OMC - 200 : UŽIVATEL.RECENZE+srovnání s SW MAK 180

[SIRIUS_758]

OMC - 200

UŽIVATELSKÁ RECENZE  &  srovnání s SW  MAK 180 / 2700




    Na kvalitu a vlastnosti tohoto velmi vychvalovaného anglického dalekohledu jsem byl dost zvědav, zvláště když je možno ho řádně porovnat s rovněž dobře hodnoceným a taktéž planetárním speciálem čínské provenience. OMC-200 má oproti SW MAKu o jeden optický člen navíc - sekundární zrcátko, které je u MAKu 180 nahrazeno pokovením středu menisku. Samostatný radius sekundáru  ( tzv. RUTTEN - Maksutov ) skýtá možnost lepší korekce pole. A musím konstatovat, že je to znát...I přes to, že koncepce MAKa 180 se dvěma opt. členy a světelností 1:15, se výslednou korekcí nejvíce blíží koncepci Rutten.

Celkové mechanické provedení :
Na mechaniku tohoto Maksutova jsem pohlížel trochu s obavami, neboť kdysi dávno, když se tento typ začal vyrábět, jsem měl možnost jeden exemplář krátce vidět. Tehdá mi připadal jako velmi tenká plechovka, která se bude nutně prohýbat, protože upínací lišta není po celé délce tubusu a připevněná až na koncích na objímkách primáru a menisku ( jako např. u Celestron Schmidt-Cassegr. ), ale je krátká a upevněná jen ve vlastním tubusu ( což je postačující u menších průměrů a lehčích dalekohledů ). Při nynějším seznámení s recenzovaným exemplářem jsem při pohledu to tubusu ze strany menisku neviděl uvnitř žádné matky upevňovacích šroubů lišty ( jako je tomu u MAKa 180 ) a tak ve mě ihned svitla naděje, že tentokrát je tubus pěkně silnostěnný a šrouby drží v závitech v něm. Toto se potvrdilo a nakonec je OMC o třídu mechanicky stabilnější Maksutov, než čínský MAK 180, který má poměrně tenký tubus, který se evidentně prohýbá a jak jsem už psal, šrouby tím pádem skrz a uvnitř matky, které jsou rušivým elementem ve svazku světla a jsou vidět při rozostřování na vnějším obvodu ohybového kroužku. Tyto neduhy MAKa 180 se dají při pozorování tolerovat a kdo je chce přesto odstranit, nezbývá mu nic jiného, než na tubus nechat vyrobit objímky a upínací lištu připevnit až na ně.

  Při pohledu do tubusu přes menisek neušlo mé pozornosti, že téměr 2 cm silný meniskus není po obvodu vyčerněný, což vůbec nevypadá ani pěkně, ani profesionálně, zkrátka není hodno opěvovaného výrobku za téměř 100 tis. Kč. Rovněž inzerovaná antireflexní vrstva na menisku vypadá spíš jen na základní, než vícevrstvou....oproti číňanovi snadno viditelný rozdíl. Po vymontování menisku jsem tento samozřejmě dočernil a bylo nutno vyčernit i "bafl" - stínící trubku před sekundárem, protože byla opatřena pouze černým eloxem ( ale aspoň s vroubkovaným povrchem ). Na geometrii a provedení stínění parazitních paprsků jsem byl zvědav, protože při upgrade tohoto u MAKa 180 jsem se do dané problematiky odstínění vnitřků Cassegrainů více ponořil abych zjistil, že dokonalé odstínění u daného systému 1:15 lze provést při centrálním zástinu 32%, ale už nikoli s obstrukcí 25% a méně.. ( myšleno bez dodatečné rosnice ). Takže jsem byl zvědav, jak toto vyřešili angličani, protože u systému 1:20 a centrál. zástinu 20%  je snahou splnit ještě protichůdnější požadavky...zkrátka dokonale to nejde. První průzkum toho " jak to ukazuje ", jsem prováděl ve dne a rovnou v silném protisvětle - mé tušení se potvrdilo a OMC-200 není v tomto tak dokonalý, jako MAK 180. Ten měl stínící systém dokonce předimenzovaný ( vyhovoval poloze ohniska přesně ve výstupním otvoru vzadu, což by se možná využilo při nasazení zrcadlovky rovnou za dírou...ovšem v praxi pozorujeme okulárem, který je o pár cm dál. Proto šlo a hodilo se z baflu kousek uříznout, jak to popisuji jinde.. I po této úpravě SW MAK 180 o lampě, kterou mám v úrovni lodžie a pár metrů od ní, vůbec neví..) Můj problém, který u OMC-200 vyřeší nasazení rosnice, nemusí většina uživatelů řešit, protože v silném protisvětle ve dne s tím asi koukat nebudou a v noci se dalekohled chová bezproblémově, protože výsledný kontrast detailů na planetách je lepší, než u MAKa 180 - viz. dále...Jen pro doplnění v této problematice - pokud bych chtěl u OMC-200 odstínit přímé parazitní paprsky dokonale, musel bych jeho trubkový, tedy rovný, bafl nahradit kónickým ( jako u MAKa 180 ), čímž bych ovšem zvětšil centrální zástin. U katadioptr. teleobjektivů by toto bylo samozřejmě nutné a např. rusové to měli a mají u svých MTOček výborně vyřešené.

