O co tedy jde? Myslím si, že za poslední léta úžasné fotografické aktivity lidí, kteří pak prezentují své výsledky zde na AF, se zde vyvinula komunita, která žije vlastním životem. Vznikla zde pravidla, o tom jak astronomicá fotografie musí vypadat, aby byla zdejší komunitou přijata jako "správná" a vytvořila se tu skupina "ochránců" těhcto pravidel, kteří se naučili je prezentovat jako zcela zřejmou pravdu. Většina astrofotografů je pak jako takovou akceptuje a odpor je zcela minimální.
Uveďme si pár příkladů toho, co musí astrofotografie splňovat, aby to byla AFAF (astrofórumastrofotografie):
1. "reálné" barvy
2. "správné" natočení na obloze
3. "hezké" hvězdy
4. "decentní" zpracování
5. libovolná lineární kombinace předchozího
Některé z těchto požadavků jsou prezentovány prostě tak, že je to tak "správně" a že to tak musí být prezentováno, protože přece jsme hrozný vědci a musíme popisovat vesmír, tak jak je. To je asi to, co mě vytáčí úplně nejvíc, protože estetická astrofotografie nemá žádnou vědeckou hodnotu. Ano, je možné během estetické astrofotografie provést vědecké měření (například předobjevovou fotometri novy), ale k tomu je stejně výsledný zpracovaný snímek úplně k ničemu a jediný smysl mají surová data. Z toho, jakou barvu má galaxie na obrázku, nikdo žádný odborný závěr neudělá. Proto je třeba uvažovat estetickou astrofotografii jako uměleckou nikoliv vědeckou disciplínu. Představte si, že by někdo přišel za Leonardem da Vicni s tim, že Mona Lisa měla ve skutečnosti modrý oči a že tudíž jeho obraz nestojí za nic.
Komu tato paralela přijde nedostatečná, měl by si uvědomit, že i ty "skutečné" barvy objektů jsou naprostý mýtus. Ano, je možné změřit skutečnou spektrální charakteristiku objektu a to je obejktivní realita, ale tuto není možné lidskému mozku předat formou jednoho obrázku. Kdyby nic, tak už proto, že sestava použitá k fotografování má obvykle jinou spektrální citlivost, než lidské oko. Zlobíte se na HST, že obrázky z něj jsou v podstatě náhodně obarveny? Byli byste radši, aby na nich nebylo nic, protože většina užitečné informace je získána mimo viditelný obor spektra a tudíž "reálná" barva obrázků je prostě černá (neboť tak lidské oko vnímá dané záření)?
Úplně stejnou linii argumentů lze předvést na téma "orientace na obloze", a tak se nebudu opakovat (jen bych mohl něco zamumlat o jižní polokouli

Následkem tohoto tlaku jsou tady prezentovány výsledné snímky, které jsou jen slabým odleskem toho, co se v původních datech podařilo zachytit. Jenže pokud by se slabé oblasti zvýraznily, tak by tam nedejbože vylezl šum, hala okolo hvězd nebo zbytkové gradienty oblohy. A to prostě nejde! A tak lidé fotí 100x ty samé nejjasnější objekty a ukazují na nich 100x ty nejjasnější detaily. Jen několik nejschopnějších astrofotografů má na to, aby ukázali něco zajímavého a přitom splnili požadavky AFAF. Přitom by to mohl dělat skoro každý, kdyby se nebál, že jeho produkt nebude dostatečně "dokonalý".
Proto tedy apeluji na všechny astrofotografy: neposlouchejte "rady", které vám nevoní. Nesnažte se zavděčit těm 10 lidem, kteří píší stále stejné komentáře do všech vláken se snímky. Netravte desítky hodin laděním průhybů, kolimací, ostřením, kupováním nových komponent a jejich zkoušením, když byste místo toho mohli exponovat a nafotit spousut skvělých objektů, ač obklopených ne úplně dokonale kulatýma a bodovýma hvězdama. A především, pomatujte, že astrofórumastrofotografie není to jediné platné měřítko krásy na světě, a nebojte se nám ukázat výsledné snímky tak, jak se líbí vám!
Třeba takhle:
edit: jen aby bylo jasno, toto je náhodně vybraná fotka z posledních příspěvků použitá pro expresivní ilustračn účely, snad mě autor neutrhne hlavu
