|
brat
|
Ahoj, já jsem se tedy detailně neseznámil s prací, na základě které byl sepsán ten článek (ApJ je placený časopis) ale vysvětlení proč nevidíme odraz zmenšování průměru ve světelné křivce je podle mne jednoduché.
Betelgeuse je červená hvězd asymptotické větvě obrů (AGB), tedy velmi vyvinutá hmotná hvězda. Jako takový září především v infračervené a červené barvě. I na obloze je zřetelně načervenalý. I to je určitě důvod, proč byl vždy průměr pozorován pomocí infračervených interferometrů. V IR jsou vidět i velmi řídké okrajové partie hvězdy, které lze za povrch považovat jen s vědomím, že se jedná o horký řídký plyn, který je svou hustotou velmi blízký našemu vnímání slova vakuum.
V optickém oboru - a tedy i vizuálním pozorujeme až "hlubší" oblast hvězdy, která je teplejší a vyzařuje více v krátkovlnné oblasti vis spektra. Tyto partie - vnitřní a vnější hranice mohou být od sebe vzdáleny i desítky procent poloměru hvězdy a de-facto se moc neovlivňují.
Pulzace, které pozorujeme vizuálně se tedy týkají vnitřních oblastí Betelgeuse a zmenšování průměru hvězdy v IR se týká řídkého plynu v okrajových partiích hvězdy.
Ve skutečnosti vůbec nemusí jít o zmenšování, ale o rozpínání části odvržené obálky, která chladne při vzdalování od centrálních oblastí a tím pádem přestává být viditelná v IR. K tomu by asi více řekl někdo, kdo se zabývá přenosem záření ve hvězdných atmosférách.
A co je to pulzace? Rozlišujeme dva základní typy pulzujících hvězd. A) Pulzující v pásu nestability - např. cefeidy, hvězdy typu delta scuti, RR Lyr. a B) Červené pulzující hvězdy typu Mira a polopravidelné.
V prvním případě (cefeidy) se periodicky rozpínají a smršťují povrchové vrstvy a tím kolísá teplota povrchu a tedy i zářivý výkon hvězdy.
V druhém případě (u červených pulzujících hvězd) má pulz charakter spíče rázové vlny v řídkém plynu. Při průchodu rázu se ohřeje rozsáhlá atmosféra obří hvězdy, rozpadnou se absorbční molekuly TiO a my vidíme dále do nitra hvězdy - do teplejších oblastí. V ten moment je pulzující hvězda nejjasnější. V zápětí dojde k ochlazení atmosféry, molekuly TiO se rekombinují a zvýší prudce absorpci světla ve vnějších vrstvách atmosféry a my vidíme jen chladný povrch. V ten moment je zářivý výkon nejmenší.
Betelgeuse samozřejmě patří do druhé party.
Mimochodem, i u hvězd typu Mira, které mají ve vizuálním oboru amplitudu 10 mag (protože sem spadají absorpční čáry TiO) se v IR oblasti mění amplituda jen o cca 1 mag. Pokud má Betelgeuse ve vizuálním oboru amplitudu max. 1 mag, amplituda v IR oboru bude zcela nepatrná. A tak i vliv smršťování hvězdy změřený v IR oboru na světelnou křivku v optickém oboru bude zcela nepatrný.
Čau Luboš
|