  Dalekohled je opatřen dvěma integrovanými větráčky - jeden nasává, druhý vysává. Je to velmi vítané, protože vytemperování to urychlí opravdu podstatným způsobem. Nevýhodou je samozřejmě nutnost řešit v terénu zdroj energie. Kromě zrychlení temperace mne nadchlo úžasně precizní a naprosto bezvůlové zaostřování posuvem primáru. Provádí se "mikrometrickým" šroubem ( viz. foto ), který je velmi jemný, takže není vůbec potřeba myslet na jeho zdokonalení nějakým převodem ( o to víc se jeden nakroutí, když místo okuláru nasadí binohlavu bez násobiče..). Je to fakt dovedené k dokonalosti a vyhoví to i při hodně velkých zvětšeních.

[SIRIUS_758]

Odkaz na poněkud špatně umístěné vlákno - s upgrade MAKa 180 :

http://www.astro-forum.cz/cgi-bin/yabb/ ... 1361070499





OMC-200 je oproti MAKu 180 o dost delší, váhový rozdíl je však relativně malý - něco málo přes 1 kg ( 7.8 vs. 9 kg bez hledáčků ). Montáž ADM ho sice stále ještě unese, ale s plnou výbavou, tedy hledáčkem a velkým okulárem nebo řádně nabitou binohlavou, je to už na doraz. Při pozorování za bezvětří je to dobré, jen při větších zvětšeních a při potřebě zaostřování se to zákonitě klepe..Zkrátka montáž třídy EQ 6 by tomu slušela daleko lépěji, při fotografování zrcadlovkou ani nemluvě..Tuhost celého tubusu OMC-200 sice není v praxi úplně dokonalá, nicméně o třídu lepší, než u MAKa 180, jak jsem psal výše, a není potřeba to řešit.

Optické vlastnosti a porovnání v praxi :

Na ty jsem byl samozřejmě nejvíce zvědav a tudíž byl při temperaci napnutej, jak kšandy.. Dalekohled se ukázal jako velmi kvalitní - má mít garantovanou přesnost lambda/6 - a dostál té dobré pověsti.. Na druhou stranu je optika MAKa 180 velmi důstojným soupeřem a postavím-li tyto dalekohledy, jejichž cenový rozdíl je více než trojnásobný, jako soupeře pro výhodný nákup, tak většina astroamatérů by si vybrala podstatně levnějšího MAKa 180, jehož optické vlastnosti jsou jen o málo horší. Vzhledem k tomu, že velmi zachovalý OMC-200 jsem pořídil za třetinovou cenu nového, což už je plně srovnatelná cena s novým MAKem 180, mohu být po této stránce plně spokojený..

