Přesně tak,
fyzikálně i matematicky bude větší počet kratších expozic vždy horší (protože čtecí šum kamery). Nejlepší by byla jedna dlouhá expozice, ale ta se z praktických důvodů nedělá (hrozí saturace senzoru u jasných částí obrazu, u širokopásma vadí světelné znečištění, pokud se pointuje jinde než v OAG, hrozí diferenciální průhyb sosustav, a na nakonec statistika více snímků je potřeba na eliminaci kosmíků, družic, letadel).
V praxi se proto volí taková délka expozice, kdy ovlivnění výsledku čtecím šumem kamery je nějaká přijatelná hodnota, která je vyvážená výše zmíněnými praktickými důvody. No, a každý má ten limit jinde.
Jinak, ty ukázky s šumem/dosahem parádní. Teď už je myslm každému jasné, že je součet a průměr prakticky totéž. Portože dosah je daný pouze poměrem S/N - ten určuje, co je ještě přijatelně vidět (nebo z čeho lze dělat vědu, třeba fotometrii).
Pro nevěřící Tomáše, ještě znova linkuju tohle:
http://spiff.rit.edu/classes/phys373/le ... illus.html
Pokud někdo nevládne anglicky, můžu to někdy přeložit. Ale myslím že je to více než výmluvné. Všechny signály kromě čtecího šumu rostou lineárně s dobou expozice, jejich šumy s odmocninami délky expozice. Jen čtecí šum je v tom konstanta. Takže ten to bude vždy zhoršovat, pokud se expoziční doba začne dělit na víc kratších expozic.