ED100 vs. AS80/1200

[Sasa3]

Dneska jsem si zkusil na Měsíci přimo porovnat Zeisse AS80/1200 s Sky Watcher ED100. Překvapení se nekonalo, ostatně z dřívějška vím, že je mezi mým 80mm apochromátem a 100mm EDčkem vizuálně docela velký skok. Obraz je v obou dalekohledech krásně ostrý a kontrastní. Ty dva centrimetry jsou ale znát jak v rozlišení tak i v množství světla.

 Každopádně bylo hezky vidět, jak se mění výkon těhle dalekohledů se seeingem. Ze začátku noci byl docela špatný seeing. V ED100 při 128x (TMB 7mm) se všechno jen chvělo. V Platu šel vidět jenom ten největší centrální kráterek. V AS80/1200 byl obraz při 120x (O-10) o poznání klidnější, ale i tak byl v Platu vidět jen ten jeden kráterek. Za těhle horších podmínek mi přišel ten obraz v 80mm objektivu příjemnější a i některé jemné útvary s malým kontrastem (takové ty dlouhé hřbety poblíž terminátoru) byly plastičtější. Řekl bych, že úroveň chvění obrazu v AS80/1200 při 150x (ATC 8mm) odpovídala chvění v ED100 při 128x.

  Jak se ale seeing v průběhu noci zlepšoval, tak začalo EDčko 100mm jasně ten 80mm objektiv přehrávat. Nakonec šly v ED100 při 128x krásně v Platu vidět 4 kráterky a rozlišit i ten dvojitý. V AS 80/1200 tam byl jasně vidět jenom ten hlavní (pořád jako jamka) a chvílemi jako velká duchařina  ten druhý. Po dvojitém kráteru nebylo ani stopy.

  Kromě Plata jsem se ještě zaměřil na ty dvě kupovité sopky (Gruithuisen gama a delta), o kterých jsem tu kdysy psal. Byly krásně osvětlené z boku a jejich kupovitý tvar byl nepřehlédnutelný. Kousek od nich byl zajímavý zase hrozně rozeklaný kopec (Gruithuisen ksi). V obou dalekohledech to bylo pěkné pokoukání, opět za lepšího seeingu tam bylo v ED100 k vidění víc.

  Pak jsem ještě mrknul na Saturna. Tady bylo opět ED100 visuálně lepší, jenže se mi nepodařilo pozorovat v tom EDčku něco, co bych neviděl v 80mm refráku. Vše ale bylo v té 100ce zřetelnější, jak Cassiniho dělení, tak i nějaké ty neurčité šmouhy mezi NEB a severní polární oblastí. 

   Časem zkusím porovnat s tím Zeissem ten 80mm apochromát (teď k němu nemám kruhy). To bude víc fér. Tady bych, jak si po paměti vybavuji Měsíc v tom apochromátu, řekl, že ten krátký apochromát dostane na frak. Ale pamět častokrát klame.

[Psion]

Je to opravdu jenom o rozlišení, Zeiss 1:15 by měl mít výborný obraz. Dnes byla obloha na jihu Prahy docela mizerná, nicméně na Měsíc a jasné objekty to asi bylo v pohodě. Jsem zvědav na ty velké objektivy ve srovnání s 400mm dobsonem třeba na Saturnu, ve kterém jsou vidět krásně podrobnosti na prstencích i v atmosféře planety.

[Regulus]

Nakonec šly v ED100 při 128x krásně v Platu vidět 4 kráterky a rozlišit i ten dvojitýTo se mi nepodařilo v ED100 nikdy ani při dvojnásobném zvětšení , asi jsem nějaký divný
Jinak zajímavé že šly vidět ty rozdíly v seeingu, mě přijde že když seeing není aspoň trochu OK, tak to malý průměr nezachrání.

[Psion]

Musel být excelentní seeing a ED 100 má asi skvělé parametry, protože tu dva kráterky jsou od sebe 2km a to je už 6% pod teroretickou rozlišovací schopností dalekohledu (pokud dobře počítám).