A teď už k detailnějšímu popisu optické kvality..OMC-200 má o něco ostřejší obraz na ose a stejně tak mimo osu. Definice kotoučků Jupiterových měsíců je dokonalejší a Cassiniho dělení v Saturnových prstencích je snázeji viditelné. Kontrast obrazu se celkově zdá u obou dalekohledů stejný a velmi dobrý, ovšem při pečlivém porovnávání plošných detailů zjistíme, že OMC má v tomto kontrast lepší - rudá skvrna byla lépe barevně odlišená, ještě větší rozdíl byl znát u Saturnu - oblačný pás byl na první pohled líp viditelný. Pro doplnění jsem vytáhl i Celestrona SCT 6" - až mne ten rozdíl překvapil - rudá skvrna barevně jen těžko odlišitelná a Saturn s velmi nevýraznou oblačností. Na Měsíci byl rozdíl rovněž patrný - OMC má lepší ostrost jeho okraje. Na ostrost v poli celkově jsem si u MAKa 180 nestěžoval - kresba v TV Panoptiku sice nebyla tak excelentní až do kraje, jako u ED100ky, nicméně mi ten malý úbytek ostrosti nevadil. OMC má hvězdičky pěkně bodové až ke kraji šú okuláru, jakým je TV Panoptik 27mm. Co by u angl. Maka mohlo být lepší, je zbytková barevná vada menisku - sice o ní dlouho nevíte, ale k nalezení je. Co mne příjemně překvapilo je to, že OMC-200 se zdá být seeingu odolnější, resp. pod silně rušícím seeingem bylo vidět více detailů, či se jevily ostřejší..

[Sasa3]

Dík za výbornou recenzi. K tomu seengu, taky jsem si vsimnul u nekterych dalekohledu, ze ukazuji zajimave detaily i za horsiho seeingu. Davam to na vrub lepsi optice (hloubka ostrosti, kdy je obraz nad difrakcnim limitem lambda/4, je u lepsi optiky vetsi) - do te kvality pocitam samozrejme i vytemperovanost.

[SIRIUS_758]

To "Sasa" :

Děkuji, jsem rovněž zastáncem stále více se v praxi potvrzující teorie, že kvalitnější a hlavně hladší plocha zrcadla ( tedy s lepším Strehl-Ratio ), umožňuje zachytit více detailů i při špatném seeingu...Viz. třeba i zkušenosti p.Rohra - jeho "odklon" od zrcadel Orion Optics v poslední době a "příklon" ke světově absolutní špičce - zrcadel od Carl Zambuto, která mají ideálně hladký povrch a extrémně vysoké hodnoty S-R.

Jsem rád, že můj OMC pochází z doby, kdy zrcadla od Orion Optics měla výbornou pověst..Bohužel následný velký zájem o jejich optiku a hromadnější a více strojová výroba toto poznamenala, jak právě ukazuje p.Rohr - zrcadla sice většinou splňují garant. kvalitu např. lambda/8 či /10, za kterou si docela připlatíte, ale hodnoty SR nic moc, což svědčí o "drsnější" obrobě plochy. Doufejme, že to nepostihne zatím velmi dobrá zrcadla od GSO a samozř. od ruského Intesu..

Nechci zatím ohledně kvality mého nového planetárního speciálu vynášet konečné resumé..Zatím ho mám cca měsíc, tak tak jsem stihnul ještě slušně Jupíka, jeho rudou skvrnu a přechod měsíčku. Teď se občas kochám Saturnem, ale letošní jaro je na výborný seeing zatím velmi skoupé. Nejlepší seeing, tak 8-čkový, byl zatím ve dne před soumrakem, kdy jsem testoval na Měsíci při velkém zvětšení a pak i na Jupiteru. Vzdálené pozemské cíle, kde se občas taky vyskytlo téměř bez seeingu, potvrzují pozorování "vesmírné", tedy že OMC je mírně lepší MAKa 180, navíc šlo vyzkoušet, jaké maximální zvětšení dává u různých dalekohledů zhruba stejnou, ještě postačující kvalitu - pokud je tímto u ED100 zvětšení 300x ( nad 260x už obraz začíná měknout..), pak u MAKa 180 je to cca 500x, i možná 600x. ( zde už vadí horší zaostřování primárem, jeho viditelné "kymácení" ). OMC-200 je při zvětšení 600x jasně lepší, můžeme mu naložit 800x a pořád se slušně ostří. Ovšem začíná být dost vidět zbytková barevná vada menisku.

