniknou 4 paprsky, ale intenzivnější. V každém směru dělá difrakci dvojnásobný počet hran.

Libcz · #43

fantastické, co víc můžu chtít Díky ještě jednou, nejprve asi zkusím tu metodu ze uvedeného linku (přecijen masku s kruhama už mám) a pak ty trojúhelníky. Hned jak dodělám kruhy a modifikuju filtr na canonu tak se na to vrhnu a půjdu trénovat na balkón 8)

Teď jsem si přečetl odpověď Martina a mám dojem, že ještě zkusim zmenšit ty kulaté otvory na čtverce (předunutá plocha se čtverci o velikosti vnitřního čtverce kuržnic v masce) Akorát mám díry tři a tři čtverce asi udělají příliš mnoho nevýrazných difrakcí, pokud jsem to dobře pochopil (jejich strany nebudou navzájem rovnoběžné ani kolmé)

ZV · #44

MMys napsal:
To je ale velký omyl K difrakci dochází vždy na hraně...
No vida, co se člověk všechno nedozví, když se snaží dělat chytrého

. Díky za opravení.

Zbyněk

MilAN · #45

U Newtona není maska zrovna přínosem - snižuje množství světla, které vytváří difrakční obraz. Jak už psal MMys, difrakční paprsky od pavouka sekundáru jsou nejlepším ostřícím obrazem, navíc velmi jasným a zřetelným. Navíc ukáží i špatnou kolimaci.