[Sasa3]

to Psion: To EDčko je opravdu po optické stránce hezký kousek. Nejsem optik a neumím to přesně posoudit, ale při testu na hvězdě nepoznám nějaký viditelný problém (kromě sferochromatické vady, která kazí učebnicový vzhled rozoostřených difrakčních kroužků, v zelené barvě to vypadalo jinak moc dobře).
  Jinak mě přijde, že jsou podle tohohle obrázku ty kráterky od sebe dál než 2km (ta mezera bude kolem těch 2km, ale středy budou spíš ke 4km):



Každopádně jdou pěkně rozlišit v té 100ce i při těch 128x. V tom 80mm Zeissu po nich nebylo ani stopy. Jasně šel vidět jen ten hlavní s průměrem 2.44km a šlo tušit, že je to kráter, protože z jedné strany byl trochu tamvší (hezká jamka jako v N250 to samozřejmě nebyla). No a občas tam probliknul ten s průměrem 2.09km (ale ten už jenom jako skvrnka).

To Regulus: chce to trochu cviku, když si vzpomenu co mi dalo času a usílí, než jsem poprvé ty 4 kráterky viděl v N250. Teď jsou pro mě relativně rutina a nejmenší, které se mi podařilo v 250tce ulovit, je ten s průměrem 1.30 a hned vedle ta dvojička 1.21+1.06 (pokud si pamatuji, tak nerozlišená).

V tý 100tce jdou ty 4 hlavní kráterky vidět za slušnějších podmínek s trochou soustředění docela pravidělně. Není to poprvé, co jsem je viděl. Jde hlavně o vhodné nasvícení. Seeing byl ke konci pozorování docela slušný. Porrima se v 80mm při 170x prakticky ani nehla (Pickering kolem 8/10), v tý 100tce tam mírný pohyb byl (Pickering 7/10). Pokud bych měl zhodnotit obraz na Měsíci, tak se to při těch 128x ještě docela hýbalo. Přece jenom byl ještě o kus níž. Určitě to nebyla nijak výjmečná noc (před dvěmi dny to bylo mnohem lepší, to ten obraz při 170x v 80mm Zeissu stál a i 240x se v pohodě sneslo - tehdy jsem taky koukal na Plato zrovna v něm svítalo a šlo krásně vidět, jak se během těch dvou hodin stíny vrcholků pěkně hýbaly). Druhá možnost je, že ta verze BackDiamond je opticky ještě vymakanější, než ta starší zlatá verze Pro. Tady u toho BlackDiamondu se chválí tím, že má skla od firmy Schott (i když až teď u těch novějších, ten můj je ještě bez příslušné nálepky). Je možné, že je měly i ty starší verze, ale proč by to pak Sky Watcher neinzeroval a nechlubil se tím, jako teď. Tohle je ale čirá spekulace, moc o tom nevím.

Pokud jde o ten vliv seeingu pro různé průměry, tak bych opravdu řekl, že ten obraz při stejném zvětšení viditelně víc plaval v tý 100ce. Neříkám, že to ten malý průměr zachrání, protože samozřejmě i v něm to plavalo, ale viditelně míň takže to bylo příjemnější pokoukání. A možná proto mi ty jemné hřbety poblíž terminátoru připadaly v té 80tce víc plastičtější. Obecně ale v obou dalekohledech šlo vidět za toho horšího seeingu plus-mínus totéž (např. jenom ten centrální kráterek v Platu). Spíš bych to shrnul tak, že pokud je ten seeing špatný, tak je prakticky jedno jestli se člověk kouká 80tkou a nebo 100kou. V obou je vidět prakticky to samé, jen v té 80tce byl ten obraz při stejném zvětšení o poznání klidnější.

[KDan]

Zkusím podobný vizuální test na svém malém Maku 102/1300. Mám ho oblíbený, protože je lehoučký a krátký, takže se ani na malém fotostativu příliš neklepe. Na základě dosavadních zkušeností z hlediska testovaného rozlišení se mi zdá opticky velmi dobrý, tak uvidíme.

[Psion]

Sasa3: Měl jsem namysli to mezeru, samozřejmě, body pro rozlišení beru jako okraje kráteru, jinak by samozřejmě vycházel nesmysl (např. při kráterech o větších průměrech)

[Sasa3]

To jo, ale tady bych řekl, že hraje roli vzdálenost těch světlých krajů. Když se koukněš na tu fotku a přihmouříš oči tak, aby ty kráterky sotva vylézaly, tak to hlavní, co uvidíš, jsou dvě světlé čárky. Ty budou od sebe podobně daleko jako středy kráterů, tj. asi 4km. Včera to bylo podobné, akorát tam  byly díky jinému osvětlení tmavé čárky. A na těhle kontrastních skocích se to oko chytá. Je to samozřejmě detail. Spíš tím chci říct, že v tomhle případě se jedná o rozlišení kontrastních útvarů ve vzdálenosti zhruba 2", což už je přece jenom trochu nad limitem rozlišovací schopnosti 100mm dalekohledu.