Chystám se provést test vilivu centrálního zástinu - před meniskus nalepím kotoučky s různým průměrem - zvětším obstrukci z 20% na 30% a pak 35 až 40% - a budu mít jasno, kolik to dělá na výsledné kvalitě vzhledem k MAKu, jehož zástin je 32%, neboli co jde na vrub velikosti obstrukce a co na lepší kvalitu ploch optiky. To druhé bude asi větší, nicméně je velmi poučné provést takovýto test na refaktoru - nalepení 30 až 35mm kolečka na objektiv ED100ky vás přesvědčivě nahlodá státi se pravým refraktoriánem..

[SIRIUS_758]

Co se týče (ne)vhodnosti různých typů okulárů, tak OMC v tomto směru není vůbec vybíravý, omezení je předurčeno danou geometrií, tedy velikostí výstupního otvoru za primárem, který způsobuje vinětaci u širokoúhlých 2" okulárů delších ohnisek, a velikostí sekundáru. Tyto mechanické poměry jsou obdobné, jako u MAKa 180 - použití např. TV Panoptiku 27mm je bezproblémové, stejně tak jiného 30 až 32mm 2" okuláru třídy WA. Na hranici viditelné vinětace se dostanete až při použití TV Naglera 26mm a Panoptika 35mm, kdy bezprostředně u kraje clony už tušíte stín "trubky" na výstupu..Očekávaně si dalekohled rozumí i s binohlavou, je ovšem potřeba mít na zřeteli, že ohnisko 4m jasně znevýhodňuje malé hranoly levných binohlav, neb se hůře realizují menší zvětšení. Ale situace ohledně planetárního a měsíčního pozorování není tak kritická, neb praxe ukazuje, že zatím nejčastěji používaným okulárem na planety v tomto speciálu je Ortho 25mm, tedy zvětšení 160x. A tento pojme i "malá" binohlava..Samozřejmě 24mm Panoptiky ve "velké" binohlavě jsou pro binokulární prostorový efekt úplně jiné kafe a pohled na Měsíc je s nimi nádherný. Špatný seeing občas zavelí sáhnout pro delší ohniska - 32mm TV Plössly nebo 35mm Eudiaskopiky - obojí v binohlavě skýtá krásný obraz ostrý až ke kraji.

[rys]

To "Sasa" :

Děkuji, jsem rovněž zastáncem stále více se v praxi potvrzující teorie, že kvalitnější a hlavně hladší plocha zrcadla ( tedy s lepším Strehl-Ratio ), umožňuje zachytit více detailů i při špatném seeingu...Viz. třeba i zkušenosti p.Rohra - jeho "odklon" od zrcadel Orion Optics v poslední době a "příklon" ke světově absolutní špičce - zrcadel od Carl Zambuto, která mají ideálně hladký povrch a extrémně vysoké hodnoty S-R.

Jsem rád, že můj OMC pochází z doby, kdy zrcadla od Orion Optics měla výbornou pověst..Bohužel následný velký zájem o jejich optiku a hromadnější a více strojová výroba toto poznamenala, jak právě ukazuje p.Rohr - zrcadla sice většinou splňují garant. kvalitu např. lambda/8 či /10, za kterou si docela připlatíte, ale hodnoty SR nic moc, což svědčí o "drsnější" obrobě plochy. Doufejme, že to nepostihne zatím velmi dobrá zrcadla od GSO a samozř. od ruského Intesu..

Nechci zatím ohledně kvality mého nového planetárního speciálu vynášet konečné resumé..Zatím ho mám cca měsíc, tak tak jsem stihnul ještě slušně Jupíka, jeho rudou skvrnu a přechod měsíčku. Teď se občas kochám Saturnem, ale letošní jaro je na výborný seeing zatím velmi skoupé. Nejlepší seeing, tak 8-čkový, byl zatím ve dne před soumrakem, kdy jsem testoval na Měsíci při velkém zvětšení a pak i na Jupiteru. Vzdálené pozemské cíle, kde se občas taky vyskytlo téměř bez seeingu, potvrzují pozorování "vesmírné", tedy že OMC je mírně lepší MAKa 180, navíc šlo vyzkoušet, jaké maximální zvětšení dává u různých dalekohledů zhruba stejnou, ještě postačující kvalitu - pokud je tímto u ED100 zvětšení 300x ( nad 260x už obraz začíná měknout..), pak u MAKa 180 je to cca 500x, i možná 600x. ( zde už vadí horší zaostřování primárem, jeho viditelné "kymácení" ). OMC-200 je při zvětšení 600x jasně lepší, můžeme mu naložit 800x a pořád se slušně ostří. Ovšem začíná být dost vidět zbytková barevná vada menisku.

Chystám se provést test vilivu centrálního zástinu - před meniskus nalepím kotoučky s různým průměrem - zvětším obstrukci z 20% na 30% a pak 35 až 40% - a budu mít jasno, kolik to dělá na výsledné kvalitě vzhledem k MAKu, jehož zástin je 32%, neboli co jde na vrub velikosti obstrukce a co na lepší kvalitu ploch optiky. To druhé bude asi větší, nicméně je velmi poučné provést takovýto test na refaktoru - nalepení 30 až 35mm kolečka na objektiv ED100ky vás přesvědčivě nahlodá státi se pravým refraktoriánem..

Tak jsem si zkusil opravdu poučný test, jak píše Boris v posledním odstavci s ED 100vkou a centrálním zástinem. Vystřihl jsem z papíru kolečka o průměru 30, 34, 38mm, a porovnával. Jako nejlepší cíl byla barva ve spreji umístěná cca 20m. Na spreji bylo totiš spoustu nápisů, buď černých na bílém podkladě, a naopak. A pak na černém podkladě byly bílé a barevné tečky, které vypadaly úplně jako hvězdy. viz.foto (foto je jen z mobilu, špatné kvality).

Podmínky nebyly ideální, foukal poměrně silný vítr. Použil jsem Nagler zoom 3-6mm, zv.převážně 180x - 225x. Test jsem prováděl tak, že jsem vždy dal clonku, koukal cca 1-2min. pak clonku odendal a zase cca 1min. koukal. A to opakovaně asi 10x s každou clonkou. Asi 3x se mi stalo, že s clonkou byl obraz lepší než bez ní, ale toto bylo zřejmě způsobeno silným větrem. Jinak jsem vesměs dospěl vždy ke stejnému závěru.

30mm zástin: mi přišel, že kontrast a ostrost obrazu je jen minimálně horší oproti nestíněnému průměru. Bylo to vidět nejlépe na černých nápisech, kde okraje písmen nebyly už tak ostré, ale jinak byl obraz defakto stejný.

34mm zástin: už byly okraje písmen jakoby trochu rozmazané, a obraz nešel místy jakoby pořádně doostřit, tady už byl kontrast opravdu viditelný.

38mm zástin: okaje písmen byly už dvojité a měly barevný nádech, doostřit tyto okraje už nešlo. Bílé tečky se navzájem prolínaly, a byly od sebe těžko rozeznatelné. Tedy podstatný rozdíl. Pak mi vítr sfoukl clonku, a rozdíl v obraze mi v tu chvíly připadal přesně jako z achro f5, oproti ED f9.

Výsledek této zkoušky je pro mě velice poučný. Boris měl opět pravdu. Díky.