[Artaban]

Jsem zvědav na ty velké objektivy ve srovnání s 400mm dobsonem třeba na Saturnu, ve kterém jsou vidět krásně podrobnosti na prstencích i v atmosféře planety.
Tak to jsme dva, ale výsledek je vlastně jasnej. Bylo by dívný, kdyby ten velký dob. ukázal míň. Refráky jsou o pohodovém pozorování, kdy se obraz zdá klidný a přijemný a človek si tak může užívat 200 i 300násobného zvětšení. Třeba včera jsem konečně zase začal pozorovat velkým refra. Seeing byl slušnej a já tam postupně napral 331x. Byla to nádhera! Obří krásnej a klidnej Saturn. Prostě pohled, až se tajil dech. Ovšem 400mm dob. tohle dokáže taky a ještě přidá nějaký ten detail navíc. Jen se musí čekat na chvilkové uklidnění seeingu.
Snad ještě dodám, že můj refrák, je vlastně menší dalekohled a Saša bude mít podobně velký kousek.
Dnes už mám na zahrádce sloup. Popadnu rouru, odnesu a hodím na sloup a můžu pozorovat. Otázka pěti minut. A přitom vidím hodně podrobností na planetách a pokaždý se nemůžu dočkat, až znovu uvidím planetu, kterou jsem pozoroval třeba minulou noc.

[Regulus]

To Regulus: chce to trochu cviku, když si vzpomenu co mi dalo času a usílí, než jsem poprvé ty 4 kráterky viděl v N250Ano je to o tréninku i o podmínkách. Taky jsem neměl k dispozici tak dobrý okulár.

[Psion]

Byla to nádhera! Obří krásnej a klidnej Saturn. Prostě pohled, až se tajil dech. Ovšem 400mm dob. tohle dokáže taky a ještě přidá nějaký ten detail navíc. Jen se musí čekat na chvilkové uklidnění seeingu.
Nechci být OT, ale Saturn při zvětšení 225x v 400mm dobsonu ukazoval krásně ohraničený stín prstenců a jemnou granulaci v širokém pásu atmosféry i při tom mizerném seeingu.

[g]

Jak uvádí Luis Bell, Harold Hill a také Pavel Gabzdyl - ostré, kontrastní detaily mohou být viděny až 2x pod teoretickou rozlišovací schopnosti.
Můj 150mm newton by neměl rozlišit brázdu na dně údolí Alp - rozliší ji (jen ten vzácný seeing)..

[Artaban]

Nechci být OT, ale Saturn při zvětšení 225x v 400mm dobsonu ukazoval krásně ohraničený stín prstenců a jemnou granulaci v širokém pásu atmosféry i při tom mizerném seeingu.
Hele však jó. Ten průměr je znát. Ty stíny na Saturnu vidím taky přesně ohraničený. Granulaci nevidím.

[Artaban]

Můj 150mm newton by neměl rozlišit brázdu na dně údolí Alp - rozliší ji (jen ten vzácný seeing)..
Věřím že tu brázdu vidíš ve 150mm Newtonu. Já jí taky vidím ve větším refra. ( většinou jen určitou část)
Nejde ale o klasickou rozlišovací schopnost dalekohledu, rozlišení dvou bodů vedle sebe.
Brázda má tuším šířku asi 600m. Podobných příkladů jsou mraky. Spíš bych to popsal jako, že kvalita optiky a seeingu umožňuje spatřit daný detail.
Můj refrák může rozlišit kráter jako jamku o průměru asi 1250m. Zatím jsem bez problémů viděl kráter o průměru 1700m. Byla to pěkná jamka i s pár podrobnostma. Tedy jasné rozlišení že jde o kráter. Okolo kráteru, jsem ale viděl desítky naprosto titěrných útvarů a bodů. Ten mrňavej kráter byl proti těm bodům hotové monstrum.
Viděl jsem tedy mnohem menší detaily (snad 300-500m nevím neodhadnu), ale nemám tušení co byl kráter a co jiný útvar.

[Josef II]

Pokud tu brázdu ve Vallis Alpes pozorujete dalekohledy,které uvádíte,tak je s podivem,že s velkým 180 mm refraktorem na Petřínské hvězdárně i přes mnohaletá pozorování tuto brázdu nikdy neviděli.